Poizeřím k tajuplné Babě

Na malém venkovském nádraží začalo už tolik vandrů! Ne tak ten náš poslední. Sice jsme do vlaku nastoupili na malém venkovském nádraží, ale vystoupili jsme v Mladé Boleslavi, na terminálu hned pod velkým obchodním centrem, na dohled od Škodovky. Podél kolejí vraceli jsme se zpět do údolí Jizery a prohlíželi si podivnou brutalistní budovu, telokomunikační ústřednu od architektů Aulického, Malátka a Eisenreicha.

K řece jsme se nakonec dostali a i tady, na kraji průmyslového města, je krásná. V parném počasí osvěžili jsme se čepovaným plzeňským a postupovali proti proudu Jizery, bystré řeky Isary dávných Keltů, kteří tady měli jedno ze svých center na dnešním českém území. Nejen řeka Jizera má původ svého názvu v keltských jazycích. Zcela nepochybně to jsou i některá sídla v okolí: Bakov, Bousov, Branžež, Debř (ale asi také jasně slovansky znějící Hrdlořezy, Kosmonosy nebo Chudoplesy). 

Nad sebou jsme viděli návštěvníky na věži zříceniny hradu Michalovice, ale v horkém počasí jsme šetřili síly a pokračovali pod silnicí č. 38 do Debře, kde stojí přes řeku Masarykův most z 20. let 20. století, a za řekou hospoda, kde jsme zase na chvíli zastavili. Za Debří je ještě Josefův Důl, kde stojí jako dominanta obce novogotická hrobka rodiny Leitenbergerů, jejímž autorem byl tehdy velmi známý německý architekt Ludwig von Zettl. A pak už jsme se zas ponořili do tichého plynutí řeky.

Cestou jsme zahlédli další zříceninu hradu, tentokrát Zvířetice, míjeli jsme stavby technické i romantické, nakonec jsme zůstali u těch technických, protože v Bakově jsme došli ke mlýnu, kde je dokonce muzeum mlynářství, a taky k pivovaru, kde jsme spočinuli u opravdu moc dobrého piva.

Skvělé bylo posezení na stinné zahrádce pivovaru Garp, ale my museli zdolat ještě kopec, abychom se dostali k našemu cíli - k dvojvrchu Baba a Dědek. Podešli jsme dálnici a okolo ní vystoupali k novogotické vilce, kde dnes sídlí .... nevěstinec. Ale žádné lehké děvy nelákaly dva zpocené čundráky do svých pokojů, šli jsme dál a ponořili se do listnatého lesa. U hájovny Brejlov nás chtěla sežrat tibetská doga, ale byla naštěstí za plotem. Ještě dlouho se lesem rozléhal mohutný zlý štěkot. Baba a Dědek jsou puklé čedičové komíny, které v dávných třetihorách prorazily ještě starší usazené slínovce. Došli jsme na plošinu, která je vlastně kráterem Baby. Strašidelná skála nás nenechala na pochybách, že se tu v dávných dobách děly krvavé rituály. Vydrápali jsme se na vrchol komínu a živě si představovali scény, které se tu mohly odehrávat. Kněz pronáší své modlitby k bohům, pak obsidiánovým nožem prořezává hrdlo spoutanému zajatci a jeho umírající tělo nakonec svrhává do kráteru....

Nakonec se nám podařilo rozdělat oheň, a ačkoli nás strašil přízrak krvelačné dogy a funící ježci, tak se nám pod Babou i docela dobře spalo. Ráno bylo krásné a slunce prozařovalo skálu skrz na skrz.

Naše trable ještě ale nekončily. Když jsme se sbalili a vyrazili na okraj kráteru, viděli jsme dole pod kopcem paní z hájovny s šelmou na vodítku. Pes nás uviděl a spustil kravál. Paní se otočila a vedla ho naštěstí pryč. Poté jsme jinou cestou prchali ze strašidelného, ale moc krásného lesa. Bohužel cesta na mapě neznačená svedla nás na druhý konec západní strany vrchu. Věděl jsem, že je tam zbořený most přes dálnici a že na druhé strané té dálnice jsou Kosmonosy coby kamenem dohodil, ale my jsme museli polní cestou dojít až k další možnosti, jak dálnici překonat. Ocitli jsme se až u Škodovky v typické průmyslové zóně.

Nakonec jsme ušli asi o pět kilometrů víc, ale do Kosmonos jsme se dostali. Zprvu jsem myslel, že jsme někde na Balkáně a já koukám na mešitu s minaretem, ale byly to významné kosmonoské památky, barokní kaple sv. Martina stojící vedle nádherné Lorety a zvonice s vysokou štíhlou věží, o které si určitě všichni, kdo ji vidí z dáli, myslí, že je to kostelní věž. Kosmonosy jsou plné barokních památek a určitě stojí za návštěvu, stejně jako skvělá kavárna  schovaná za radnicí, ve které jsme se občerstvili a odpočali si. Pak už jsme věnovali poslední pohled tajemnému dvojvrší Baba - Dědek a nasedli do autobusu na Prahu.