malý vepř a velký trus

 Ze všech stran obklopeno komunikacemi různého typu stojí návrší s kostelem Narození Panny Marie a zvonicí nad vískou Vepřek. Kdo ví, jak dlouho je toto místo navštěvováno, užíváno k pozorování, k uctívání, k pohřbívání. Samotná vesnice v údolí je středověká, ale tohle návrší působí hodně starobylým dojmem. Dnes je obklopeno dálnicí D8 a silnicí I/16, které se tu nedaleko kříží, železničním koridorem z Prahy do Drážďan a samo už hodně dlouho stojí nad posledním údolím Bakovského potoka, který se tu vlévá do Vltavy.  Mimochodem z tohota místa je vzdušnou čarou sedm tisíc sto čtyři metry vzdálený Hostibejk a nebylo v dávných dobách žádné překážky, která by v přímém spojení, například signalizačním, bránila....

Zvonice, která stojí přes cestu pod hřbitovem, pochází z poloviny 15. století, v baroku byla přestavěna a před necelými dvaceti lety zrekonstruována. Robustní polodřevěná stavba prý v sobě ukrývá dva zvony. Ale ty jsme neviděli ani neslyšeli. Před zvonicí stojí informační cedule, kde mimo jiné stojí, že tady v kostele hrál poprvé malý Toník Dvořák veřejně na varhany. A taky, že tu do Vltavy ústí Bakovák po své více než čtyřicetikilometrové pouti, která začíná v Kalivodských bučinách na nejvýchodnějších svazích Džbánu. Ale to už jsme věděli, to se totiž ve Slaném dobře ví.

 

Jestli stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie na nějakém starším kultovním místě, to už dnes asi nikdo nezjistí ani nevyvrátí. Dodnes si zachovává gotický ráz, ale byl několikrát přestavován. Nemá věž a je ozdoben sanktusníkem. 

Okolo kostela se rozkládá hřbitov, zřejmě využívaný po celou dobu existence kostela. Návrší je přirozeným orientačním bodem pro řadu vesnic v okolí. I náhrobní desky a kameny na tomto hřbitově prozrazují, že zde leží zesnulí z mnoha okolních vesnic: Nové Vsi, Starých i Nových Ouholic nebo třeba z Mlčechvost. Nechybí zde ani hrob rudoarmějců s bizarní drátěnou rudou hvězdou nebo u zdi kostela umístěný hrob v dáli jako vzpomínka na zemřelé rodáky daleko od domova, hlavně na bojištích první světové války.Na velice pěkném hřbitově najdeme dnes poměrně běžná funerální dílka z posledních dvou staletí, ale jeho atmosféra a celkový duch místa jsou skutečně povznášející. 

 

Méně než pět kilometrů od Vepřku se nacházejí Veltrusy. Nás teď nezajímá městečko samotné, ale stejně jako většinu návštěvníků zámek a zámecký park. Stačí jen přejet Vltavu po staré teplické neboli silnici číslo 608 a sjet okolo starého jezového mostu k autokempu na parkoviště. A vzhledem k tomu, že zámek je zavřený, tak všechny zajímá jen park. Ten je naštěstí tak rozlehlý, že se v něm ztratí i slušné množství návštěvníků. My jsme zvolili trasu podél řeky k Červenému mlýnu. Součástí kempu je i stylová restaurace Obora. Je to tedy styl z období tuhého socialismu. Cesta nad řekou po náspu, který připomíná val z nějakého hradiště, směřovala ke skupině rozložitých dubů, za nimiž se přes řeku klene oblouk přemostění ropovodu nebo možná plynovodu. Soudruzi neváhali touto rourou provrtat napříč celý park.

Celý park postupně budovali majitelé panství Chotkové z Chotkova a Vojnína od poloviny 18. století. Celkovou koncepci pozměnila série povodní během druhé poloviny 18. století. Nakonec byl dokončen okolo roku 1830 rozsáhlý anglický park, do něhož byly zakomponovány háje, louky, zahrady, pole, aleje a remízky s mnoha účelovými, zdobnými i kulisovými stavbami, z nichž některé se dochovaly do dnešních časů, ostatní postupně zanikly. Od konce 19. století park postupně chátral, k čemuž později napomohla vláda veškerého lidu a nakonec i povodně v roce 2002. Dnes jsou ale park i zámek v dobrém stavu včetně staveb, které přečkaly do dnešních dnů. Okolo pseudogotické stavby Červeného mlýna, kde za války sídlil Hitlerjugend a po válce až dodnes domov seniorů, jsme došli k pavilonu Marie Terezie. 

 

 

Pavilon stojící uprostřed oválu připomínajícím antický stadion měl být druhou ideovou dominantou parku a zároveň připomínat osvícenou vládkyni a její panovnické ctnosti. Tato velice fotogenická stavba byla v roce 2002 zaplavena do výše čtyř metrů a přežila to bez větší újmy. Po nafocení a obkroužení pavilonu jsme se vydali zpět na rozcestí. 

Podél Mlýnského potoka a okolo Egyptského pavilonu kráčeli jsme příjemnou Okružní alejí vytvářející malebný tunel. Přešli jsme Železný most zdobený černými kovovými vázami a pomalu se blížili k zámku. 

 

 

Náhle jsme se však blížili rychle a cesta ubíhala i přes úplně zledovatělý povrch. Najednou jsme byli u domku zahradníka a oranžerie, prošli jsme okolo zámku a čekal nás poslední kilometr zpět na parkoviště. Nevelký zámek byl původně jen letohrádkem, později byl ale rozšířen a patří k nejkrásnějším ukázkám vrcholného baroka u nás. Jeho autorem byl známý pražský architekt italského původu Giovanni Battista Alliprandi, o kterém jsem už mnohokrát zmiňoval v souvislosti s jeho dalšími stavbami v Čechách. 

 

 Slunečné počasí v kombinaci s vysokou úrovní estetickou jak krajiny, tak i staveb v ní umístěných, udělalo nám dobře po několika pošmourných dnech plných srážek a pracovního stresu. Osvěženi na duši i na těle vydatnou procházkou vyfotili jsme si kozy škemrající o kus mrkve za plotem kempu a vyrazili na zpáteční cestu.