Památky na židovské osídlení v Dolních Kounicích

Dolní Kounice, malé město v údolí řeky Jihlavy asi dvacet kilometrů na jihozápad od Brna, je plné zajímavých památek. Některé z nich souvisí s židovskou komunitou, která se zde vytvářela zřejmě už od 14. století, s určitostí od století šestnáctého. Původně židé sídlili na východní straně obce, tam, kde stál i klášter a hrad. Po hrůzách Třicetileté války, kdy byla třetina města zničena, vytvořili židé nové osídlení na druhé straně města, směrem na tehdejší Německé, dnes Nové Bránice, neboť německého u nás po druhé světové válce nesmělo zůstat nic. Prostor mezi břehem řeky Jihlavy a Šibeničním vrchem byl hustě zastavěn několika bloky domů s úzkými uličkami a průčelími obrácenými dovnitř čtvrti, která tak vytvářela do sebe uzavřený celek. Zde byla postavena i synagoga a roku 1680 byl na Šibeničním vrchu přímo nad ghettem založen hřbitov. Z původních domů židovské čtvrti zůstala beze změn synagoga a jeden domek hned za ní. Ostatní domy byly různě přestavovány a upravovány novými majiteli.

Stejné jako v jiných židovských ghettech byl i zde úředně povolen maximální počet rodin.V Dolních Kounicích to bylo 111 rodin. Ostatní žili v neuznaných svazcích nebo se stěhovali pryč. V 17. a 18. století tvořila hlavní zdroj obživy řemesla, doložena jsou: obchodníci, řezníci, sklenáři, krejčí, pekaři, ševci, palírník, záplatovač, zlatník, košerák, školník, učitel, krupařka, výrobce holí, v provozu byla i koželužna a potašárna.Na rozdíl od jiných míst se zde mohli židé věnovat i pěstování révy a výrobě vína, jak dokládá dochovaný vinařský lis.

Záznamy z roku 1605 uvádějí sedm židovských rodin, v roce 1790 bylo ve čtvrti 439 židů, v roce 1850 649 židů. V roce 1848 získali židé plná občanská práva, začalo jejich vystěhovávání a tím pokles počtu židovských obyvatel čtvrti. V roce 1880 zde žilo 285 židů, roku 1900 sto šest a v roce 1930 už jen 53 židů. Holokaust během druhé světové přežili dva kouničtí židé. Jednou z nich je stále žijící paní Ruth Kopečková, která je ročník 1923. Žije v Praze, po válce jí nikdo v Dolních Kounicích ze zabaveného majetku nic nevrátil.

Synagoga byla postavena v letech 1652 - 1656 v barokním slohu v architektonickém konceptu podle vzoru bratrských sborů. Budova po druhé světové válce sloužila jako skladiště, po roce 1989 se začalo s postupnou obnovou a dnes je rekonstruována v plné kráse. Synagoga je otevřena pro prohlídky, takže si můžete prohlédnout i nádherný interiér s cennými barokními výmalbami s rostlinnými a orientálními dekory. Paní průvodkyně je velice kompetentní a poutavě vypráví o osudech židovské obce v Dolních Kounicích.

Hřbitov z roku 1680 je v pořadí druhým židovským pohřebištěm v Dolních Kounicích. Na jeho ploše o výměře asi 0,8 ha najdeme okolo patnácti stovek dochovaných náhrobků. Některé z nich jsou cennými památkami barokními a klasicistními. Na mnohých z nich najdeme symboly běžné, jako třeba kohenské ruce, i nevšední, jako třeba skvěle vyvedené motivy rostlinné.  Pochovány jsou zde významné osobnosti místní komunity, zejména rabíni. Pocházeli odtud i předkové známého rakouského kancléře Bruna Kreiského. 

Dolní Kounice zcela jistě stojí za návštěvu i díky zachovaným památkám na mnohasetleté židovské osídlení. Více fotografií najdete v albu na rajčeti.