Jablonecké moře

Tak říkají obyvatelé města Jablonce nad Nisou vodní nádrži Mšeno. Prý jde o největší městskou vodní plochu ve střední Evropě, tak proč ne. Když to ale srovnáme s velkými rybníky.... Rozloha Mšena je 40 ha, přičemž rozloha Rožmberku je asi 650 ha. Každopádně je Přehrada Mšeno unikátní vodní plochou zasazenou na severovýchodní okraj města pod zvedající se podhůří Jizerských hor. Je složena z jedné velké a dvou malých částí na severním konci, kudy přitéká zdroj vody, Mšenský potok. Obvod té největší části měří přibližně tři kilometry, ale vzhledem k množství stánků s občerstvením vám obchůzka může trvat i několik hodin.

Základem každé přehrady je ale hráz a všechna ta inženýřina s tím spojená. K rozhodnutí k výstavbě nádrže došlo někdy na začátku 19. století. Důvody byly praktické - ochrana před povodněmi a zásobárna vody. Právě povodně v roce 1897 byly hlavním impulsem k výstavbě. Využití jako příhodného místa pro stánky s občerstvením přišlo později. Stavbu vedlo Liberecké vodní družstvo a na přípravných projekčních pracích se podílel i německý inženýr Otto Intze, rodák z Meklenburska, autor mnoha technických staveb v německy mluvící části Evropy, zejména přehrad a vodojemů. V Čechách je podepsán ještě pod několika přehradami, známá je v Pařížově na Doubravě, Labská u Špindlu nebo Bedřichov, nejvýše položená z jizerských přehrad. Ing. Intze nakonec zemřel ve starobylých Cáchách, kde působil jako rektor na Technické univerzitě, a pohřben je v nizozemském, konkrétně limburgském Vaalsu, který leží na druhé straně hranice od Cách neboli Aachen. Po sto letech obdržel pod mšenskou přehradou skromný pomníček. Bylo to v roce 1943, kdyby se narodil o pár let později, tak by asi jako Němec ostrouhal.

Přehrada se pak začala stavět v roce 1906 a v roce 1909 byla postavena hlavní hráz. Výška hlavní hráze je skoro 16 metrů, délka 425 m, šířka hráze 4,5 m v koruně a 15 m v základech. Po hrázi je pěkná procházka a pod ní z té strany, kde není vodní plocha, je park se vzrostlými jehličnany. 

 

Na východním břehu je koupací zóna s mnoha stánky, budova Povodí Labe a taky pěkné vily, starší i nové. Dali jsme si pivo a langoše a koukali po lidech jak korzujou s celejma rodina, kočárkama a psama a cejtili jsme se opravdu dovolenkově. Langoš vůbec nebyl zlej. Cesta pak vede lesnatým zákoutím se zadními vraty plasticko chemického podniku. Pak překročíte štolu z Lužické Nisy, dokončenou roku 1910.

Okolo sportovního areálu jsme došli k hrázi mezi první a druhou částí přehrady a přešli jsme do místní části Mšeno. To je dneska největší jablonecké sídliště, ale původně to byla sklářská vesnice s německým názvem Grünwald, která stejně jako celé Jablonecko zbohatla pohádkově na konci 19. století, roku 1912 se stala městysem a byla s Jabloncem propojena tramvajovou tratí. Roku 1962 bylo, teď už ne Grünwald, ale Mšeno spojeno s Jabloncem a na začátku osmdesátých let komplet zbouráno rozhodnutím bolševických plánovačů. Zase na druhou stranu - bydlet v osmém patře s výhledem na přehradu, zalesněné vrchy a na věže města Jablonce, mít přímo pod okny krásnou promenádu a chodit po té promenádě do nějaké blízké, ale hlavně klidné práce.... Někdy nechápu, že žiju tam, kde žiju.

Náš okruh kolem přehrady se uzavřel a nás čekalo nás dobré jablonecké pivo Volt. Pivovar sídlí ve vile z roku 1912, která stojí nad jihozápadním cípem přehrady a která se na následujích dnů stala naším bydlištěm. Příjemnější počátek pobytu v Jablonci nad Nisou jsme si ani nemohli představit.