Židovské hřbitovy v Mladé Boleslavi a Pískové Lhotě

Neděle 17. listopadu byla pro většinu lidí příležitostí k oslavám, vzpomínání a různým fázím nostalgie. Ne tak pro nás, trojici kolegů hledících často do vzdálenější minulosti než je posledních několik desítek let. Proto jsme využili znatelně lepšího počasí než bylo v pátek 17. listopadu 1989 a vyrazili jsme na výlet. Po neúspěšném jarním pokusu o návštěvu židovského hřbitova v Byšicích jsme se snažili domluvit se znovu s paní správcovou. Naplánovali jsme si trasu Písková Lhota, Byšice, Mělník. Ale byšický hřbitov je místo, kam se zřejmě nikdy nepodíváme. Paní nemá klíče, neptal jsem se, kdo je má, bude se opravovat zeď, moc jí to mrzí a tak dále a tak podobně. Nevadí, zkusíme to zase na jaře. Pozměnili jsme plán a rozhodli se navštívit hřbitov v Mladé Boleslavi.

Židovský hřbitov v Mladé Boleslavi stojí ve svahu nad Pražskou ulicí nad soutokem Klenice s Jizerou. Je odtud krásný výhled na mladoboleslavský hrad. Hřbitov byl původně položen níže a posunut směrem nahoru do svahu byl při výstavbě nové silnice v Pražské ulici v 19. století. To vysvětluje, proč je cesta od brány vzhůru podložena starými náhrobky. Jsou ze zrušené části hřbitova.

Židé se v Mladé Boleslavi uvádějí poprvé v druhé polovině 15. století. Jejich komunita stále rostla a tvořila významnou část mladoboleslavského obyvatelstva. Ve městě nevzniklo uzavřené ghetto a židovské rodiny žily rozptýlené po městě. Synagoga, která sloužila potřebám mladoboleslavské obce, byla zbořena v 60. letech 20. století. Hřbitov zůstal naštěstí zachován. Vznikl někdy v 16. století, je připomínán v roce 1584. Nejstarší spolehlivě datovaný náhrobek pochází z roku 1604, při úpravách v nedávné době byly nalezeny náhrobky vykazující znaky 16. století. Nejznámější zde pohřbenou osobou je Jakub Baševi (1570-1634), chráněnec a finančník několika císařů a také Albrechta z Valdštejna. Muž výjimečného postavení, neboť byl jako první Žid na území Českého království povýšen do šlechtického stavu.

Hřbitov byl dvakrát rozšiřován a jeho nejnovější část najdeme na plošině v horní části areálu. Na první pohled zde zaujme krásná obřadní síň z roku 1889. Dnes je v ní expozice o působení židovské komunity v Mladé Boleslavi a jejím okolí.

V této části hřbitova najdeme náhrobky mladoboleslavských osobností, obchodníků, podnikatelů. Projevuje se tu typická funerální architektura pro konec 19. století i zajímavé náhrobky z první poloviny století dvacátého.

Nejnovější větší stavbou na hřbitově je fukcionalistická márnice z roku 1937. Prostý nenápadný domek je plně fukčně vybaven pro potřeby pohřbívání podle židovských zvyků. I zde najdete dokumenty ze života místní židovské obce.

Na tomto místě je třeba se také zmínit o člověku, který nás hřbitovem provázel. Pan Žák, správce hřbitova, je mladistvě vyhlížející sedmdesátník, živý a zjevně zapálený do své práce. Správcem mladoboleslavského židovského hřbitova je několik let a žije zde s manželkou v bývalém hrobnickém domku u vstupní brány. Původem vůbec není z Boleslavi. Přesto byl nabitý informacemi z historie hřbitova i celého města, které nám o chotně a poutavě sděloval. Navíc zřejmě hlavně jeho zásluhou je hřbitov ve velice dobrém a udržovaném stavu. Prostě člověk na svém místě. Mrzí mě, že jsme si s ním neudělali společnou fotku, byla by to pěkná památka na vydařenou návštěvu tohoto vskutku pozoruhodného místa.

Hřbitov je funkční i dnes. Své hroby tu má rodina světově známého sochaře Aleše Veselého, jehož díla chátrají na zahradě bývalého sochařova ateliéru ve Středoklukách. A je tu také památník obětem holocaustu, prostý a vkusný.

Loučíme s panem Žákem plni dojmů, zanecháváme tuto zajímavou památku na minulost města Mladá Boleslav, namačkáme se do Fábky a vyrážíme údolím Jizery k Zámostí a Pískové Lhotě.

Více obrázků najdete zde.

Písková Lhota je vesnice, která leží na terase nad řekou Jizerou. po jejím okraji vede silnice 610, tedy stará boleslavská, jak se obecné říká. Leží asi na půli cesty mezi Mladou Boleslaví a Benátkami nad Jizerou. Velice zajímavý je její severozápadní okraj. Tady stojí zbytky středověkého hrádku Starý Stránov a také v prudkém svahu židovský hřbitov. Ten svah má v nejdelší části na délku 46 metrů převýšení 18 metrů.

Židovský hřbitov v Pískové Lhotě byl založen nejpozději na přelomu 17. a 18. století a používán do 30. let 20. století. Na hřbitově je dochováno asi 200 náhrobních kamenů z let 1732 - 1901, v nové části povalených a rozbitých. Roku 1897 tu byl pohřben rabín z Benátek nad Jizerou Leopold Butter. To jsem se dočetl, ale který je jeho hrob, to nevím.

Co jsem se ale nikde nedočetl, je, kde se vlastně Židé v Pískové Lhotě vzali, jestli tu měli i modlitebnu, nebo jestli spíš nebyl místní hřbitov pohřebištěm pro Židy usazené na vesnicích v hustě osídleném okolí, jak tomu je i na jiných venkovských hřbitovech. Podle onoho benáteckého rabína tu mohli být pochováváni Židé právě z Benátek nad Jizerou. Asi to byl levný pozemek, soudě podle toho příkrého svahu. Připomněl mi hřbitov v hradním příkopu v Kynšperku nad Ohří.

Procházeli jsme hřbitovem, na který pomalu padal soumrak. Opouštěli jsme toto fotogenické místo se smutně jímavou atmosférou po kluzkých schodech, které vypadaly, že vedou do nikam jako vedla do nikam existence lidí židovského původu ve velké části Evropy, ale vystoupali jsme po nich k otvoru, který tu zbyl po brance. Ještě jsme obešli bizarní slepenec jedné zachovalé stěny hradu a dvou novodobých domů na zeď napojených a věnovali jsme pohled údolí Jizery se známým viaduktem a zámkem Stránov. Bylo načase uspokojit určité tělesné potřeby a vyrazili jsme ku Mělníku, kde jsme ještě strávili příjemnou hodinku a půl v pivovaru Němý medvěd.

Více obrázků najdete zde.