V Chomutově na náměstí

Historické centrum města Chomutova nebývá nejčastějším výletním cílem Slaňáků. Do Chomutova se jezdí především do Zooparku nebo na Kamencové jezero. Ale kdo ví, jaké mají v Chomutově krásné náměstí?

My jsme také byli v Zooparku podívat se na zvířátka, podrbat si osla a buvolici a neutratit ani floka u stánků s dlouhými frontami a nestíhajícími obsluhami. Po dvou hodinách courání okolo rozsáhlých výběhů jsme zamířili do centra ulovit pizzu nebo kebab. Cesta dlouho vedla rozsáhlými sídlišti. Za centrálním kruhovým objezdem najeli jsem na magistrálu k novému obchodnímu centru, za nímž čouhaly historické věže. Instiktivně jsem odbočil vlevo a píchnul Fabii na první volné parkovací místo. Stáli jsme na malém náměstíčku za kostelem s raně gotickým vzhledem.

Za šipkou ke směnárně jsme se krátkou uličkou dostali přímo na náměstí. V posledních desetiletích pojmenovaným jako Náměstí 1. máje. Obcházeli jsme areál kostela spojeného s budovou, kterou jsem považoval za radnici. 

Ona to také radnice je, ale historický vývoj těchto budov je velice zajímavý. V polovině 13. století získal Chomutov odkazem řád Německých rytířů, kteří zde postavili komendu, tedy své sídlo, svůj opevněný klášter, a zároveň přestavěli starší kostel v tehdy moderním gotickém slohu. Kostel sv. Kateřiny je tak asi nejvzácnější památkou města a zároveň skvělým dokladem gotické architektury v této části Čech, tak často postižené zánikem starých a ještě starších budov (např. starý Most atd.). Rytíři velice úspěšně spravovali město více než 150 let. Jejich ústup ze slávy odstartovala bitva u Grünwaldu. Chomutovské zboží potom řádu zabavil král Václav IV. Koncem 15. století získal Chomutov Beneš z Weitmile, šlechtic, diplomat , královský rada atd., který začal s přestavbou komendy na zámek. Přestavby i přes potíže pokračovaly dále, v druhé polovině 16. století pak za vlastnictví Lobkoviců. V roce 1605 získalo zámek město a učinilo z něj svoji radnici. 

Dlouhý výklad už přehlušuje kručení žaludku, ale je třeba se zastavit ještě před jednou výraznou stavbou, která zaujala naše pohledy hned při vstupu na náměstí. Je to věž kostela Nanebevzetí Panny Marie, dominantní stavba, která samotný kostel potlačuje tak, že může být zcela přehlédnut.

 Kostel sloužil jako místní farní kostel a vedle něj stojící žlutá  budova je fara. Pochází z první třetiny 14. století. I po přestavbách si zachoval svou gotickou tvář. Věž pochází z roku 1525 a přistavována byla ještě těsně před stavovskou válkou. Věž skrývá některé stavební prvky pro fajnšmekry, zejména jediné schodiště se sklípkovou klenbou v dnešní České republice a tak podobně. Pěkně umístěn v této části náměstí mezi dvěma kostely stojí trojiční sloup postaven roku 1697 sochařem Ambrožem Laurentisem. Na podstavci sloupu jsou sochy čtyřech svatých -  svatého Jana Nepomuckého, svaté Rozálie Sicilské, svaté Kateřiny Alexandrijské a svatého Jana Křtitele.

Pak už ale zvítězil kebab také vhodně umístěný uprostřed náměstí a poklidné pojídání válce se směsí na lavičce. Na jedné straně jsme viděli modernistické doby z první poloviny 20. století, na straně druhé domy s podloubími s gotickými základy.

Po nasycení jsme si ještě prohlédli jižní a východní stranu náměstí. Prošli jsme okolo malebné úzké uličky a byli jsme té odvahy, že jsme se odvážili do prostoru za bývalými hradbami. Jak už to v Sudetech často bývá, opravené náměstí může zakrývat dědictví posledních osmdesáti let skrývané hned za ním, ať už to je novorenesanční dům v havanské úpravě nebo potomek divokého kapitalismu, který se na začátku 90.let často zmocnil budov z let osmdesátých.

  

Na konci ulice přes křižovatku stojí špitální kostelík sv. Ducha, postavený někdy okolo roku 1770 na místě staršího kostela. Dnes v něm slouží pravoslavná církev a je plný ikon. A za ním? Už vůbec nic, na tuto stranu od historického náměstí, asi jen 200 metrů, není už vůbec nic. 

Vrátili jsem se na náměstí a prohlédli si jihovýchodní stranu. Tady stojí už třetí kostel na náměstí, což je docela raritní situace. Jeden kostel německých rytířů, jeden farní a tento třetí řádu jezuitů, který zde už roku 1591 otevřel svou kolej. To tenkrát vyvolalo zlou krev, neboť patriciját byl převážně protestantský, jak bylo tenkrát mezi měšťanstvem severozápadních Čech zvykem. Ale víme, kdo to celé nakonec vyhrál, takže jižní stranu historického centra města Chomutova tvoří komplex bývalých jezuitských budov. Kromě krásného barokního kostela, který byl postaven v letech 1663 - 1668 Carlem Luragem, italským architektem pražského baroka, autorem mimo jiné komplexu Klementina, jde o atrium s arkádami, špejchar, který byl původním jezuitským kostelem, budovy gymnázia a hvězdářskou věž. Celý prostor je velice působivý. Okolo budovy informačního centra lze projít zpět na náměstí. 

 

 

 

Naše návštěva chomutovského náměstí byla u konce. Na závěr jsme ještě zajeli do blízké ulice 28. října plné pěkných novorenesančních a secesních domů a tady jsme nakoupili na ochutnání místní pivo. Od boku mázlá fotka produkce místního občanského pivovárku Karásek & Stülpner a zase někdy v Chomutově na shledanou!