Okolo velké jámy

Velkou jámou je myšlen lom Bílina, obrovský hnědouhelný povrchový důl, jehož obvod činí asi 15 kilometrů. Spolknul za dobu své existence několik vesnic a vytěží se v něm ročně asi 9 milionů tun uhlí. Prostě neskutečně obrovská díra, které vypadá jako by do tohoto původně malebného koutu české krajiny spadla z měsíce. Jáma je tak obrovská, že není vlastně ani jednoduché si ji odněkud vyfotit. 

Jáma měla pohltit i další obec, Mariánské Radčice. Dokonce ještě v roce 2007 se našel barbarský ministr, a to nějaký Říman z ODS, kdo si na něj, na blbce, ještě dnes vzpomene, který se snažil ze své pozice prolomit limity těžby uhlí a rozšiřovat tyhle obrovské měsíční jámy i na další území. Nevím, co se bude dít dál, ale zatím mají Radčice klid. Přívlastek Mariánské k nim byl přidán až v 19. století, ale původ poutí k obrazu Panny Marie Bolestné pod Křížem se datuje už od 13. století po požáru kláštera v Oseku v roce 1278. Cisterciácké opatství v nedalekém Oseku bylo hlavním hybatelem ekonomiky a kultury celého okolí, přičemž se samozřejmě staralo i o jeho duchovní rozvoj. Po neklidných staletích od husitských válek po válku třicetiletou došlo k velkému rozkvětu poutního areálu na začátku 18. století, kdy tu byl vystavěn nový krásný barokní kostel. Jeho architekty byli ti nejpovolanější - Jean Baptista Mathey a Octavio Broggio. 

Okolí kostela je také plné památek. Fara velikosti malého zámku, před farou i na mostě barokní sochy z obcí zklikvidovaných těžbou, smírčí kříže také ze zaniklých obcí, jedině nádherný trojiční sloup z roku 1721 je původně zde z Radčic.

Nejen duchovní stavby, ale i veřejné budovy v centru obce jsou krásné. Jsou tedy hlavně opravené a je dobře, že i zanedbané části naší vlasti začínají ukazovat svou lepší tvář, kterou se po staletích budování podařilo komunistickému režimu zlikvidovat za pár desítek let. Přejme Mariánským Radčicím jen to nejlepší, hlavně aby je jejich místní patronka i nadále chránila před smutným koncem v uhelné jámě. 

 

Přes město Lom a Osecký les dojeli jsme během několika minut do Oseka. I Osek vykazuje stále jakousi sudetskou ošuntělost, ale celkový dojem z města, kde žije necelých 5000 obyvatel, je velice příznivý. Krásné opravené vily dříve bohatých měšťanů, pěkné domy v centru i veřejné budovy, barokní památky, zejména samozřejmě areál kláštera, paneláky šikovně umístěné na kraj města pod zalesněné vrchy Krušných hor, v okolí spousta přírody a považte - dva pivovary!

 

Zatímco pivovar Černý orel je součástí podniku, který zahrnuje především vyhlášenou restauraci a také ubytování, pivovar Ossegg leží zhruba tam, kde dříve fungoval klášterní pivovar. Klášterní areál jsme navštívili jako první. Jeho nejkrásnější stavbou je kostel Nanebevzetí Panny Marie a je to barokní přestavba staré románské baziliky. Cisterciácký klášter byl významným lokálním feudálem a staral se pečlivě o rozvoj svého panství. Stejně jako v nedalekých Mariánských Radčicích, i tady v Oseku spadá přestavba kostela do první čtvrtiny 18. století a stavitelem byl opět Octavio Broggio, jehož otec byl také architekt a usadil se v Čechách, takže Octavio přes své italské jméno i předky byl vlastně Čech jak poleno a žil v Litoměřicích, kde byl významným a bohatým měšťanem. 

Na východním okraji města jsme si ještě vyfotili mohutný barokní kostel sv. Petra a Pavla, který byl přestavěn z románského kostela v polovině 18. století a slouží městu Oseku jako kostel farní. Naší další zastávkou byl osecký hřbitov s památníkem obětí katastrofy na dole Nelson III v roce 1934, při které zahynulo 144 osob..

