Barokní sochy v letním jasu...

 ...stojí tu jako hejno vos, zpíval Michal Prokop v radiu, když jsme se vraceli z nedělního výletu domů a byli jsme někde mezi Černoučkem a Ledčicemi. A já jsem si u té písničky musel vzpomenout na začátek našeho výletu, na obec Liběšice, která je plná barokních soch a dalších památek.

Těch barokních památek je plno i v okolí Liběšic. Sochy světců, jejichž kult k nám dorazil až v těch dobách, zajímavá boží muka, kostelíčky, kalvárie a další. Zdejší zámek si nechali vystavět jezuité, kterým Liběšice i s okolním rozlehlým panstvím patřily od bělohorských událostí, od Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Na stavbách v okolí se podíleli i otec a syn Brogiové, Italové  usazení na Litoměřicku.

Liběšické náměstí plné baroka doplňuje empírový kostel s renesanční věží. Kostel byl samozřejmě původně gotický. V 16. století k němu byla přistavěna renesanční věž, která jako jediná přežila požár v roce 1638. Později byl kostel zbourán a k věži přistavěn v roce 1813 kostel nový. K liběšickému baroku se i tak hodí.

Vzhledem k tomu, že u kostela se nepohřbívalo už od roku 1648, tak tu někde v Liběšicích musí být hřbitov, který existuje od poloviny 17. století. A je tomu tak. Na východním konci obce je hřbitov původně morový, kde najdeme výstavní hřbitovní kapli sv. Františka Xaverského, která je snad dílem Giulia Broggia, staré německé hroby, nové české hroby a centrální alej s křížem, jak to na hřbitovech má být.