Slunce plný Džbán aneb Výšlap na Okrouhlík
V České republice jsou desítky lokalit, kterým se říká Okrouhlík. Čistě geomorfologicky je okrouhlík skalnatý pozůstatek meandru a je to u nás poměrně vzácný útvar. Ale na mapě můžeme najít několik desítek rybníků, kopců a jiných útvarů s názvem Okrouhlík. Ve Džbánu jsou Okrouhlíky dva. Jeden najdeme nad obcí Líský, je to plošina s rozhlednou nad známou Lískou strání. Ten druhý je výrazný zalesněný vrch vypínající se nad údolí potoka Hasiny mezi obcemi Hřivice a Konětopy.
Jako i jiné vrcholy ve Džbánu i Okrouhlík působí z jedné strany jako mohutná, těžko zdolatelná hora, a ze strany druhé je rozsáhlou plošinou s poli a chmelnicemi. Naše výprava Okrouhlík dobývala z té nejprudší strany, od hřbitova obce Hřivice. Cesta okamžitě stoupala prudce vzhůru a na necelém kilometru jsme nastoupali 170 výškových metrů. Někteří členové výpravy museli sáhnout do reservoiru svých sil.
Se svými 444 metry nadmořské výšky je Okrouhlík dvacátým nejvyšším vrcholem Džbánu. Jeho vrchol je vlastně rozsáhlou plošinou zabírající plochu asi dva čtvereční kilometry. Na okraji ostrožny s dobrým výhledem do kraje nalézá se prastaré hradiště asi půl hektaru rozlehlé a dodnes dobře patrnými valy oddělené. Ačkoli na hradišti neproběhl žádný podrobný archeologický výzkum, nález sedmnáctikilogramového depotu bronzových artefaktů pomáhá v dataci osídlení hradiště. Patřilo hradiště na vrchu Okrouhlík do soustavy osídlení v dobách stavitelů menhirů? Je souvislost mezi tímto hradištěm, kounovskými řadami a vrchem Špičák, jehož úbočí i okolí je menhiry poseté. Jsou skutečně hřbety Džbánu součástí unikátní magické krajiny, která na našem území nemá obdoby. Pravdou je, že přes údolí Hasiny jsou všechna důležitá místa na dohled. Přímo proti Okrouhlíku v západním směru Výrov, ve směru jihozápadním Rovina a Pískový vrch a kopec Špičák, svým tvarem ve Džbánu výjimečný (až tak výjimečný, že Václav Cílek nadhazuje domněnku, jestli není uměle navršený). Tajemná krajina zalitá k západu klonícím se sluncem se rozprostírala před našimi zraky.
Vychutnávajíce paprsky podzimního slunce i čerstvé povětří pokračovali jsme cestou po obvodu vrchu směrem nad Konětopy. Pak jsme zase prudce padali do údolí. Po silnici vraceli jsme se pak zpět k Hřivicím. Krajina Džbánu nepřestává mě fascinovat svou morfologickou výjimečností i svými tajemstvími ukrytými v pradávné historii. Pro tentokrát jsme se s místním krajem rozloučili pohledem ze hřbitova na hřivický kostel a zvonici a už teď se těšíme na další výpravy do tajemného Džbánu.
Komentáře
Okomentovat