Pondělní kulinářské šílenství aneb Utopencí paní Irenky

 Pondělní odpoledne a večer zvrhnuly se v kulinářské orgie. Vařit cibulačku jsem měl v úmyslu , k tomu jsem potřeboval spotřebovat zbytek masa od víkendu a do toho ty utopencí.

Já totiž v pátek nebyl v práci a svátek měla kolegyně Irenka, paní fakturantka, chytrá lištička a navíc držitelka jména, které má 16. dubna svátek. A to byl zrovna pátek, co jsem nebyl v práci. Irena je celoevropsky oblíbené jméno, jež bylo původně starořeckým slovem ειρήνη znamenajícím mír. Méně častým mužským protějškem je například polský Ireneusz. No jen si vezměte, že máte dvojčata, kluky, Ireneusze a Dariusze...

Ale také, docela si myslím překvapivě, je irena i rodem ptáků. Jsou to ptáci z jižní Asie a vypadají jako menší kobaltové a tyrkysové vrány s červenýma očkama. Celá tahle čeleď ireneovitých je jen tyrkysová a kobaltová. Kdo ví, kde se ireny vzaly, vypadají krásně, ale ne úplně mírně.

 

Každopádně kolegyně Irenka přinesla do práce naložené utopence a já dostal chuť si je udělat. Víc udělat než jíst, prostě jsem měl chuť je naložit. Kolega Michal, který jest též lišákem, vyzískal od Irenky recept na nakládané utopence už v pátek a dnes byl ochoten se o něj podělit. Což je zásadní moment, protože dnes, v pondělí, nebyla Irenka v práci.

 V receptu se píše: Na nálev: 15 lžic vody, 5 lžic octa, 4 lžíce worchesteru, 2 lžíce hořčice, mleté chilli, bobkový list, mletý pepř, nové koření, sůl. 

Já hned viděl, že je to málo. Nakrájel jsem si čtyři špekáčky a dvě cibule a hned jsem viděl, že je to málo. Dal jsem dvojnásobné množství. Myslím, že měřit po lžících je masochistická záležitost, tak kdybyste to někdy zkoušeli, vězte, že 15 lžic je asi 100 ml. Takže jsem dal 200 ml vody a pak jsem to přibližně odměřoval.... Nálev jsem pět minut povařil a nechal úplně vychladnout. Vychlazený nálev jsem promíchal s asi pěti lžícemi kečupu, měl jsem zbytek. Promíchanou směsí jsem ve sklenici prolil kolečka buřtů s cibulí. Vyšlo to akorát. Sklenici jsem pewnie uzavřel a odložil do chladna, ale ne do ledničky. 

To byla první věc, já ji stihnul připravit před hokejovým zápasem a v jeho první přestávce jsem si už chystal suroviny na cibulačku.

Cibulačka potřebuje hodně másla a hodně cibule. Ostatní už nějak dáte dohromady, i když jste pracující a ne panička továrníka a nemáte zas tolik času. V nepřipalujícím se hrnci rozpusťte hroudu másla, aspoň tak 100g, klidně víc. Cibule nakrájejte na větší kostky různých tvarů asi půl kila. Hoňte cibul po másle asi půl hodiny. Ona se vám šmrncne, ale to nevadí. K hokeji odbíhejte jen, když komentátor hodně zvýší hlas. Otevřte si červené víno a napijte se. Míchejte cibuli na másle. Zakrojte sýr Comté nebo jiný. Ohřívejte si kousky sýra na cibuli v hrnci a pak je změklé zapíjejte červeným vínem....

 Když se cibule už trochu praží, podlijte ji asi deckou červeného. To znamená, že ho nemůžete vypít v předcházející půlhodině všecko. Míchejte dál a pak ještě stříkněte trochu červeného octa. Nechte ještě jednou zredukovat a pak zalijte asi litrem až litrem a půl vody. Já v ní rozpustil půlku zeleninové kostky, aby to chytlo trochu glutamátovou chuť. Po asi dvaceti minutách mám hotovo. Žena francouzského továrníka vyndavá zapékací mističky, nalévá do nich polévku, na ni jak vánoční skořápky posadí plátky opečené bagety a zasype sýrem Gruyere a teprve po zapečení servíruje. 

Já slévám do sklenic a po vychladnutí umisťuji do lednice. Polévka je určena ke zpříjemnění pracovní doby. Je fakt, že bude v práci v kuchyňce ohřívána v mikrovlnce s na másle opečenými krutony z rohlíků a pravým sýrem gruyere, uloveným dnes v Kauflandu s padesátiprocentní slevou...

Než se polévka dovaří, dokoukám hokej a nalévám si pivo. Čeká mě příprava posledního jídla vlastně jen napůl. A pak už zasloužené psaní blogu místo odpočinku. 

Posledním jídlem menu, které se dnes nejí, jsou hovězí nudličky. Jest mnoho variant, jak hovězí nudličky připravit. Často více, než muž potká v životě žen, které by mu věnovaly přízeň. Dnešní varianta je, jak jinak dnes, hodně cibulová, také česneková a kořeněná.

Hovězí maso z falešné svíčkové jsem nakrájel na nudličky a vrhnul na pánev na olej. Hned k tomu přisypal rychle nakrájenou cibuli na kousky. Míchal a také rychle zmáčknul dva menší stroužky česneky. Koření: mleté chilli, adžika, mletý pepř, tymián. 

Po několika minutách jsem podlil směs červeným vínem. Když se víno do masa vpilo, podlil jsem vše na pánvi vodou, ve které jsem rozmíchal zbytek zeleninové kostky. Dusil jsem směs na pánvi pod pokličkou. Bohužel jsem neodhadl dobu, kdy si mohu dovolit nechat směs bez zamíchání. Po asi dvojím zamíchání jsem se zapomněl při psaní tohoto příspěvku a také při poslechu tohoto skvělého mixu.

 

Prostě jsem to celé spálil. Měl jsem v úmyslu sporák už vypnout a nechat směs dojít do zítra. A zítra v poledne si k ní připravit rychlý kuskus. Ale prostě jsem to celé spálil. Nedá se nic dělat, zítra v práci bude polévka a pak párek, který jsem dnes koupil společně s buřty na utopencí. Člověk prostě musí být pořád ve střehu!