Ústřední hřbitov v Karlových Varech aneb Splněný slib Aleši Hámovi

Když se mě před asi třemi lety ptal moderátor Aleš Háma při natáčení soutěžního pořadu Kde domov můj? na moje záliby, zmínil jsem mimo jiné i funerální turistiku. Zkušeného entertaimentera to nezaskočilo a doporučil mi k návštěvě hřbitov v Karlových Varech. Slíbil jsem, že karlovarský hřbitov určitě navštívím. Na konci letošního října k tomu konečně došlo. A mohu panu Hámovi za jeho tip jedině poděkovat, protože Ústřední hřbitov v Karlových Varech je skutečně nádherný park s mnoha vzrostlými stromy, loukami, zákoutími a terasami, na kterých stojí v řadách honosné hrobky karlovarských měšťanů, lékařů a podnikatelů, v čele s těmi nejznámějšími jako jsou rodiny Becher a Mattoni. 

Hřbitov je funkční od přelomu 50. a 60. let 19. století, kdy definitivně nahradil starší městské pohřebiště u kostela sv. Ondřeje, které je přeměněno v park a nazývá se Mozartovy sady. Ústřední hřbitov se nachází na okraji městské části Drahovice a je posazen pod svahem se známými karlovarskými vyhlídkami Tři kříže a Ottova výšina.  Celký komplex zahrnuje i evangelický a židovský hřbitov. Vedle stojící součástí původního komplexu hřbitovů je i administrativní budova s krematoriem, kterou postavil karlovarský architekt Viktor Oertl roku 1897. Jako inspirace mu posloužily italské hřbitovy a krematoria, která obsahovala kapli, chladicí boxy a pitevnu v jedné budově. Pro celou stavbu tak byl navržen důmyslný systém chlazení. Provoz byl bez závislosti na elektřině a chladicích kompresorech, stálou nízkou teplotu zajišťovaly jen větrací šachty v podlahách a zdech budovy. Stavba byla od 90. let 20. století zavřená. Dochovala se v ní výtahová šachta s původní strojovnou, která spojovala chladicí prostory v přízemí s pitevnou v patře. Pitevnu s dochovaným původním pitevním stolem osvětlovalo denní světlo díky prosklenému stropu. Dalším dochovaným zařízením byla pračka na desinfekci oděvů. Dle údajů na Wikipedii se v roce 2015 zahájila rekonstrukce, ale moc znát to na budově není. Ale nevadí, projděme tedy brankou se sníženým profilem, zřejmě, aby se každý poklonil památce zesnulých, a ponořme se do skvěle koncipovaného hřbitovního prostoru a prohlížejme si podařená díla minulých věků.

 

Ve střední části jsou travnaté prostory se stromy a kamennými kříži, vojenské hřbitovy a památník obětem pochodu smrti na konci druhé světové. Krásný park ukrývá památku na strašlivé utrpení lidí zmučených totalitním terorem.

Úroveň péče o hřbitov je příkladná. V době naší návštěvy, tedy pár dní před dušičkovým víkendem, se na ploše hřbitova činila spousta lidí, ať už se starými dobrými analogovými kolečky, hráběmi a lopatami, tak i na několika strojích vysávajících listí z travnatých prostor. Bohužel tak padne za oběť technice spousta drobných organismů, pro které je spadané listí důležitým prostorem k přežití. Hřbitov je tak dál svědkem umírání. A pokud srovnáme plastové petky od nápojů ve stojanech na slánských hřbitovech, tak můžeme vybavení hřbitova karlovarským jedině závidět. Nechybí ani schránka na pamětní knihu u jednoho z vojenských památníků.

V zadní části hřbitova našli jsme spoustu dalších zajímavých náhrobků, tentokrát hlavně z přelomu 19. a 20. století, často zdobené secesními prvky. I některé úplně moderní hroby jsou řešeny vkusně. I tato část hřbitovů umístěná na dvou terasách dělených asi pět metrů vysokou zdí je zajímavá a plná malých skvostů.

 

To nejlepší na konec. Vraceli jsme se k hlavní aleji vedoucí k bráně hřbitova, minuli vsypovou a rozptylovou loučku a zastavili se u dvou honosných hrobek. Rodová hrobka rodiny Mattoni je zdobena bustou zakladatele podnikatelského úspěchu rodu Heinricha Mattoni. Pocházel z dobrých měšťanských poměrů, ale rozhodující úspěch a vzestup mu zajistila licence na distribuci minerálních vod po Karlových Varech. Několik let poté získal možnost stáčet vodu v blízké Kyselce a svoje podnikatelský okruhy i nadále rozšiřoval. Stal dvorním dodavatelem minerálních vod a ve svých devět a padesáti byl povýšen do šlechtického stavu, čehož si užíval ještě 20 let. Vedle stojící neogotická kaple rodiny Becherů patří té části široce rozvětveného rodu, která udělala báječný byznys s rodinným receptem na žaludeční likér. Do této větve patřil i známý lékař z 18. století David Becher. I další větev rodiny byla úspěšná, pocházeli z ní převážně lékárníci, kteří si po celých 260 let předávali lékárnu z otce na syna. Ve společnosti zastávali vysoká společenská postavení, včetně funkce karlovarských purkmistrů.

 

Karlovarský Ústřední hřbitov je bezesporu možné vnímat jako hodnotnou kulturní a estetickou památku, která přinese podobné a často daleko hlubší poznání než návštěva zámku nebo hradu. Celý komplex karlovarských hřbitovů je také památkově chráněn. My jsme ještě pokračovali na židovský a na tomto katolickém jsem cestou k bráně pořídil posledních pár fotografií. Více jich najdete zde.