Smíchovskými parky na Paví vrch

Prudké svahy nad pražským Smíchovem bývaly osazeny zemědělskými usedlostmi, jakýmisi českými haciendami se sady a vinicemi. Později přibyly historizující, secesní a funkcionalistické vily v zakroucených uličkách okolo těch bývalých statků. Nakonec i činžáky a bytovky z doby poválečné. Zbylo místo i na parky a jinou zeleň. Na procházku ideální terén. Objevil jsem tuto čtvrť, když jsem poprvé zavítal na hřbitov Malvazinky. Teď nastal čas si čtvrť nad pražskými parky Mrázovka a Santoška projít. Minulou sobotu jsme tak s dvěma kolegy učinili.

Nutno hned na začátek podotknout, že jsme na Paví vrch nedošli. V uličkách nad Santoškou jsme někde špatně zahnuli zrovna v tu chvíli, kdy se mi vybil telefon (do kterého mi náš IT ve firmě už delší dobu slibuje novou baterku). Ne že by nastala panika a zbrklý útěk, ale než jsme se zorientovali, tak jsme byli skoro u hřbitova na Malvazinkách. Paví vrch jsme si tedy vyfotili, až když jsme scházeli dolů na Radlickou do hospody U Prince Miroslava.

Ale začali jsme u Anděla. Konkrétně u synagogy na Andělu. Kolem ní projdou za den tisíce lidí, ale možná spousta z nich vůbec netuší, že je tahle tmavá hranatá budova synagogou bývalé smíchovské židovské obce. Po přestavbě v roce 1931 má jako jediná pražská synagoga funkcionalistický vzhled. Autorem přestavby byl Leopold Ehrmann, pražský architekt, kterému se podařilo utéct před nacisty do USA, kde zemřel v roce 1951. Jako mnoho židovských památek, byla i smíchovská synagoga odsouzena víceméně k zániku, a to hovořím o době poválečné, ne době protektorátu. Nakonec však byla zachráněna, rekonstruována a dnes slouží jako archiv Židovského muzea. Nad jejím vchodem zaujmou dva citáty. Jeden je česky (Mír a zdar dalekému i blízkému) a je z knihy Izaiášovy a druhý hebrejsky (לא בחיל ולא בכח כי אם ברוחי אמר ה לפק‎‎ - Ne mocí ani silou, nýbrž mým duchem, praví Hospodin), a ten je z knihy Zachariášovy.

Z ruchu a hemžení lidí unikali jsme do vrchu na Andělem. Ještě u Gymnázia Na Zatlance se jako naschvál rojil houf lidí, ačkoli byla sobota, ale za rohem už byl klid. Tedy hned poté, co postarší panička po chvíli pokusů zaparkovala své obří béemvé. Gymnázium sídlí v této budově od roku 1961 a prošla jím spousta známých osobností, ať už jako studenti nebo jako pedagogové.

Pak už následoval první z parků naší procházky. Mrázovka. Protíná ji lanová dráha mezi horní a dolní částí hotelu NH Praha. Původní usedlost Mrázovka se nachází na druhé straně vrchu, u zimního stadionu Nikolajka. Na okraji parku Mrázovka stojí Bertramka, známá pražská budova, proslavená pobytem Wolfganga Amadea Mozarta u tehdejších majitelů vily, manželů Duškových. Tak tu jsme bohužel také minuli a vyšli nad Mrázovkou na křižovatku ulic U Mrázovky, Nad Bertramkou a U Blaženky.

Všude vily samozřejmě. Někde tu bydlí i Karel Gott, ale to nás nezajímalo. Zajímaly nás vily prvorepublikové i starší. I do těchto míst se komunistům podařilo prosadit sorelácké sídliště. Podařilo se mi ho nevyfotit. Nevšední budovou je Pickova vila. Má čtvercový půdorys a kýlovou střechu s mnoha komíny. Nechal si ji postavit podnikatel Emil Pick v letech 1930 - 1931. Architektem byl Arnošt Wiesner, známý především svými brněnskými realizacemi; mimo jiné je autorem brněnského krematoria. Také Wiesnerovi se podařilo prchnout před nacisty a po válce žil ve Velké Británii, kde zemřel v roce 1971.

Na druhé straně ulice stojí i jedna z moderních a dost odvážných realizací. Inu, proč ne...

Proti strašidelnému a zchátralému stomatologickému ústavu v ulici Na Cihlářce stojí zajímavá vila připomínající rondokubistické vily Na Ořechovce. Jen o kousek dál stojí Winternitzova vila. Chtělo by se napsat, že je to slavná vila, ale určitě není tak známá jako vila Müllerova ve Střešovicích. I zde je ovšem autorem Adolf Loos! Konkrétně ve spolupráci s Karlem Lhotou, který měl na starosti interiéry. Vila byla postavena v letech 1931-1932 a na začátku nového tisíciletí rekonstruována. Přímo naproti stojí také zajímavý dům, o něm se ale bohužel na internetu nic najít nedá.

