Město secesních zbohatlíků

Chcete - li jet do města, které nemá žádné gotické ani renesanční památky, a přesto je v něm obecně památek plno, přičemž převažují památky z let cca 1890 - 1939, tak jeďte do Jablonce nad  Nisou. Ten byl v polovině 16. století pustou a vypálenou dírou, prakticky neexistujícím sídlem. Po dalších sto letech už byl expandujícím sklářským gigantem, ačkoli byl za Třicetileté války opět vypálen. Teprve v roce 1866 se stal městem a to už zažívala bouřlivou expanzi výroba a obchod s bižuterií. V roce 1880 byla založena Uměleckoprůmyslová škola a v roce 1888 byl Jablonec nad Nisou propojen železnicí s Libercem a následně s druhou stranou hranice, tehdy tedy s Pruskem. Rozvoj průmyslu byl spojen s nárůstem obyvatel (v roce 1880 15 500, v roce 1890 23 000, v roce 1900 32 000, v roce 1910 43 000,  po ztrátě způsobené válkou v roce 1921 39 000, ale v roce 1930 přes 50 000 obyvatel) a jak to v konjunktuře bývá, i s architekturou a dalšími prvky veřejného prostoru. Fin de siècle zastihuje Jablonec v nejlepší formě a ve městě vznikají desítky staveb secesních, následovány stavbami z období po první světové válce, konstruktivismem, funkcionalismem. Po druhé světové zas bylo všechno jinak, ale to teď nechme být a pojďme se Jabloncem nad Nisou projít.

Zároveň, pokud do takového města opravdu plánujete jet, nerozpakujte se trochu se připravit, aby vám neunikly opravdové skvosty, jako se to stalo mně. Schmelowského vila, vily Maxe a Josefa Jägerových a vlastně celý blok ulic zhruba mezi hřbitovy a ulicemi Palackého a Libereckou, řada objektů na Pražské ulici a tak dále. V Jablonci nad Nisou je skoro na dvě stovky památkově chráněných objektů. Ale vůbec si nemůžu stěžovat. Dvě procházky po městě, jedna v dešti, druhá za slunečného počasí a kilometry lemované skvělou přehlídkou vil, bytových domů i veřejných budov. Než se přesuneme do města, tak se na některé podíváme. 

Secesní vilka na rohu ulic Palackého a U Rybníka

Vila také v ulici U Rybníka.

Činžovní domy v Saskově ulici od Roberta Hemmricha.

Budova hejtmanství z let 1924-27 od Roberta Hemmricha.

Nárožní obytný a obchodní dům s dílnami postavil v roce 1922 v duchu stylu art déco místní architekt Max Daut.

Vila na rohu Mánesovy a Rybářské.

Kantorova vila v Palackého ulici. Funkcionalistická vila byla postavena v letech 1933-1934 pro manžele Kantorovy, kteří si za architekta vybrali Heinricha Kulku, žáka a blízkého spolupracovníka Adolfa Loose.

Vila v Palackého ulici.

 Vila v Palackého ulici z roku 1912, kde dnes sídlí pivovar Volt.

Hotel Skrha, dnes Diana, jeden z nejelegantnějších jabloneckých secesních domů byl postaven v roce 1902 Emilianem Herbigem pro Franze Skrhu.

Desítky  domů, okolo kterých jsem prošel a nevyfotil je. A další desítky, které čekají na moji další návštěvu Jablonce. To vše jsou vily a domy v ulicích mimo vlastní centrum. Samotný střed města obsahuje také architektonické lahůdky i zajímavá řešení prostoru. V téměř přesném severojižním směru leží tři náměstí s dominantními stavbami, které určují z dálky viditelné panorama města. Vlastně tyto stavby nahrazují obvyklé středověké věže starých měst vybudovaných ve 13. nebo 14. století. Na tři náměstí navazují příčné ulice s obchodními nebo úředními domy a městské instituce jako divadlo nebo muzeum.

Nejstaršími budovami ve městě jsou kostel sv. Anny a stará fara z počátku 18. století, které stojí nad prostorem původní osady, ale už dávno mimo vlastní střed současného města. K faře, v níž je dnes infocentrum a galerie, byly přemístěny barokní sochy z nedaleké obce Rádlo, které zobrazují situaci Krista a jeho učedníků v Getsemanské zahradě noc před Ježíšovým zatčením a ukřižováním. Kristus zde pravil učedníkům: Nebyli jste schopni bdít se mnou ani jednu hodinu. Vaše duše je odhodlána, ale tělo je slabé. Modlete se, abyste neupadli do pokušení.

Hornímu náměstí vévodí skutečně dominantní stavba kostela Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Jeho historie se započala téměř 40 let před dokončením požadavkem městské rady na výstavbu nového svatostánku. Už v roce 1898 byl projektem pověřen tehdy teprve sedmadvacetiletý místní rodák a později slavný architekt Josef Zasche. Jeho řešení zahrnovalo celkovou urbanistickou situaci místa a ne jen samotný kostel. Těch řešení bylo v průběhu let více a nakonec byl kostel dokončen až v roce 1931. Kostel spolu se sousední budovou děkanství je vrcholným dílem architekta Zascheho a zároveň představuje jednu z nejcennějších meziválečných sakrálních staveb v České republice. 

Přísný sakrální prostor odlehčuje bytový dům s obchodním parterem z roku 1932 od architekta Rudolfa Güntera a socha Tanečnice od Václava Hanuše z roku 1977.

