Mlhou a Litní

Podzimní výlety českou krajinou do mlhy ponořenou mám rád. Nepálí slunce a dá se chodit celý den. Navíc krajina působí jaksi mysticky, zvlášť pokud se pohybujete někde, kde je prastaré osídlení, jako třeba právě zde, okolo řeky Berounky na okraji Českého krasu. Naším cílem bylo vydrápat se nad údolí řeky, dojít do Litně a zase sejít dolů k řece.

Jak by se to cestovalo, nebýt Českých drah. Jeli jsme do Srbska, tedy ne do jihoslovanské země, ale do obce mezi Karlštejnem a Berounem, která své jméno dostalo zřejmě podle Lužických Srbů zde jako kolonisté dosazených, těžko po těch staletích říci, zda dobrovolně nebo nedobrovolně. Každopádně vlak se zaseknul v Karlštejně, jen čtyři kilometry od naší výstupní stanice a stál tam asi 20 minut. Nakonec jsme se ale do Srbska dostali a hned za nádražím začali jsme stoupat do prudkého svahu k osadě Koda.

Osadu zvláštního jména tvoří několik domů, ale také je v okolí hodně trampských chat, protože tu trampové kdysi založili osadu Údolí děsu. Také tu jsou v okolí jeskyně a vodopády a celé území, na kterém osada leží, patří do národní přírodní rezervace. Přímo v Kodě je vydatný pramen, pod pramenem rybníček a pod rybníčkem mlýn. V horní části osady je pomníček, který se vztahuje ke smutné události v roce 1945.

Nad Kodou jsme vyšli z lesa a otevřenou, v mlze zadumanou krajinou, kráčeli jsme přes obec Korno k Litni.

V Litni jsme se na nějakou dobu zastavili. Sice to není nejkrásnější městys na světě, ale i tak je tam toho dost zajímavého. Například zámek, který v 19. století patřil rodině Daubků, která byla velice společensky založená, a Liteň byla v té době místem setkávání významných osobností českého kulturního života. Do rodiny Daubků se provdala slavná operní zpěvačka Jarmila Novotná, která se tu dělí o muzeum se Svatoplukem Čechem. Tento spisovatel v 19. století tak oblíbený sem jezdil za svým otcem, který pro Daubky pracoval jako správce velkostatku. Spisovatele tu připomíná socha v parku před zámkem, už zmíněné muzeum a hospoda, která nese název podle známé Čechovy básně.

Vedle hospody je škola a vedle školy kostel sv. Petra a Pavla, původně gotický ze 14. století. Za městečkem je židovský hřbitov z konce 17. století s krásnými barokními i novějšími náhrobky. Synagoga tu stála také, ale po válce ji místní přestavěli na hasičskou zbrojnici.

Okolo bývalého velkostatku a malé průmyslové zóny blízko liteňského nádražíčka jsme městys opustili a vydali se přes zamlžené pláně k severovýchodu. Prošli jsme obcí Běleč a vyšli na plošinu, ze které by asi mohl být vidět přes údolí Berounky Karlštejn, kdyby bylo jiné počasí.

Do mlhy pomalu začala padat i tma. My jsme sešli do Zadní Třebaně, kde už někteří z nás mohli sednout na vlak a odjet do Prahy za dalším svým programem. Zbytek výpravy ještě našel nějaké síly, aby došel do Řevnic, kde se dá najíst i popít piva. Pěkný podzimní výlet to byl.