Kłodzko zawsze polskie

Kłodzko zawsze polskie hlásá nápis na radnici tohoto města. Ale není to samozřejmě tak jednoduché, jako snad nic v dějinách střední Evropy. Kłodzko totiž až do roku 1945 prakticky nikdy polské nebylo. Kladský hrad, významný opěrný bod východní části sféry zájmu prvních Přemyslovců, byl vybudován už někdy v době Boleslava I., buď přímo jím nebo někým jemu podřízeným či s ním spolupracujícím, tedy například Kosmou zmiňovaným Slavníkem z rodu po něm pojmenovaném. O takzvaných Slavníkovcích se toho ale moc neví, stejně jako o vztahu mezi nimi a takzvanými Přemyslovci.

Poláci ovládli hrad za Boleslava Chrabrého, ale jeho následovníci území neudrželi a po období sporů bylo mezi Soběslavem I. a Boleslavem III. Křivoústým v roce 1137 dohodnuto, že Kladsko už zůstane zawsze czeskie. K přeměně na středověké město došlo pravděpodobně za Přemysla Otakara II. Středověká lokace města mu dala půdorys, který byl s malými změnami zachován dodnes.

Důležitou osobností pro středověký rozvoj města byl první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic. Chodil zde do johanitské školy a z jeho iniciativy byl starší místní kostel přestavěn na baziliku Nanebevzetí Panny Marie. Ta patří k výrazným dominantám města. Arnošt z Pardubic je tu pohřben ( a také Hynek z Poděbrad, ale to jsem se dočetl až teď na Wikipedii).

Kladsku se nevyhnuly peripetie dějin střední Evropy, tedy husitské války, reformace, Třicetiletá válka.... V roce 1622 byl hrad pobořen a bylo rozhodnuto vystavět nad městem moderní pevnost. Když Marie Terezie prohrála válku s Pruskem, přestalo být celé Kladské hrabství po stovkách let českým územím. Následovalo 200 let existence území v rámci Pruska, později Německa. Fridrich II. Veliký nechal kladskou pevnost zvětšit a zmodernizovat. A ta je dodnes dominantou města.

Pevnost a její podzemí byla po staletí běžnou součástí života místních obyvatel. V podzemí se bydlelo, obchodovalo, vařilo se tu pivo, byly tu krčmy i vězení. Obrovský labyrint chodeb je jen z části přístupný a expozice v podzemních prostorách prozrazují něco ze společné bohaté historie města a pevnosti.

Když bylo Kłodzko zbaveno titulu pevnostního města, zbouralo hradby a začalo se rozrůstat. Za druhé světové války bylo pevnostním městem opět prohlášeno, ale to už se blížila jeho zatím poslední kapitola. Stejně jako slezská území, bylo i Kladsko po konci druhé světové války přiděleno k Polsku v nových hranicích, němečtí (ale to znamená i etničtí Češi, protože měli německé občanství) obyvatelé vysídleni a Kłodzko se mohlo stát zawsze polskie!

Dnes je Kłodzko se svými necelými 30 tisíci obyvateli trochu zapadlé okresní město uprostřed kotliny ze všech stran obklopené horami. Má svá hezká místa i nevzhledná zákoutí zapáchající močí. To jsme si ostatně s kolegou Zdeňkem vybavili i po 14 letech od poslední návštěvy. Každopádně je to Čech i z Moravy tak blízko, že za návštěvu určitě stojí. Pro svou dlouhou historii, dávnou provázanost s Českým státem, památky a samozřejmě i kvůli té impozantní pevnosti.