Ten kraj neznám aneb Vybočení z trasy

Pobyt v Sušici se nachýlil ke konci. Ale cestou domů bylo ještě mnoho možností, kde se zastavit. Zavrhli jsme nakonec nabízející se Horažďovice, protože jsou moc blízko k Sušici a byli bychom tam příliš brzy. Mířili jsme dál směrem na Nepomuk. To byl určitě dobrý nápad, protože Nepomuk je památné městečko se starosvětskou atmosférou, ale řízením osudu jsme vůbec do Nepomuku nedojeli. Při průjezdu vsí Velký Bor nás zaujaly informační cedulky s nápisy Chanovice zámek, Chanovice rozhledna, Chanovice skanzen. Tam to musí být úplně nabité, usoudili jsme a já provedl rychlý otočný a úhybný manévr. Do Chanovic bylo pět kilometrů přes Holkovice a Dobrotice.

Je fakt, že vše uvedené tam bylo. Strávili jsme tu poklidnou a příjemnou hodinku. Zámek je tedy nepřístupný, protože v něm sídlí škola, ale hned vedle je infocentrum, před zámkem raně gotický kostel Povýšení sv. Kříže a za zámkem park.

 

Hlavní atrakcí pro nás byla rozhledna. Vyšplhali jsme se na 609 mnm vysoký Chlum a pak ještě 136 schodů na rozhlednu. Výhled ze třiceti metrů stál za to. Na severní straně Brdy, na jižní straně Pošumaví a Šumava. Vyhlídl jsem si tam i blízké cíle, ke kterým jsme z Chanovic pokračovali.

Celá obec Chanovice byla v roce 2005 vyhlášena vesnickou památkovou zónou, kam patří zámek, kostel, barokní sochy, sýpka a další drobnější památky. Vzhled obce doplňuje na jejím okraji malý skanzen lidové architektury jihozápadních Čech.

Potěšeni vývojem událostí přemisťovali jsme se po úzkých silničkách dále a hlouběji do kraje, který nám byl naprosto neznámým. Ve vesnici Slatina, o které jsem nikdy neslyšel, stojí nádherná synagoga z poloviny 19. století, která byla zachráněna v roce 1983 a upravena na bydlení. Od roku 1913 nežijí ve Slatině žádní židé a synagoga sloužila k různým účelům, hlavně jako skladiště. Kde je synagoga, měl by být i hřbitov. Leží asi kilometr na sever od obce, v lese nedaleko silnice. Je to pěkný lesní hřbitov s důstojnou atmosférou. Více o něm v samostatném příspěvku někdy jindy.

Na druhou stranu od Chanovic, na sever, leží víska Bezděkov s velice pěknou církevní památkou. Stojí tu raně gotický kostel sv. Ondřeje z doby po r. 1250, upravovaný v 16. a 18. století. Dochované jsou některé gotické prvky a obnovená renesanční sgrafitová výzdoba fasád. Jižně od kostela při hřbitovní bráně stojí pseudogotická zvonice z 19. století. Kostel obklopuje starý hřbitov s náhrobky s některými zajímavými lokálními příjmeními.

Dobře naladěni jeli jsme dále. Nebe se dramaticky zatáhlo a vypadalo to, že předpověď silných bouřek se začne naplňovat v těchto chvílích. V Kasejovicích, kam jsme dojeli, spadlo pár těžkých kapek, ale situaci jsme ustáli.  Kasejovice jsou městečkem od roku 1350, od roku 1878 městem a od roku 2006 znovu městem. Ale je to takové městečko, znáte to. Znáte třeba Smečno že? Smutné je, že ani o nich jsem nikdy neslyšel. Kasejovice leží na výhodné poloze na hlavní silnici mezi Plzní a Pískem a je tu i vlaková trať od Plzně. Žije tu asi 1300 lidí a v minulosti tu existovala poměrně početná židovská komunita. Od 18. století nemohli židé žít volně a byli soustředěni do ghetta. To se dodnes zachovalo v počtu asi 25 domků okolo výstavní synagogy z poloviny 19. století. Na sever od města na vrchu ve výšce 575 mnm leží poměrně velký židovský hřbitov, kde se pohřbívalo až do druhé světové války. U hřbitova stojí bývalý hrobnický domek s pamětní deskou na bývalé židovské obyvatele.

Pokračovali jsme dále přes vesnice s prapodivnými názvy jako Předmíř nebo Metly po silničkách úzkých přesně na jednu Fabii, až jsme ve Hvožďanech zjistili, že cesta na Rožmitál pod Třemšínem, kde jsme se chtěli podívat na zámek a dát si kafe od cesty, je zavřená. Museli jsme znovu vybočit z trasy a dát se směrem na Březnici. Tato trasa se nám stala bohužel téměř osudnou, neboť jsme zde píchli pravou přední pneumatiku a při výměně kola se mi zaseknul hever pod autem. Nepříjemnou situaci jsme vyřešili za pomoci asistence od pojišťovny. Cesta domů pak už proběhla bez větších dramat a i poslední den dovolené jsme mohli považovat za úspěšný.