Expedice Magor aneb Po některých místech jihozápadní Moravy III.

 Slavonicím se podle Wikipedie přezdívá "malá Telč" nebo "perla západomoravské renesance". Měli jsme s kolegou Zdeňkem možnost tato tvrzení kriticky zhodnotit během dvou horkých dnů na přelomu července a srpna tohoto roku. Ta srovnání musí kulhat hlavně proto, že Slavonice leží jen pár stovek metrů od rakouské hranice a za komunistické vlády se nacházely v hraničním pásmu. Čtyřicet let chátrání a úpadku hmotného, kulturního i morálního je prostě znát. Slavonice si ani se svým počtem obyvatel (2400 proti 5300 v Telči) nemohou příliš vyskakovat, vše je tam malé a venkovské. Zajdete za jedno ze dvou náměstí a už je vlastně konec, už tam nic není, venkovské domky a cesta směřující k okolním vsím. Ani úrovní gastronomických služeb se zatím Slavonice příliš chlubit nemohou. Situace není tak tragická jako v nedaleké Jemnici, ale nebýt hotelu Besídka, před lety založeného členy divadla Sklep, nebyla by tu v podstatě žádná opravdu pěkná restaurace. Hotel, ve kterém jsme bydleli, byl vyloženě retro. V pokojích jsme měli pocit, že se tu natáčí nějaký film ze třicátých nebo padesátých let 20. století, zatímco restaurace upomínala na doby našeho mládí a normalizační pohostinská zařízení.

 Ale to, co je ve Slavonicích krásné, je opravdu krásné. Dvě náměstí plná renesančních domů se sgrafity a mezi nimi kostel Nanebevzetí Panny Marie obklopený špalíkem domů vytvářejí skutečně kouzelnou scenérii. Kostel původně gotický vyniká po přestavbě renesanční helmicí, domy zdobené psaníčky, krakorci, arkýřy, atikami, podloubími, klenbami různých typů stojí v řadách jak zdobené dortíky ve výloze cukrárny, v domech prostorné mázhauzy se zachovalými freskami, za náměstími dvě dochované brány městského opevnění i zbytky hradeb. 

Církevní stavby ve Slavonicích, to není jen ústřední kostel Nanebevzetí Panny Marie. Na západním předměstí stojí malý gotický kostelík sv. Jana Křtitele, původně špitální, se zachovanou výzdobou v interiéru i na fasádě. Nad severozápadním okrajem města stojí na návrší kostel Božího Těla a sv. Ducha, původně pozdně románská kaple, zničená husity, později pozdně gotický kostel, barokně přestavěný s ještě později přistavěnou loretánskou kaplí. Výjimečně dobré místo. Barokní hřbitovní kaple sv. Kříže se zabudovaným původním hřbitovním portálem ze 16. století doplňuje výčet církevních staveb Slavonic.

Památek na politické dějiny 20. století je tu také dost. Okolo města je hojně dochované opevnění budované československou vládou jako ochrana před rozpínavostí hitlerovského Německa. Víme, že marně. Komunisté tu také zanechali své stopy. Dodnes se tu z nějakého důvodu jmenuje jedna z ulic po Juliu Fučíkovi, jiná zas po Janu Švermovi. Přece se tu ulice nebudou jmenovat po nějakých Němcích, kteří se tu narodili, že....

Nedaleko Slavonic leží hrad Landštejn a městečko Staré Město pod Landštejnem. Jeho význam dávno upadl a dnes je ospalou obcí s rozlehlým náměstím, kterému vévodí renesanční zvonice ze 16. století.

Pro nás bylo Staré Město výchozím bodem k cestě na Landštejn, ale vzali jsme to ještě přes židovský hřbitov, který leží zapomenut stranou všech cest asi kilometr za obcí. Hřbitov byl založen už někdy okolo roku 1610 a dnes je na něm dochováno asi 170 náhrobků. Panuje zde velice poklidná a odpočinková atmosféra. Jako by chtěl hřbitov svým důstojným klidem vzdorovat všemu násilí, které bylo spácháno na něm i na lidech stejného vyznání jako měli ti, kteří jsou zde pochováni.

 Návštěva rozsáhlého hradního komplexu Landštejna byla jedním z vrcholů našeho putování. Impozantní stavba střežící od 13. století zemskou hranici představuje jednu z nejvýznamnějších románských památek tohoto druhu ve střední Evropě. Za rodu Krajířů z Krajku byl přestavěn na renesanční rodové sídlo. Od konce 18. století pustl. Po pádu totalitního režimu byl zpřístupněn veřejnosti. Hrad jsme si poctivě prošli od dolní brány až na vyhlídkovou plošinu mohutné hranolové věže. Skvělý zážitek! 

 Náš pobyt na samém okraji jihozápadní Moravy se nachýlil ke konci. Nahromadili jsme spoustu zážitků a získali cenné poznatky. Poslední den bylo tak strašné vedro, že bychom ničeho dalšího už stejně nebyli schopni. Domů jsme jeli autobusem a ne vlakem.