Židovský řbitov v Mostě - Souši

Židovský řbitov v Mostě leží na opačné straně kopce Hněvín než město Most a zároveň i než tehdejší město Most v době vzniku řbitova. Možná snad i proto unikl řízené devastaci nacistů, kteří většinu řbitovů a synagog v Sudetech zlikvidovali. Zchátralý unikl i pozornosti komunistů, kteří zase rádi likvidovali to, co bylo zchátralé a co, podle nich, nemělo cenu opravovat.

Souš se německy jmenovala Tschausch, česky až do roku 1921 Čauš a od roku 1971 je součástí Mostu. Skoro celá tehdejší obec totiž byla zbořena za účelem těžby hnědého uhlí. Zbytek byl připojen k nově se rodícímu panelákovému městu Mostu, jemuž by se slušelo říkat Nový Most v úctě k tomu starému. Mostečtí Židé pořbívali na novém řbitově v Souši od roku 1878. Předtím žili převážně po vesnicích v okolí a neměli v Mostě obec. Po druhé světové válce řbitov chátral až do let devadesátých. Dnes je po reknstrukci, je o něj pečováno a je to jeden z nejudržovanějších židovských řbitovů, jaké jsem u nás navštívil.

Obřadní síň s průjezdem i domek hrobníka jsou kompletně zrekonstruované a dokonce obývané.

Řbitov je rozdělen kaštanovou alejí na starší horní část, kde jsou náhrobky převážně z 19. století, a na dolní část s modernějšími náhrobky ze století dvacátého. Nejmladší hrob, který jsem zahlédl byl z roku 1951. Je zajímavé, že tu nejsou žádné obrovské honosné hrobky, jak je tomu na řbitovech jiných větších měst. Je vidět, že židovská obec v Mostě nebyla až tak početná nebo možná spíše vlivná.

V zadní části řbitova jsou vojenské hroby s památníkem, na kterém je německý nápis "našim židovským kamarádům, kteří padli ve válce 1914-1918". V roce 1970 tu byl ve svých necelých 84 letech pořben příslušník 311. perutě Královského letectva za 2. světové války Julius Fink. To byl zřejmě poslední člověk, který tu byl pořben.

Unikátním jevem na tomto řbitově je kolumbárium. Představitelé mostecké obce byli zřejmě moderně smýšlející lidé. Dnes je kolumbárium také zrekonstruováno. Za ním je pěkný výhled do Mostecké pánve s komíny komplexu továren mezi Mostem a Litvínovem.

Náhrobky tu najdeme hebrejsko německé i hebrejsko české nebo jen německé a české. Jako celé Mostecko konce 19. století bylo národnostně smíšené, tak i židovská obec měla německy i česky hovořící členy. Mimochodem právě v Souši byla roku 1887 otevřena první česká škola na Mostecku.

Nečekal bych, že zrovna v Mostě najdu tak klidné místo odpočinku. Bejt olám, dům míru, jak mimo jiné říkají Židé svým řbitovům. Upravený a udržovaný řbitov v klidné vilkové čtvrti, kam nedoléhá hluk dopravy ani těžkého průmyslu, chráněn věží hradu Hněvín je pěknou ukázkou řbitova moderně uvažující židovské obce konce devatenáctého a první poloviny 20. století. Dnes řbitov spravuje Židovská obec v Teplicích. Řbitov je volně přístupný v otvíracích hodinách, tedy myslím, že do 17 hodin. Jako jedna z mála památek v Mostě starších více než sto let rozhodně stojí za návštěvu.

Více obrázků najdete zde.