Stříbrná Nancy und Bleiberg

Zatímco v Kraslicích už sluníčko prohánělo naše stíny po autobusové zastávce v centru města, na rozcestí pod sjezdovkou nad vesnicí Stříbrná zvaném Nancy se teprve začínala zvedat mlha.

Pak se Slunce prodralo i skrz mlhu na sjezdovce a vytvářelo nevídané efekty. Les, kterým jsme stoupali podél sjezdovky byl nabitý energií, naplněný kyslíkem, který rozháněl usedlou únavu z plic. Vše bylo tak neskutečně čerstvé a svěží. Vlhký mech, kmeny stromů, barevné listí. 

Na rozcestí se dá jít na druhou stranu dolů do Bublavy nebo nahoru na Olověný vrch. Nebo si dát pivo v penzionu U Pražáka. Sluníčko hřálo, bylo nádherně. Plzeň byla dobrá, obsluha skvělá a ochotná. Starý německý pán se se mnou odvážně pustil do německojazyčného rozhovoru. Jeho saská němčina byla stejně nesrozumitelná jako moje blekotání. Nakonec obdržel danou informaci a s mnoha vyzáblými úsměvy se rozloučil. 

Vyhlídka na Bublavu s kostelem Nanebevzetí Panny Marie je už ze stoupání na Olověný vrch, které činí slušných 80 výškových metrů na asi třinácti stech metrech. Olověný vrch, německy Bleiberg, dosahuje výšky 802 mnm a skutečně se na něm a v jeho okolí těžily rudy olova, ale také železa, cínu a mědi. Na kopci stojí rozhledna z roku 1933, jejímž autorem je Karl Ernstberger, stříbrský architekt, který působil v západních Čechách, kde zanechal spoustu zajímavých realizací. V mládí byl spolupracovníkem slavného Leopolda Bauera, po válce odsunut a ještě ve stáří byl stále aktivní. Dožil se 85 let a zemřel v Norimberku. Rozhledna i chata jsou dnes zavřené.

Scházeli jsme z Bleibergu dolů směrem k Tisové a kochali se neskutečně barevnou přírodou s mnohými stopami lidské činnosti. Pozůstatky těžby, staré aleje, pastviny, křižovatky cest. Přírodní památka Tisovec, kde na původně hlušinových haldách se v půdě bohaté na stopy rud daří třeba vřesu nebo vzácným lišejníkům. Jak si příroda vždycky poradí s následky lidské činnosti! Vše asi bylo jednodušší, dokud se nepoužívaly plasty.

Ale to už jsme scházeli do Tisové a lákalo nás občerstvit se v pivovaru Krušnohor. Byla to dobrá volba! Pivovar sice nemá restauraci, ale nabízí posezení na terase, pokud je dobré počasí. A my jsme měli ten den počasí naprosto luxusní a tak jsme terase nemohli odolat. Krušnohor nabízí celou škálu pivních druhů, většinou v litrových petkách nebo skleněných lahvích různých velikostí. Navíc ochotně zapůjčí sklo a vy si můžete užívat slunečních paprsků, dobrého piva a dovolené. Není překvapení, že tady celý výlet skončil a do Kraslic jsme dojeli autobusem. Poslední vlnu babího léta jsme si opravdu dosyta užili!