Dovolená v NDR - díl pátý

Pokud chcete navštívit město, ve kterém budete mít pocit, že jste v pohádce, tak vyrazte do Quedlinburgu. Ale pozor! Tady nejde o načinčanou českou pseudobarokní pohádku, kde jsou čerti roztomilí nešikové a kde vše směřuje k vytoužené lásce princezny a prostého chasníka řemeslníka. Tady jde o přísnou gotickou pohádku plnou zlých čarodějnic, které si dávají k obědu pečínku z dětí, a kde Karkulka marně bloudí hlubokým temným lesem plným hladových vlků. V historickém městě v podhůří Harzu totiž zažijete autentickou středověkou atmosféru a ty čarodějnice tam také uvidíte skoro všude.

Quedlinburg je poprvé zmiňován v první čtvrtině 10. století, na konci tohoto století vzniklo pod hradem staré město, ve 12. století i nové město, oddělené od toho kanálem Mühlgraben. Nejnovější část města leží na levém břehu řeky Bode. Tam je i vlakové nádraží, blízko něhož jsme zaparkovali.

Město patří k nejvýznamnějším centrům nejstarší německé historie. Podle pověsti byl právě zde jmenován Jindřich I. Ptáčník králem, ale prý to není pravda podle Wikipedie. Každopádně je tu pohřben. Jeho teta založila na kopci proti hradu klášter a tomu pak patřilo město až do začátku 19. století. Ve středověku byl Quedlinburg významným obchodním centrem a roku 1426 se stal členem Hanzy. Toho dokladem je i socha rytíře Ronalda, která byla ovšem ještě v 15. století poničena a vrátila se na své místo o stovky let později.

Nejstarší částí je samozřejmě hrad s klášterem sv. Servatia, kde je právě onen hrob krále Jindřicha. Hrad má podobu, jakou nabyl v pozdním středověku na prahu renesance. Roku 973 tu císař Ota I. přijal českého knížete Boleslava a jeho zetě, polského knížete Měška. K hradu patří i terasy se zahradami a vyhlídka na město. Vzhled města je striktně středověký, žádné barokní kopule z hradní vyhlídky neuvidíte.

Na hrad samotný je nejlepší výhled z protějšího Mincovního vrchu, kde stával klášter ovládající město. Tam jsme nebyli, takže víc nevím. Procházeli jsme staré i nové město úzkými křivými uličkami plnými hrázděných domů. Ty jsou jedním ze symbolů Quedlinburgu. Je jich tu zachováno asi třináct stovek, nejstarší dochovaný je ze 14. století, ale války 16. a 17. století město proměnily, takže většina z nich je až z doby po Třicetileté válce. Tvoří základ památkově chráněné zóny, která se rozkládá na asi 80 hektarech. Od roku 1994 je historické jádro Quedlinburgu zapsáno na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

V novověku se Quedlinburg rozvíjel a bohatl a to trvalo až 20. století. Obě zrůdné totality ho poznamenaly. Nacisté si tu udělali velkolepé oslavy tisíciletí císaře Oty I. a z hradního románského kostela se stala slavnostní síň SS. Po válce zase město připadlo do sovětské zóny, tedy do pozdější NDR. Velká smůla, neboť na hranice se západním Německem odtud bylo opravdu blízko. Za komunistů Quedlinburg chátral jako většina památek ve východním bloku. Dokonce se uvažovalo i o zbourání starého města, ale naštěstí přišly společenské změny a jádro Quedlinburgu se po roce 1990 dočkalo oprav. Díky tomu jsme si i my v roce 2019 mohli užívat atmosféru pohádkového města. Návštěva Quedlinburgu patřila jednoznačně k vrcholům naší cesty.

Galerii všech obrázků si můžete prohlédnout zde.