Poklidné venkovské město Ivančice

 Usazeno v Boskovické brázdě na soutoku tří řek poklidně leží město Ivančice. Jeho historie je díky výhodné poloze nad řekami mnohem starší než jsou středověké záznamy, aspoň o tom svědčí naleziště velkého hradiště nad dnešním městem, na kopci zvaném Réna. Svou rozlohou okolo 50 ha patří k největším známým hradištím v republice. Pod Rénou u řeky je dnes lesopark a zahradní restaurace, v kopci pak město střeží vymyšlená bohyně Réna a nahoře pak najdete vyhlídku na město. Čtyřmetrová betonová rozhledna byla pojmenována po slavném místním rodákovi Alfonsi Muchovi. Zajímavostí je, že při záboru Sudet na podzim 1938 tvořila novou hranici řeka Jihlava a Réna i s rozhlednou tak měla patřit do zabraných území. Po protestech ale byla vrácena na území Československé republiky. 

Pro současné Čechy středního a vyššího věku jsou Ivančice známé především díky jinému známému rodákovi. Oblíbený herec šedesátých až osmdesátých let 20. století Vladimír Menšík je tu připomínán deskou na rodném domku i pojmenováním základní školy jeho jménem.

V Ivančicích zažijete poklidnou atmosféru, jakou si někteří z nás, tedy z nás starších, pamatují naposledy někdy za letních prázdninových dnů poloviny 80. let. Vše zde volně plyne a nespěchá se. Kaváren i restaurací je dostatek, tedy je kde nespěchat. Centrum města tvoří několik náměstí, z nichž to Palackého je zároveň středověkým centrem města. Zachovaly se tu některé zajímavé domy, jako třeba dům pánů z Lipé, dnes sídlo městského úřadu, stará radnice, která tu na původně dvou gotických parcelách sídlila do roku 1850 a kde je dnes infocentrum, ve kterém není veřejný internet, a samozřejmě kostel Nanebevzetí Panny Marie, jehož stavba započala už na konci 13. století, ale byv vypálen (a v něm upáleno množství místních obyvatel) divokými Kumány ve vojsku Albrechta Habsburského, mohl se dostavět až o století později. Středověk tedy ani zde, v poklidných Ivančicích, neváhal zanechat své kruté stopy. 

Jak bylo v českých zemích časté, největší rozkvět i Ivančice zažily během 16. století a na počátku století následujícího. Konjunktura byla, jak známo, přerušena stavovským povstáním, následnou válkou a porobením všeho nekatolického. Od roku 1539 zde sídlil sbor Jednoty bratrské a v letech 1558 až 1571  biskup Jan Blahoslav. Pod jeho vedením zde pracovala tajná tiskárna zvaná ivančicko-kralicko-lešenská. V Ivančicích bylo vytištěno osmnáct titulů včetně Kancionálu ivančického z roku 1564. V roce 1578 byla přemístěna do Kralic u Náměště nad Oslavou a ty se staly pak známé zejména díky vydání bratrské edice Bible. Jan Blahoslav sepsal v Ivančicích svá hlavní díla: Gramatika, Filipika proti misomusům, Musica, Vady kazatelů. Přeložil zde do češtiny Nový zákon, pojatý později do Bible kralické. V Ivančicích se uchovával a zpracovával archiv celé Jednoty bratrské. V areálu sboru byla škola, dílny, hospodářské budovy a samozřejmě kostel, jehož pozůstatky vidíte na fotografii. Uprostřed náměstíčka stojí pomník Jana Blahoslava z roku 1931.

Dalším významným fenoménem ovlivňujícím po dlouhá staletí život v Ivančicích bylo židovské osídlení. Ale to si necháme na další příspěvek. Zatím se s poklidným a příjemným městem rozloučíme procházkou podél Jihlavy a můžeme zajít na Rénu na jedno čepované a na pizzu.