Židovský hřbitov v Moravském Krumlově

 

Židovské hřbitov je jednou z mála dodnes dochovaných památek staleté přítomnosti židovské komunity v Moravském Krumlově. Židé se začali v Krumlově usazovat už okolo poloviny 15. století, ale dobu vzniku hřbitova nelze jednoznačně určit. Nejstarší čitelný náhrobek je datován k roku 1613. Celkově se na ploše hřbitova o výměře asi 0,8 ha (skoro stejně jako hřbitov v Dolních Kounicích) nalézá 406 dochovaných náhrobků, z toho 250 čitelných (110 mužských, 119 ženských a 10 dětských náhrobků).

 



Krumlovské náhrobní kameny jsou provedeny z různých materiálů, náhrobky ze 17. – 18. století převážně z pískovce, slepence a výjimečně z vápence, mladší pak z kamenicky cennějších materiálů – černé a světlé leštěné žuly a mramoru.Typologicky patří do skupiny aškenázských náhrobků, jejich jednoduché členění, výzdoba a symbolika odpovídá ostatním jihomoravským hřbitovům. Zvláště cenné jsou dochované náhrobní kameny barokního typu ze 17. století.









Pozornost si zaslouží pomníky významných osobností, zejména tedy rabínů, jako byli například Jakob Moše ben Jehuda Kann, Abraham Cvi Hirsch, Aron Mordechaj Schwab, dr. Adolf Hahn, Cantor Samuel Lagodzinsky. Pohřbívalo se zde až do zániku židovské obce, poslední pohřeb zde proběhl v roce roku 1937. V průběhu následujících desetiletí nebyla údržba hřbitova dostatečná a tak postupně chátral, zarůstal a stal se terčem řádění vandalů, mnohé náhrobky byly povaleny a poničeny. V současné době je hřbitov vyčištěný a přístupný, většina náhrobků vztyčená.

Zdroj informací: Židovská obec v Moravském Krumlově, Eva Grunová, Jaroslav Klenovský, 2002

Kompletní album zde.






Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Imploze aneb Až na konec času

Obrázek
 " Imploze je opakem exploze. Je to jev, při kterém se těleso, objekt nebo hmota zbortí do vlastního objemu, nebo je jeho strukturální integrita porušena vyšším tlakem prostředí, ve kterém se nachází." (Wikipedia) Implosions je druhé studiové album Stephana Micuse. Stephan Micus je německý hudebník, multiinstrumentalista, ročník 1953, který od 70. let 20. století nahrává spoustu alb. Jeho doménou je takzvaná new age hudba, spojující folklorní vlivy ze všech možných kultur celého světa i moderní elektronickou hudbu s duchovními naukami, alternativními druhy léčení, jogínskými praktikami a tak dále a tak podobně. Stephan Micus, který vydává svou hudbu už 45 let, patří mezi světové hudební hvězdy. U nás moc známý není, jen mezi fajnšmekry, kteří v 90. letech propadli kouzlu hledání nových duchovních cest a k Micusově hudbě se dostali přirozenou cestou. Implosions je tak staré album, že původně vyšlo pouze na LP. Je tedy rozděleno na dvě strany. První stranu alba zaujímá nádher
Další informace

V Budyšíně, městě věží

Obrázek
"Něhdyša stolica Hornjeje Łužicy płaći jako kulturelne srjedźišćo Serbow a leži w serbskim sydlenskim rumje," píše se v hornolužickosrbské verzi Wikipedie. A je to tak. Hlavním městem Horní Lužice sice nebylo nikdy formálně jmenováno, ale bylo během středověku nejvýznamnějším ze svazu Hornolužického šestiměstí a tak nějak se to prostě bralo. Horní Lužice patřila k České koruně od Jana Lucemburského, ale poprvé bylo Budyšínsko uděleno jako léno Vratislavovi II. roku 1075 a radnici tu postavil už Přemysl Otakar I. K Českému království patřila Horní Lužice i Budyšín do roku 1631. Tehdy byly obě lužické země darovány saskému kurfiřtovi Janovi Jiřímu I. a zůstaly saské až do dnešních dnů. Lužičtí Srbové tu žijí už od nějakého 6. století, ale lužická srbština je dnes otázkou spíše folklorní a formální, jak o tom svědčí dvojjazyčné názvy ulic ve městě, kde všichni mluví německy. Budyšín leží jen 30 kilometrů od hranice v Rumburku - Jiříkově, takže udělat si sem autovýlet je pro Stře
Další informace

Přechod Píseckých hor

Obrázek
Více než 20 let držel jsem záměr dojít z Písku do malé osady Pařezí, která leží pod masivem Vysokého Kamýku na příhodném rozhraní luk rybničné pánve a lesa ke Kamýku se zvedajícímu. Aby trasa byla opravdu poctivá, bylo by třeba dojít z Písku až do Albrechtic nad Vltavou, z nich překonat Vysoký Kamýk a sejít přímo do Pařezí. Ale naprostá absence občerstvení činí tuto trasu v letních vedrech nemožnou. Zvolil jsem trasu přes Jarník a Velký Mehelník do Tálína, kde měla být otevřená hospoda. A nakonec také byla, což jsme řádně využili, a já z toho šoku nepořídil v Tálíně ani jednu fotku. Tam odtud cesta vede pod horami přes malebnou krajinu luk, rybníků a malých vísek.  Většina lidí, se kterými jsem o nich mluvil, neměla o Píseckých horách ani ponětí. Geomorfologicky jde o část Táborské vrchoviny, táhnou se od Písku k Vltavě směrem na Týn a jejich nejvyššími vrcholy jsou Velký Mehelník a Velký Kamýk s výškou okolo 630 mnm.  Naše výprava začala v Písku malým nákupem, procházkou pod hradbami
Další informace