Ejbešic

Nebo taky Eibenschütz, Eibschitz a Eibenschitz. Všechna tato slova, tři německá a jedno jidiš znamenají Ivančice a i dnes jsou to častá příjmení v USA nebo v Izraeli. Nosí je potomci lidí z jedné z nejvýznamnějších židovských komunit na Moravě. 

Je dosti pravděpodobné, že se židovští kupci se svými karavanami objevovali na velkomoravských územích. Nad Ivančicemi, na vrchu zvaném dnes Réna se nacházelo velkomoravské hradiště "krajského" významu. Zmínky o židech z té doby jsou, ovšem jejich usazování ve středověkém městě Ivančicích je doložené jistě až od 15. století. Ivančická komunita čítala za vlády Josefa II. více než pět stovek osob, které tvořily téměř polovinu všech obyvatel města. Před rokem 1848, který je důležitým mezníkem v demografickém uspořádání monarchie, žilo v Ivančicích skoro devět set osob židovského vyznání, tedy asi čtvrtina všech obyvatel. Poté počty klesají a v roce 1930 tu žilo pouhých 141 osob při celkových asi třech tisícovkách. Zrůdný nacistický systém měl zapotřebí i takto nízký počet lidí zahubit. 

V Ivančicích je zachované ghetto, které se nejprve formovalo jako shluk chalup na jednom místě. Postupně, jak rostlo město, rostla i židovská čtvrť. Leží na severní straně středověkého areálu Ivančic. Přestože byla stavebně poznamenána, půdorys čtvrti je stále zachován a nově, před pár lety, i ohraničen hvězdami v dlažbě, které připomínají osudy původních obyvatel čtvrti. Uprostřed židovského města stála synagoga. Ta se dochovala ve stavu lehce ošuntělém. Postavena byla v polovině 19. století a prý se bude rekonstruovat na kulturní využití, ale to se psalo různě na internetu už před deseti lety. Ve čtvrti stála i škola, dokonce tu byla známá ješiva a vystudovalo zde mnoho významných rabínů. Mezi nimi byli autoři významných teologických spisů i příslušníci známých rabínských rodů. V Ivančicích se též narodili lidé proslulí ve světě umění, dramatik, režisér a herec Leopold Adler, muzikolog Guido Adler (1855-1941) nebo americký skladatel a dirigent Hugo Weisgall, který po 2. světové válce působil jako kulturní přidělenec velvyslanectví USA v Praze (1912-1997). Mezi ivančickými rodáky najdeme i příšlušníky československých jednotek ve Velké Británii za druhé světové války.

Na západní straně bylo ghetto uzavřeno bránou s věží. Na severovýchodní straně brankou zvanou Fortna. Ani jedna se nedochovala, stejně jako kašna na Židovském rynku, zbořená až v roce 1968. Dochovaly se asi tři čtvrtiny domů a některé z  nich jsou dodnes velmi pěkné se starobylým rázem. Charakterem tato čtvrť připomíná spíš zachovalé ghetto v Polné než známou židovskou čtvrť v Třebíči.

Dochoval se též židovský hřbitov. Je to velký prostor, více než hektarový, na kterém se zachovalo okolo patnácti stovek náhrobků. Zachována je též nádherná obřadní síň, ve které je výstižná výstava nejen ke hřbitovu a pohřbívání, ale k dějinám židovské obce v Ivančicích celkově. 

Hřbitov byl založen nejpozději v 16. století, nejstarší čitelný náhrobek pochází z roku 1580. Na hřbitově najdeme desítky velmi cenných náhrobků renesančního, barokního a klasicistního typu s pozoruhodnou symbolikou, která se vztahuje k rodu, jménu, povolání a vlastnostem zemřelého. Najdeme tu poměrně obvyklé kohenské ruce i levitské konvičky, ale zároveň i méně časté motivy, nádherně zobrazené urobory (had, který polyká vlastní ocas) nebo naprostý unikát, náhrobek s motivem studny. Pohřbeny jsou zde významné místní osobnosti, rabíni a také průmyslníci, jejichž hrobky jsou honosné a stojící v horní "čestné" řadě u hřbitovní zdi.

Hřbitov byl několikrát rozšiřován, naposledy v roce 1878. Poté byl již patrný úbytek židovského obyvatelstva v Ivančicích. Najdeme zde i náhrobky z období první republiky a hřbitov zesnulých z internačního tábora, který byl nacisty zřízen v nedalekých Oslavanech. Židé tu byli zneužíváni k otrocké práci v uhelném dole. 

Průvodkyní po hřbitově nám byla dáma, která svůj volný čas věnuje péči o tuto významnou památku, paní Jelínková, které se sluší poděkovat za její čas a informacemi nabitý výklad. Starost o tento typ pamětihodností je základ pro uchování historické paměti. Významné mnohasetleté židovské osídlení Ivančic si rozhodně toto uchování v paměti zaslouží. Já můžu zároveň návštěvu Ivančic - i kdyby jen kvůli tomu hřbitovu - doporučit. Více fotografií ze hřbitova najdete zde.