Nejen pomník obětem je zajímavý na oseckém hřbitově. Stromy sestříhané do tvaru baobabů, staré německé měšťanské hroby, místa posledního odpočinku místních řádových sester, rozkvetlé kopretiny. Velice pěkné a zajímavé místo. Koho by zajímalo více fotografií z oseckého hřbitova, najde je zde.

Na naší výpravě kolem velké jámy nás čekalo ještě jedno město. Duchcov leží jen okolo pěti kilometrů od Oseka a i on málem skončil ve chřtánu nenasytné jámy. Bolševiky vůbec nezajímal zámek proslavený pobytem Giacoma Casanovy ani další památky, ale nakonec bourání Duchcova odložili kvůli viaduktu, pod nímž se odehrál dramatický střet dělníků s četníky v rámci tzv. Duchcovské stávky, kterou komunistický režim připomínal jako významnou událost dělnického hnutí. Jáma se nakonec zastavila pár set metrů od města a pohltila dvě blízké obce. Casanova tady prožil poslední léta svého bohatého života, dlužno dodat, že léta nepříliš veselá. Navíc se už dávno zapomnělo, kde je jeho hrob, neboť byl v Duchcově i pohřben. Město, které pohltilo svou minulost a málem bylo pohlceno samo. Zámek, kde Casanova vykonával službu knihovníka pro hraběte Valdštejna, je nejvýznamnější duchcovskou památkou. Renesanční zámek Václava Popela z Lobkovic nechal barokně přestavět již dnes zmiňovaným Jeanem Baptistou Matheyem Jan Josef z Valdštejna. Další přestavby řídil František Maxmilián Kaňka a tak dále. K čemu to všechno, když ve vlastnictví státu zámek dlouho chátral. 

Duchcov opět vykazuje prvky určité sudetské rozháranosti. Jen pár desítek metrů od vzorně rekonstruovaného náměstí najdete zplundrované domy obývané bůhvíkým, ošuntělost je znát na každém kroku. V parcích je velice živo, neboť Duchcov je hojně obýván lidmi, kteří se rádi baví venku a vůbec rádi tráví venku svůj čas. Zámecký park je obrovský a slouží vlastně jako městský park. Zajímavou stavbou v něm je pavilon navržený "corbusierovským" českým architektem Janem Sokolem. Do pavilonu byly přeneseny freska a sochy ze zbouraného barokního špitálu. Bohužel pavilon je fušersky provedený a památky v něm degradují, je to tedy degradarium. 

 

 

 

 

.

Duchcov je zajímavý, leží v pestré krajině plné vodních ploch i toků a ukrývá i architektonické perly z období 19. a začátku 20. století. Jako zámek vypadá stavba gymnázia z roku 1927, kterou má na svědomí podivín české architektury Ladislav Skřivánek (tady z okolí Slaného určitě známe sgrafity pokrytou školu v Krušovicích). Za gymnáziem najdeme několik opravdu krásných secesních vil. A na přilehlé louce u rybníka Barbora další skvost - secesní kostel. Moderní chrám byl součástí hnutí německých evangelíků Los von Rom, tedy Pryč od Říma, a byl postaven přesně na rozhraní 19. a 20. století, tedy v době, která přála novým trendům a novým myšlenkám. Bohužel to vše nevedlo k lepšímu světu. 

Duchcov je město, které stojí za další návštěvu a za delší pobyt. My jsme už měli namířeno pomalu domů, ale ještě jsme zajeli nad město na okraj velké jámy, kde se nachází zajímavá instalace a také celkový pohled na Duchcov a okolí. Liptická vyhlídka nazvaná podle zaniklé obce pohlcené jámou byla perfektní tečkou za vydařenou výpravou do Podkrušnohoří. Plachty liptické maríny vlály v příznivém větru a my se v záři západního slunce vraceli zpět k domovu.