 

Druhým náměstím je náměstí Mírové. Tak se jmenuje asi polovina hlavních náměstí v městech patřících do tzv. Sudet. Je to nenápadný, ale velice vtíravý přežitek komunistických pojmenování, které si nikdo nedovolí už dneska změnit, protože kdo by si taky přál válku že... Superdominantou tohoto prostoru je komplex nové radnice zahrnující také restauraci s terasou, kanceláře, obchody a v horní části s vchodem ze Smetanovy ulice také kino. Autorem projektu byl architekt Karl Winter. Nová radnice byla postavena v letech 1930–1933 v reprezentativním duchu a její architektonické řešení je ovlivněno moderním funkcionalismem, nicméně s nepřehlédnutelnými tradicionalistickými prvky. Podobu stavby ovlivnila koncepce gotických a renesančních italských radnic, které Winter poznal během své studijní cesty po Itálii.

 
Starší z radničních budov najdeme na Dolním náměstí. Je to krásná neorenesanční stavba s věžičkou s cimbuřím vyvolávající nostalgického ducha starých dobrých císařských dob, zatímco nová radnice ostře kontruje z pozice dravého meziválečného kapitalismu a sebevědomí města hraničího až s pýchou. Dnes stará radnice slouží jako knihovna, což doplňuje její nostalgický ráz. Na Dolním náměstí najdeme i skvělou rohovou budovu polyfunkčního domu ovlivněného purismem, postaveného pro Spořitelní a úvěrové družstvo v Jablonci nad Nisou na základě projektu Roberta Hemmricha v roce 1932. 

Další a další skvělé budovy najdeme v centru. Některé si ještě představíme:

Autorem secesního domu Ernsta Hollmana z roku 1911, kde sídlilo první jablonecké kino Metropol, byl místní stavitel a architekt Josef Stracke.

Exportní dům Thiel & Rhode v Jiráskově ulici z roku 1910 od Roberta Hemmricha se vyznačuje kombinací doznívající secese a barokizující moderny, která stavbě vtiskla značně robustní charakter.

Budova Muzea skla a bižuterie byla postavena Emilianem Herbigem v roce 1904 ve stylu florální secese jako exportní dům firmy Zimmer & Schmidt. V roce 1964 byla na ni byla napojena zajímavá přístavba bočního schodiště z monolitického betonu podle návrhu ing. arch. Karla Pelanta. Po roce 2017 byla realizována moderní přístavba muzea v symbolické podobě skleněného krystalu od studia Hlaváček-architekti.

Linkeho dům. Řadový nárožní bytový dům s obchodním parterem projektoval pravděpodobně v roce 1931 architekt Rudolf Günter. Jde o nejzdařilejší realizaci tohoto architekta, Gočárova žáka. Stavba je ovlivněna německým expresionismem.

Nádherná eklektická secesní budova z let 1904-05 byla bohužel během naší návštěvy obklopena stavebními stroji a mobilními záchody.

Dnešní sídlo okresního státního zastupitelství je původně jeden nejvýstavnějších jabloneckých exportních domů, který pro Eduarda Krause v roce 1914 projektoval Robert Hemmrich.

Někdejší expozitura Rakousko-Uherské banky v Poštovní ulici od Emiliana Herbiga postavená v letech 1913-1914 předznamenává poválečný styl art déco.

Bytový dům na rohu Komenského a Máchovy ulice - bývalou lékárnu Červený kříž postavil pravděpodobně jablonecký architekt Robert Hemmrich okolo roku 1910. Dům se zaobleným nárožím s mohutným arkýřem se dochoval bez výrazných stavebních úprav.

Někdejší pomocná divadelní budova z let 1906-1907 byla postavena stejně jako budova divadla na základě projektu věhlasného vídeňského ateliéru Fellner & Helmer ve stylu klasicizující secese.  

Kde jinde dokončit procházku věnovanou zejména secesní architektuře Jablonce nad Nisou než na hřbitově. Tak jak si bohatí jablonečtí obchodníci, exportéři, hoteliéři atd. nechali stavět výstavní domy, tak si samozřejmě nechali stavět i honosné hroby. Návštěva hřbitova není nějakou potrhlou okultní záležitostí, jak se stále ještě mnozí domnívají, ale je to součást průzkumu vývoje daného sídla a společnosti v něm po staletí žijící. Na hřbitově se vždy odhalí finanční možnosti obyvatel, tedy bohatství sídla v dané době, škála profesí, etnické složení, oblíbenost jmen, umělecké slohy atd atp, prostě demografie a antropologie v kostce. Na jabloneckém městském hřbitově najdete secesní skvosty, monumentální sochy i střízlivé monolitické náhrobky jako součást rodinných hrobek větších než je byt, který si pronajímám. Pohleďte a pokud byste chtěli vidět více, tak je to možné zde.

Krásné a výstavní budovy, vilový charakter velké části města, přehrada Mšeno, vybudovaná ve stejné době, kdy ve městě řádila secesní horečka, atraktivní přírodní okolí, gastronomické podniky nevšední úrovně a další prvky dělají z Jablonce místo, kde možná není úplně špatné žít, ale každopádně je dobré ho navštívit. A ať už má každý svůj cíl, určitě ho v Jablonci najde. Mým příštím cílem mohou být třeba zachovalé secesní detaily na jabloneckých domech.