O dvou židovských řbitovech hostouňských

března 25, 2019

Jen něco málo přes kilometr od nejzápadnějšího bodu areálu ruzyňského letiště, zároveň přímo za halami firmy Amazon, necelé dva kilometry od karlovarské D6 a asi pět a půl kilometru od známých Lidic leží obec Hostouň, známá už od 13. století a jako zemědělský dvůr je určitě daleko starší. Žije v ní asi dvanáct stovek lidí. Všude omílají, že název vznikl z osobního jména Hostún, ale nikde se neuráčí se v tom trochu pošťourat. Mně je totiž jméno Hostún trochu podezřelé. Ale to je jedno, tenhle příspěvek je o něčem jiném. Každopádně já jsem Hostouní snad párkrát v životě projel, víc jsem nevěděl...

Dokud mi zapálený vlastivěd a historik Zdeněk Víšek neprozradil, že v Hostouni jsou dva židovské řbitovy. Od té doby můj zájem o tuto ves rapidně stoupl. Jak to však bývá, pod svícnem bývá největší tma, a to neplatí jen o židovském řbitově slánském, kladenském nebo blevickém, ale zároveň i o blízkých řbitovech hostouňských. Nějakou dobu jsem nenašel čas se v Hostouni zastavit. Až jednou jsem si vzal v práci volný den a vyřizoval jsem úřední záležitosti. A také jsem potřeboval na Kladně navštívit úřad, který má zkratku OSSZ. S čím jiným spojit návštěvu takového úřadu než s návštěvou řbitova?

Vyjel jsem z Kladna směrem na Buštěhrad, ale odbočil jem na Hřebeč. V Hřebči jsem z nepozornosti špatně odbočil a jel jsem směrem na Lidice. Otočil jsem se po pár stovkách metrů a vrátil se. Hostouň jsem celou projel a držel se směru Pavlov. Po půl kilometru v levotočivé zatáčce je odbočka na polňačku vpravo zpět na okraj obce. Tam jsem nechal auto a vyrazil pěšky. Přede mnou se prostírala pláň směrem k letišti. Z vesnice trčela špička kostela a v dáli byl vidět hřbet tajemného kopce Ersu. Rovina přede mnou nenápadně schovávala prastarou kulturní krajinu.

Po čtyřech stovkách metrů jsem sešel na okraj vesnice přímo k novému řbitovu. Dříve tu bylo určitě méně domů, dnes se staví i přímo proti řbitovu.

Nový řbitov se začal používat v roce 1848. Je na něm asi 340 náhrobků a je víceméně kompletně zaplněn. Po rekonstrukcích je ve velice dobré kondici. Je na něm pochována řada známých osob, jako třeba kladenský chirurg Bernard Stern nebo členové rodiny Popperů, tedy příbuzných Oty Pavla. Ve své době byl určitě známý i pan Kars, bývalý statkář a továrník unhošťský.

V severovýchodním rohu řbitova stojí rekonstruovaná obřadní síň. Také severní zeď směrem do ulice je rekonstruovaná.

Zadní část řbitova je prorostlá břečťanem, což vypadá romanticky, ale je to nepraktické. Starší náhrobky, které se zde nacházejí, jsou tradiční kamenné stély s hebrejskými nápisy. Na některých se dají najít mluvící znamení. Časté jsou třeba žehnající kohenské ruce. Také jsem tu na hrobě pana Taussiga objevil vinný hrozen. Ten symbolizuje prosperitu, mír a vyvolený lid (lid izraelský jako hrozen, Hospodin jako vinař).

Na náhrobcích většinou české, ale i německé a samozřejmě hebrejské nápisy. Častá jsou jména Kohn nebo Kohen, Taussig, ale i další, třeba právě zmiňované příjmení Popper. Zaujalo mě české příjmení Košerák. Pochováni jsou zde lidé z mnoha blízkých obcí, včetně Kladna, např. z Braškova, z Hostivice, z Dolan... Paní Taussigová byla ze Stelčovse.

Náhrobky z 30. let 20. století řbitov končí, východní zeď tu není.

Galerii fotek z nového židovského řbitova v Hostouni najdete zde.

Ke starému řbitovu se musí po okraji pole nad posledním domem v obci. Přišel jsem k remízku nebo spíš nálétovému lesíku ve svahu nad Sulovickým potokem. Tady jsou vyšlapané cestičky, zřejmě lidské i zvířecí. Ke řbitovu také vede cestička. Ale já ji přešel. Šedá barva kamenných náhrobků s hnědými a načervenalými odstíny vytvořila perfektní mimikry v předjarním lese prozářeném sluncem. Takže jsem řbitov z výšky přehlédl a pokračoval po vrstevnici. Brzy jsem se ale vrátil a sešel na plácek u potoka, který jsem původně považoval za nějaké klukovské tábořiště, a to kvůli kusům skáceného a rozřezaného stromu, které seskupeny na břehu potoka tuto iluzi vytvářely.

Starý židovský řbitov v Hostouni či spíše u Hostouně byl založen před rokem 1786, neboť nejstarší čitelný náhrobek je z roku 1786, a byl užíván do roku 1848. Jsou na něm dochovány čtyři desítky náhrobků. Ze zdi zbyly jen malé zbytky a márnice, která stávala v jihovýchodním rohu hřbitova, je zcela zbořena. Řbitov tak vyžaduje neustálou údržbu kvůli minimální ochraně proti povětrnostním vlivům i proti destrukčnímu působení zvířat a lidí.