Potěmkinův Žatec a 54 Balážovy

 Náhlým impulsem vydali jsme se v sobotu odpoledne do Žatce. Cesta ubíhala jako na sáňkách i přes časté úseky snížené rychlosti. Naštěstí přede mnou nikdo nezdržoval. V Žatci dojeli jsme na plošinu, kde stojí rozsáhlé staré město s několika náměstími. Velikost historického centra Žatce vždy překvapí každého, kdo nepočítá s tím, jak významné to bylo místo už v dobách, o nichž se jen něco domníváme. Hradiště zvané snad Sat převzali zřejmě bez zničení tzv. Přemyslovci a učinili z něj centrum své moci ve směru na Sasko. Nový hrad s počeštěným názvem Žatec žil svým vlastním významným a v určitých obdobích i velice bohatým životem až do událostí 20. století, které několikrát zahýbaly stavem města, až ho zanechaly vylidněným, vykradeným a zpustlým. Tak potom kdysi slavný Žatec vstupoval do 21. století. 

 


 Dnešní staré žatecké město vypadá o něco lépe než před několika lety. Je vidět méně ruin a město působí úhledným, čistým dojmem. Ale nežijeme v iluzích že... Sami žatečtí nejlépe by věděli, co všechno se skrývá za kulisami. Výmluvně o tom hovoří krásné vývěsní štíty různých obchodů s německými a českými nápisy, které tu zbyly po natáčení nějakého filmu a které malebně doplňují atmosféru města. Obchody za nimi jsou však prázdné....



 

Na ostrožně, která ukončuje rozlehlý prostor tří hlavních žateckých náměstí, stojí na místě původního středověkého hradu pivovar. Je to symbolické. Žatec je považován za město chmele a piva a v dobách, kdy se dějiny přes město převalují jak vlny tsunami, stejně žádného hradu není třeba. Doba jeho největší slávy je spojena s obdobím husitských bouří.


Nakoupili jsme piva jiná než žatecká v krámku, kde nebyl ten, co odjel na chatu. Potom jsme se prošli městem. Viděli jsme synagogu za lešením, kluziště před radnicí, symbolickou chmelnici, prý nejmenší na světě, spousty hotelů (Překvapilo mě, kolik je tady ubytovacích možností. Otázka je, kolik jich přežije současné zákazy cestování a ubytování.), divadlo, které mi připomnělo slánské, pěkná zákoutí typu Stínadla, jednu bránu a jednu branku a další náměstí. Kolik jich tu jen mají? Ve Slaném jsou oficálně čtyři.

 

 






 


Dopřáli jsme se si ještě několik pohledů a průhledů a na závěr se podívali, kdopak vlastně v těch domech bydlí. Náhle bylo vše okolo současného Žatce jasnější! My tu ale určitě nebyli naposled. Čeká nás ještě Chrám chmele a piva, městské hřibtovy, další a další náměstí a určitě i nějaké dobré žatecké pivo!







 


Komentáře

  1. Jářku já v Saaz prožil jedno hezké léto na vykopávkách v prostorech Chelčického náměstí. Dodnes tam v dlažbě domorodí i přespolní mohou šlápnout na v dlažbě zvýrazněný středověký hrob u kostela (ten vlevo nahoře), který jsem s kolegou odkryl. Hned vedle nás obdobný úspěch zaznamenal Mojmír s Eliškou (další účastníky si již nepamatuji). Každý večer jsme pak šli do putyky s příznačným názvem Oáza na Hošťálkově náměstí, kde jsme všechny těžce vydolované koruny proměnily v alkoholický odér. Dodnes tam zůstala jen cedule Pivnice Oáza. Domů jsem musel jezdit stopem, neboť vše zůstalo v Oáze. Dnes jezdím do Saaz vlakem nebo dojdu pěšky a penízky zanechávám v Pionýru, kde mi to pivo tuze chutná.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Imploze aneb Až na konec času

V Budyšíně, městě věží

Přechod Píseckých hor