Deset let po Elvisovi

Celý dnešní večer mě provází kapela Ten Years After. Je to blues rocková skupina s psychedelickým nádechem, která měla své nejsilnější období na přelomu 60. a 70. let. V Nottinghamu se z různých místních kapel zformovali The Jaybirds, kteří se v roce 1966 přemístili do Londýna, kde se přejmenovali definitivně na Ten Years After. Údajně na počest roku prvních úspěchů Elvise Presleyho. Od roku 1967 vydali v rychlém sledu několik alb, vesměs úspěšných. Kapela byla známá energickými živými vystoupeními vyšperkovanými kytarovým uměním Alvina Lee, který byl považován za jednoho z nejrychlejších kytaristů vůbec. Skupina ukončila činnost v roce 1975, ale od roku 1988 zase nepřetržitě funguje, i když už bohužel bez Alvina Lee, který zemřel v roce 2013. Ve Španělsku v hotelu.

Ten Years after střídají hardrockové těžké bluesovky s rock´and´rollovými vypalovačkami i jemnými zpívanými písněmi v kalifornském psychedelickém stylu. Takovou je i píseň Circles, která vyšla na čtvrtém studiovém albu Cricklewood Green (Cricklewood je čtvrť v severozápadním Londýně).

Life is going around in circles
Wonder will it ever end
If I die, baby, will you miss me
Or just find another friend
Does it matter what I do
Live life right or bear a grudge?
Does it matter what I do
Is there anyone to judge?

I have been to many places
I have journeyed through the mind
Though I've found some different faces
Another answer I can't find
Does it matter what I do
Is there anyone to say?
Does it matter what I do
Is there any other way?

I have got what I once dreamed of
As a child, so long ago
But my life just goes in circles
'Cause one answer I don't know
Does it matter what I do
Who will hear me if I cry?
Does it matter what I do
Does it matter if I die?

Jako důkaz skvělých živých vystoupení, které Ten Years After předváděli, jsem našel na youtube nahrávku ze San Francisca z Kalifornie z roku 1971, která nepatří do oficiální diskografie skupiny.

Já jsem se s Ten Years After seznámil před lety díky albu s podivným názvem Ssssh. Dodnes ho považuju za skvostnou ukázku hudby přelomu 60. a 70. let. Album zahajuje skřípavá a vrzavá kytara, vzápětí se rozjede rychlé piano a píseň i celé album naberou rychlé tempo, které potvrdí i další skladba Two time mama. První strana vrcholí vášnivě a tvrdě zahranou sedmiminutovou bluesovkou Good morning, little school girl, která je předělávkou klasického bluesového standardu, poprvé nahraného na gramofonovou desku v roce 1937 Sonny Boy Williamsonem. Druhá strana desky se vyvíjí podobně. Po lehčích kytarovkách jako I Don´t Know That You Don´t Know My Name přijde na závěr druhá bluesová pecka I Woke Up This Morning. Celé album má pouhých 33 minut a je to výborně strávená půlhodina.