Ulice Na Cihlářce obkružuje tuto bývalou usedlost a vznikla zde celá řada krásných funkcionalistických staveb. Na ty se s menším úspěchem snažila navázat architektura poválečná.

Ale to už jsme v ulici Na Šalamounce a fotíme si dům Karla Teigeho. Funkcionalistickou stavbu si objednal Karel Teige u svého dlouholetého přítele a člena Devětsilu architekta Jana Gillara.

Zde jsme byli už na Malvazinkách, ale scházeli jsme zase dolů směrem k Santošce. V ulici Na Václavce stojí mohutné vily z přelomu 19. a 20. století. Diskutovali jsme, k čemu bylo potřeba majitelům stavět tak velké domy. Zřejmě pro ubytování veškerého příbuzenstva i služebnictva. Vilu Na Klavírce postavil ve stylu pozdní secese František Kavalír, Kotěrův žák, autor mnoha realizací právě na Smíchově i jinde.

Vila Na Václavce dala celé ulici jméno. V historizujícím stylu ji postavil architekt Alois Korda pro pana Bělouška, který si tu otevřel restauraci. Restaurace je tu stále a my jsme podél Václavky scházeli po schodech do ulice U Nikolajky, čímž jsme vynechali vilu Helenku, kterou vystavěl pan Korda přímo pro sebe a svou rodinu ve velice nápaditém secesním stylu.

Na horním konci ulice U Nikolajky je po jedné straně moderní výstavba, ale na té druhé najdeme opět nádherné vily. Vilu U Bednářů stavěl opět Alois Korda, a to v roce 1904. Za novými domy je schována za malým parčíkem usedlost Nikolajka, která dala celé ulici jméno a jí dal zase jméno její první majitel pražský advokát Antonín František Nikolai. Svoji současnou podobu má z roku 1860 a vypadá jako oáza starých časů uprostřed Prahy. Pod Nikolajkou stojí zimní stadion stejného jména. Malý, ne úplně vzhledný stadionek tu stojí od roku 1961 a patří k tradičním pražským sportovištím. Proti stadionu a dál v ulici U Nikolajky stojí krásné činžovní domy. Také jsme tu spatřili zaparkovaný výstavní Cadillac.

Došli jsme k Sadům Na Skalce a vstoupili do nich. Malý, ale členitý park nechal vystavět rytíř Daubek, majitel usedlosti Skalka, který ho v roce 1889 daroval smíchovské obci, která ho nechala upravit a zvelebit. Výsledkem je velice pěkně koncipovaný park s jezírkem, vyhlídkovým altánem, pamětním obeliskem a mnoha krásnými stromy. Ze sadů se schází přímo pod park Santoška, kde najdeme dva protestantské kostely.

Kostel Českobratrské církve evangelické byl postaven Filipem Křížkem v roce 1931 ve funkcionalistickém slohu. Před kostelem stojí památník dr. Milady Horákové od Olbrama Zoubka. Dr. Horáková byla členkou zdejšího sboru.

Vedle stojící také funkcionalistický kostel Československé církve husitské byl postaven v roce 1935 podle plánů architektů Sobotky a Vachaty. Stanislav Vachata projektoval také podobný kostel na Zbraslavi. Dominantou kostela je dvacetimetrová věž s hodinami, které nešly, když jsme tudy procházeli.

Mezi oběma kostely je vstup do parku Santoška. Název získala podle majitele zdejší usedlosti Františka Viléma Sonntaga. V roce 1907 usedlost koupilo město, zřídilo v něm restauraci a okolní zahradu upravilo na městský park.Ve vile je dnes mateřská školka. Nad zahradou se vypínají mohutné prvorepublikové vily.

A zde právě došlo k té drobné chybičce, že jsme pokračovali po schodech okolo hřiště a pozorovali jsme ptactvo, v němž jsme rozeznávali žluny či žluvy, místo abychom pokračovali nad zahradou do oblouku k Pavímu vrchu. Neviděli jsme tak ani funkcionalistickou Říhovu vilu. Místo toho jsme se octli v ulici Xaveriově a šli jsme okolo rehabilitační kliniky Malvazinky (bývalý Sanopz, tedy původně Sanatorium poštovních zaměstnanců, založeno 1933, později za normalizace zdravotnické zařízení pro prominenty režimu), o které jsem kamarádům zasvěceně vykládal, že je to bývalé sídlo jedné ze správ STB. No nic, zmýlená neplatí. Blížili jsme se opět ke hřbitovu na Malvazinkách, aniž bychom to věděli. Velké vilové domy u Sanopzu vystřídaly malé domky kolonie Na Malvazinkách.

Jednu ulici před hřbitovem jsme se obrátili přímo dolů a scházeli k parku na Pláni. Naše procházka se chýlila ke konci a my se už těšili na pivo U Prince MIroslava. Takže ještě jednou ten závěrečný pohled na nedobytý Paví vrch a zase někdy na procházce na shledanou.