Dva kladenské svatostánky

V poslední květnový pátek dospěla vládní omezení života společnosti do stavu, ve kterém již bylo možno uspořádat na mnoha místech vlasti Noci kostelů. Výjimečná příležitost poznat aspoň některé zajímavé svatostánky, ať už v místě bydliště, nebo v bližším či širším okolí. My jsme pro letošek vybrali město, kam se ze Slaného příliš často nejezdí. Kladno. V Kladně, nebo jak my ve Slaném říkáme "na Kladně", je spousta pozoruhodných míst a staveb, které by neměly být opominuty. Celostátně jsou známé třeba rozdělovské věžáky nebo areál bývalé Poldovky. Krom toho je ve městě poměrně dost zajímavých budov z období moderny a prvorepublikové architektury i starších památek. Zajímavý pohled nabízí úvodní fotografie tohoto příspěvku. Jsou na ní kostel Nanebevzetí Panny Marie ze samého konce 19.století, postavený v historizujícím slohu, barokní mariánské sousoší podle návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera z let 1739-41 a neorenesanční budova radnice v Kladně postavená ve stejných letech jako kostel, tedy 1897–1898 podle návrhu architekta Jana Vejrycha.

Naším cílem ale kostel Nanebevzetí Panny Marie nebyl. Vybrali jsme si k naší výpravě jiná dvě místa. prvním je bývalá kladenská synagoga, kterou od roku 1939 využívá a od roku 1958 vlastní Československá církev husitská. 

Bývalá synagoga je novorenesanční stavba postavená roku 1884 pražským stavitelem Emanuelem Brandtem na místě původního židovského domu. Ve štítu nad schodištěm je dochované Desatero a v interiéru ženská galerie v patře. Uvnitř synagogy visí nástěnky věnované  historii židovského osídlení na Kladně a zajímavým osobnostem z místní židovské komunity. Další panel byl věnován osobě sochaře Františka Bílka, velké umělecké i duchovní osobnosti konce 19. a první třetiny 20.století. František Bílek je mimo mnoho jiných děl autorem sochy Ukřižovaný, která je umístěna v chrámu sv. Víta. Kopie této sochy zdobí závěr kladenské synagogy. Velice příjemná a užitečná návštěva. Nejen, že jsme si rozšířili své kulturní obzory, ale v komorním prostředí potkali i příjemné a přátelské členy místní církve, se kterými jsme si pěkně o synagoze a jejích osudech popovídali. 

Naše další kroky vedly na hlavní kladenské náměstí starosty Pavla, kde se někteří členové výpravy občerstvili čepovaným pivem a někteří pořizovali dokumentaci. Kromě již v úvodu zmíněných památek stojí za zmínku dnešní budova Komerční banky na rohu náměstí a ulice plk. Stříbrného. Budova byla postavena původně pro městskou spořitelnu v letech 1912 - 1913 architekty Josefem Maříkem a Jaroslavem Rösslerem. Pro Slaňáky je zajímavé, že v jednom z domů zbouraných na tomto místě, se narodil Václav Štech. V druhém pak Antonín Raymond, architekt, který dlouhá desetiletí působil především v Japonsku a v USA, kde také v požehnaném věku 88 let zemřel.

Ale to už jsme automobilem mířili směrem k Rozdělovu. Dnešní část Kladna vznikla okolo vrchnostenského dvora. Od počátku 19. století počet obyvatel stoupal a zmnohonásobil se s rozvíjející se industrializací Kladna. V roce 1940 vytvořila protektorátní vláda Velké Kladno připojením mnoha okolních vsí k městu. Včetně Rozdělova samozřejmě. Po válce bylo Velké Kladno zrušeno, ale v roce 1947 byl Rozdělov ke Kladnu připojen definitivně. Brzy poté byly postaveny známé věžáky a spojení Rozdělova s Kladnem tím bylo zpečetěno. Co se týče duchovní správy, dlouho stála v Rozdělově jen kaplička sv. Mikuláše. Až po vzniku republiky došla naplnění idea vlastního důstojného duchovního stánku. Stal se jím kostel sv. Václava. 

Stavba v novobyzantském slohu s výraznými prvky stylu art deco vznikla na náklady pražského arcibiskupa Františka Kordače v letech 1925 - 192 podle plánů architekta Františka Havleny, který byl známý především realizací komplexu budov arcibiskupského semináře v Praze Dejvicích. Stavbu realizoval kladenský stavitel Josef Picek. Jezdecká socha sv. Václava nad vchodem do kostela je dílem sochaře Ladislava Vocelky, o kterém se na internetu nedá nic najít. Spolu s farou vytváří kostel ucelený, památkově chráněný celek.

Interiér kostela upomíná na baziliky z římské doby. Je to síň s plochým stropem a velice pestrou a bohatou výzdobou. Barevnost kostela vás ochromí. Ať symbolické motivy na stropě a na sloupech, tak hvězdná obloha nad kněžištěm a oltářem, který vytvořil v 19. století tyrolský řezbář Ferdinand Stuffleser. Pestrou výmalbu ve stylu art deco vytvořil emauzský mnich Antonín Vrbík, silně ovlivněný beuronským uměním. Bylo příjemné posedět chvíli v tomto prostoru a zaposlouchat se do vyprávění o historii kostela a okolnostech jeho výstavby. Program zde v kostele sv. Václava byl pestrý, po historickém okénku následovala hra na varhany. Za zvuků typických pro duchovní hudbu jsme si naposledy prohlédli nadmíru zajímavý interiér kostela sv. Václava a v zapadajícím Slunci ujížděli k domovu plni zážitků.