Kostel Nanebevzetí Panny Marie se zvonicí a hřbitovem v Tuřanech u Slaného

Ty "naše" slánské Tuřany totiž nejsou jediné, proto to celé v titulku upřesňuji. Je to vesnice, kam se Slaňák dostane poměrně často a kterou i často projíždí, ale jen málokdo se zastaví, aby si prohlédl kostel a dřevěnou zvonici. Tak i já jsem dlouhá léta naplňoval heslo "pod svícnem největší tma" a pozoruhodné místo míjel.

Až přišla poměrně náhodně domluvená exkurze do bývalého dolu Jiřina III u Lotouše vedená odborníkem na těžební problematiku, pane Kestnerem, který zároveň vystupuje na FB jako Malodoly uhelné. Je tou nejpovolanější osobou, která nám mohla sdělit desítky zajímavých informací o historii této části Slánska spojenou s důlní činností. Popojížděli jsme auty od bodu k bodu po krátkých etapách a jedním ze zastavení byl právě tuřanský hřbitov u kostela Nanebevzetí Panny Marie. Přestože se k tuřanskému návrší hnal tmavý mrak a brzy nás začal skrápět poměrně hustý déšť, stihli jsme si o hřbitově něco povědět a já si udělal pár obrázků.

Více jich najdete zde.

Na hřbitově leží totiž osoby spojené s histoií místních dolů, především členové rodiny Bayerovy. Proto se tu s námi náš průvodce zastavil. A já toho můžu využít a podívat se trochu hlouběji do historie pradávné i do historie výstavby obou zdejších staveb.

Kostel se hřbitovem stojí na návrší, které bylo odpradávna oblíbeným bodem zřejmě pro dobrý výhled do krajiny, a proto osídleno v různých pravěkých periodách. Kromě toho se mohlo toto místo využívat k rituálním účelům, jak ostatně svědčí i výstavba středověkého kostela. V něm je umístěna soška Panny Marie, která byla uctívána a konaly se k ní pouti. Samotné slovo Tuřany může pocházet od slovanského slova tur, jak se všeobecně soudí, ale také z dřívější, předslovanské doby. V germánských i keltských jazycích slova příbuzná najdeme, protože tur je starého indoevropského původu, jak dokládá třeba řecké příbuzné slovo taurus.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie je uváděn roku 1352 ve spojitosti s činností kladrubského kláštera a už v té době byl farní. Z gotiky se dochoval presbytář, ale i dřevěná milostná soška Panny Marie Tuřanské, spojená s legendou o vzniku kostela. Soška je dnes na oltáři nahrazena replikou. Poutní kostel byl barokně upraven na začátku 18. století Adolfem Bernardem hrabětem z Martinic a celkově zrekonstruován na samém konci 20. století. Schodiště ke kostelu bylo zřízeno roku 1902.

Na jižní straně hřbitova stojí dřevěná čtvercová zvonice. Jsou dvě teorie, kdy byla postavena. Buď roku 1666, kdy existují jakési doklady o stavbě. Nebo byla postavena až v souvislosti s barokní přestavbou kostela v roce 1712. Ať tak nebo tak, zvonice je barokní a je to velice pěkná stavba. Ve zvonici jsou umístněny 4 zvony, nejstarší pocházíz roku 1678.

Na hřbitově jsou spousta zajímavých náhrobků. Novorenesanční hrobka, pěkná díla z období první republiky i náhrobky s pěknými fonty písma z období secesního. Místní významné osoby, někdy i s tragickými konci. Tuřanský hřbitov se zvonicí je určitě místo, kde stojí za to se na pár minut zastavit při procházce nebo cyklovyjížďce.