Pecka na závěr

Závěrečnou vzpomínkou po měsíci a půl se vracím k naší cestě, jejímž cílem primárním byla Wroclaw a na níž jsme ještě navštívili Kladsko, Svídnici a Broumov, zastavili se na Zvičině a po návštěvě Pecky jsme strávili ještě hodinku v Jičíně, z větší části s kebabem v ruce na náměstí. Už jsme byli unaveni a do dalších zážitků se nám nechtělo. Cesta z Jičína krásně ubíhala a my byli za chvilku doma. Ale vraťme se ještě na chvíli do Pecky!

Nebo spíš na Pecku. Protože městečko Pecka, které je na prvním obrázku, jsme nenavštívili, jen ho pak projeli, protože jsme přijeli z druhé strany přímo pod hrad, a nemuseli jsme tedy ve vedru šplhat výškových 50 metrů na půl kilometru.

Pecka je zřícenina gotického hradu ze 14. století. Vystřídalo se tu mnoho pánů, až se hrad dostal do majetku Jindřicha Škopka z Bílých Otradovic. Za jeho držení se hrad hodně rozrostl. Jeho vnučka se provdala za Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, známého renesančního šlechtice, cestovatele, diplomata a umělce. Zde měl své hlavního sídlo a zde byl také zajat vojenským oddílem Albrechta z Valdštejna, odvezen do Prahy, kde následně popraven.

Hrad byl postupně opuštěn a v roce 1830 vyhořel. V šedesátých letech 20. století začal být opravován a nakonec i zpřístupněn. Je zde prohlídka, částečně věnovaná i Kryštofu Harantovi. Co je velice sympatické, prostor nádvoří je přístupný a dá se tu chvilku pobýt s kelímkem skvělého peckovského piva Kumraus. Na nádvoří se zrovna konalo šermířské představení a všude u stěn, v zákoutích a na bývalých baštách stály sochy.

Na Pecce jsme se cítili velice dobře a užili jsme si tam krátký, ale velmi příjemný čas. I přes poměrně slušný počet návštěvníků a frmol na nádvoří místo působí útulným, přátelským dojmem. Kryštof Harant by měl určitě radost!

Více obrázků zde.