Ve městě královny Anny

Většina Čechů se ve složité a spletité středověké historii vlastní země příliš neorientuje. Ale mnoho z nich je vycepováno ze základní školy natolik, že dají dohromady všechny čtyři manželky Karla IV. Co na tom, že o nich vůbec nic nevědí? Co vědí například o Anně Svídnické? Byla to třetí manželka Karla IV., ale původně se měla stát manželkou prince Václava, který se Karlově druhé manželce Anně Falcké narodil, když bylo její jmenovkyni ze Svídnice 11 let. Václav ale v necelých dvou letech zemřel a chvíli po něm umírá i jeho matka Anna Falcká. Karel IV. se tedy začal ucházet o mladičkou šlechtičnu, dceru Jindřicha II. Svídnického, který ovšem v této době už dávno nebyl naživu, a uherské princezny Kateřiny z rodu Anjou. Anna byla dědičkou Svídnicko - javorského knížectví, neboť neměla sourozence a její strýc Boleslav zemřel bezdětný (v roce 1368). V roce 1353 se konala v Budíně svatba sedmatřicetiletého Karla a čtrnáctileté Anny. Jeho čekalo dalších 25 let života a ještě jedno manželství, ji už jen pouhých devět let v slzavém údolí. Vykonala ale to nejdůležitější, co mohla pro České království - 26. února 1361 porodila na královském hradě v Norimberku syna Václava, pozdějšího krále Václava IV. O rok a půl umírá při dalším porodu a tím se uzavírá její dějinná kapitola.

Kde ale vlastně tu Svídnici najdeme? Velice blízko českých hranic. Dnes šedesátitisícové okresní město leží na půl cesty mezi Wroclawí a českým územím, asi 40 kilometrů od státní hranice, přímo pod mohutným masivem posvátné hory Slezanů, která se jmenuje Ślęża. Pokud se vám podaří zdárně objet Wałbrzych, můžete být ze Svídnice za hodinku v Adršpachu nebo v Broumově.

Svídnice, polsky Świdnica, byla na místě starší osady vystavěna podle německých městských práv v polovině 13. století. Wroclawská knížata ji udělovala v následujících desetiletích různá práva a privilegia, čímž napomáhali jejímu rozvoji. Od roku 1291 tu sídlila jedna z větví piastovských knížat, knížata svídnicko - javorská. Do tohoto období spadá i příběh české královny Anny. Podle smlouvy připadlo Svídnicko - javorské knížectví české koruně po smrti vdovy po knížeti Boleslavovi, strýci královny Anny. Tato vdova, Anežka, původem z rodu Habsburků, zemřela ale až roku 1392 a dožila se na svou dobu velice solidních 70 let. Od té doby patřila Svídnice k Českému království až do slezských válek v polovině století osmnáctého. Následoval již známý historický vývoj - součást Pruska, později Německa, a to až do konce druhé světové války, od té doby součást Rzeczpospolity polskiej.

Historické jádro tvoří především náměstí - Rynek, v jehož středu stojí blok budov okolo staré radnice. Ta byla budována ve 30. letech 14. století. Z bloku uprostřed rynku ční věž radnice a celý blok je průchozí skr na skrz.

Na rynku najdeme pěkné měšťanské domy, restaurace, kavárny i cukrárny. Svídnice už má svou největší slávu dávno za sebou (na konci 14. století byla po Wroclawi druhým největším slezským městem a byla široko daleko vyhlášena svým pivem), ale v centru je to pěkné město s příjemnou atmosférou. Věřím, že předměstí vypadají hůře.

Z mně neznámých důvodů jsme úplně vynechali jednu z nejdůležitějších místních památek, katedrálu sv. Stanislava a sv. Václava. Prostě jsem zamířil na druhou stranu od náměstí. Prošli jsme okolo barokního kostela sv. Josefa, pak okolo malého kostela sv. Antonína, pozůstatku bývalého kláštera a ještě okolo grafiti moderních uctívačů knížete Boleslava, abychom došli k hlavní svídnické atrakci.

Tou hlavní atrakcí je Kostel míru na starém evangelickém hřbitově. Kostely míru jsou tři, ještě v Jaworu a Hlohově. Jsou pojmenované podle Vestfálského míru v roce 1648 a jsou evangelické. Protestantské Švédsko donutilo císaře Ferdinanda III., aby se v mírové smlouvě zavázal, že umožní luteránům ve Slezsku provozovat bohoslužby v kostelích, které si věřící na vlastní náklady postaví. Podmínkou bylo, aby byly chrámy zbudovány bez cihel, tedy pouze ze dřeva, hlíny a slámy, aby se nacházely mimo město, ale na dostřel děla od hradeb (nemohly tak být využity k ozbrojenému odporu) a aby neměly věže ani zvony. Svídnický kostel sv. Trojice byl postaven jako poslední z oněch tří v roce 1657. Kostely v Jaworu i Svídnici se zachovaly a v roce 2001 byly zapsány na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Svídnický kostel je největším hrázděným kostelem v Evropě, vejde se do něj sedm tisíc lidí. Impozantní stavba je velice působivá. V areálu hřbitova stojí i hrázděná zvonice.

Po pár hodinách pobytu se loučíme se Svídnicí a vyrážíme směrem k Broumovu. Věřím, že v tomto městě plném zajímavých pamětihodností jsem nebyl naposledy. Ostatně z Prahy se sem dá dojet zhruba stejně rychle jako po rozkopané dálnici D do Brna....