Dovolená v NDR - díl třetí

V noci ze středy na čtvrtek pršelo, ale ráno se počasí vybralo, a přestože foukal čerstvý vítr a nebe zdobila mohutná mračna, den byl teplý a slunečný. Výprava příměstským vlakem do centra Magdeburgu neměla být žádným problémem.

Ale ouha! První botu jsem spáchal já, když jsem nepochopitelně na mapě špatně viděl pozici nádraží stanice Barleber See (nebo mi to na mobilu mapy.cz skutečně chybně ukázaly). Tudíž jsem své kolegy vedl ob jedno pole dál po cestě sice k přejezdu, ale bez nádraží. Teprve podél trati a onoho pole došli jsme ke stanici. Takže o necelé dva kilometry delší cesta. Navíc asi jeden a půl kilometru vedl podél cesty pásový dopravník, permanentně převážející štěrkopískovou směs z dalšího nedalekého jezera. To vše za nepříjemného ohlušujícího rachotu.

Naštván sám na sebe jal jsem se zkoumat jízdní řády v boudě na vlakové stanici. Zanedlouho se k nám přidali dva němečtí pánové, kteří zamkli svá kola u boudy a chystali se také odjet do Magdeburgu. Leč nic se nedělo. Ani oni pánové nebyli schopni pochopit výlukový jízdní řád. Výluka se ani bezprostředně tohoto úseku týkat neměla. Ale nic se stále nedělo. Dvakrát projel rychlík, dvakrát samotná lokomotiva. Němci to nevydrželi a odjeli. My jsme strávili hodinu a půl života na stanici Barleber See a chyběly k tomu jen teskné tóny foukací harmoniky ze známého westernu…

Nakonec jsme se tou správnou cestou vrátili do kempu pro auto. Vyjeli jsme, ale brána kempu byla zavřená. Bylo 13:30. Moje nervy už toto nechtěly snášet. Nakonec Martu napadlo, že by se mohlo dát vyjet branou, která byla za naším ležením a která vlastně byla branou na letní koupaliště, využívanou jako technický vjezd. Spásný nápad ušetřil mé nervy nejhoršího kolapsu. Ale naprostým vrcholem bylo, když jsme zjistili, že jen kousek od místa, kde pásový dopravník přetíná silnici ke kempu a sype svůj obsah do pyramid v areálu betonárky, která doplňovala atmosféru místa ještě spolu s dálničním nadjezdem, je konečná stanice tramvaje! Její trasu jsme kopírovali až do centra Magdeburgu, kde jsme na počest člena výpravy, pana ředitele zaparkovali u Kulturně-historického muzea.

Magdeburg je staré město na Labi, dnes hlavní město spolkové země Sasko - Anhaltsko. Tato země existuje od roku 1990 a zahrnuje několik historických území, především, logicky, Saska a Anhaltska. Magdeburg byl i největším městem této země, ale od roku 1990 z něj odešlo přes šedesát tisíc obyvatel. Měl jsem i dojem, že na atmosféře města je to znát. Celé Sasko - Anhaltsko má hustotu osídlení jen něco přes 100 obyv. na km², například sousední Sasko 221 a třeba Severní Porýní - Vestfálsko, průmyslová země na západě Německa, dokonce přes 500 obyv. na km².

Název by měl pocházet ze složeniny "mocný hrad", ale v městském znaku se objevuje panna jako pěkný příklad lidové etymologie. Největší slávu zažíval za otonské dynastie. Obnovitel římského císařství Ota I. dostal se svou ženou Magdeburg jako věno při svatbě a je zde i pohřben. Množství románských církevních staveb připomíná rozkvět města za raného středověku. Kromě nich ale ve městě nic moc kloudného není. Nebýt exkluzivní památky v podobě Dómu, mohl by být Magdeburg i trochu nudné město.

On také zažil několik krušných chvil. Za třicetileté války byl vypálen a jeho obyvatelstvo zmasakrováno. Událost připomínám v první díle. Během druhé světové války zde fungoval důležitý průmysl a v blízkém okolí města bylo několik koncentračních táborů pro vězně, kteří zde pracovali. Průmyslové objekty byly cílem bombových útoků od roku 1943, ale ke konci války bylo město zničeno prakticky celé. Po válce připadl do sovětské zóny a po vzniku NDR zde probíhala stalinistická výstavba. Té se Magdeburg snažil po převratu a sjednocení zbavit výstavbou moderních budov a snahou o vylepšení tváře centra. Mimo jiné zde stojí stavba slavného Hundertwassera, ale o tom až v příštím díle.

Jak už bylo uvedeno, nejvýznamnější památkou Magdeburku je katedrála, oficiálně Magdeburský dóm sv. Mořice a sv. Kateřiny. Nejprve byl postaven klášter sv. Mořice a k němu první katedrála. To bylo v polovině 10. století. V roce 1207 (navíc 20. dubna a ještě navíc na Velký pátek) zničil velký požár střed města Magdeburgu. Arcibiskup Albrecht I. položil základy nové katedrály. Zatímco spodní partie chrámu patří ještě do románského období, horní části jsou již gotické. Stavba byla často přerušována. Nejpozději byly postaveny věže. Katedrála byla nakonec dokončena až roku 1520.

Magdeburský dóm je nádherná stavba obrovských rozměrů. Nádherný vstupní portál bohatá sochařská výzdoba, množství zajímavých detailů, potom vnitřní prostory chrámu, to vše na nás velice působilo. V nejposvátnějším prostoru chrámu se nachází hrobka Oty I. Její rozmazanou fotku i ty více povedené najdete v galerii. Překvapením pro nás byl rajský dvůr původního kláštera sv. Mořice. Prostor z 10. století s románskými arkádami a gotickou křížovou chodbou vyzdobenou náhrobky z různých století. Fantastické místo!

Magdeburský dóm nám připravil plno zážitků, ale bříška už si také žádala své. Nacházeli jsme se na pustém Dómském náměstí, v jehož prostředku se něco připravovalo v plechové ohradě. Po obvodu náměstí stojí vládní a správní budovy. Celý prostor působí studeně a poněkud mrtvě. Nalákala nás ulička za kostelem, kudy jsme se přes hradební prostor dostali k promenádě nad Labem. Ale hlad nás nenechal spočinout a okolo překrásného románského klášterního kostela Naší milé paní (Kloster Unser Liebe Frauen) jsme se vrátili na trochu živější obchodní třídu s novogotickou poštou a domy z 20. a 21. století. Nakonec jsme trochu zmateni nevěděli, kde zakotvit, a vzali jsme zavděk klobásou v housce ze stylizovaného řeznictví. Zaplaťpánbůh za ni! V kavárně jsme si koupili kávu a pivo a usedli do parku ke klášternímu kostelu ke krátkému odpočinku. Přes počáteční potíže jsme shledali výlet do Magdeburgu úspěšným a povedeným. Návštěva katedrály bohatě vyvážila všechny počáteční trable. Sv. Mořic, sv. Kateřina a snad i ta naše milá Paní stáli při nás. Navíc jsme se na předměstí uspokojili nákupem v Lidlu a hlavně konečně pořádně nažrali kvalitního sasko- anhaltského kebabu!