Hřbitovní kostel Zvěstování Panny Marie v Chyši

Titulem město, velikostí městečko. Chyše na východě Karlovarského kraje, v kraji pod majestátní stolovou horou Vladař, se může pyšnit slavnou minulostí a po veletočích 20. století skromnější přítomností. Návštěvníky láká krásný novogotický zámek Lažanských a také sousední pivovar, kde se dá dobře najíst a zakoupit si pěnivý suvenýr na domácí večer u telky. První majitel Chyše z rodu Lažanských byl Prokop I. Lažanský, který v té době vlastnil už panství Rabštejn a Manětín. Chyši koupil v dražbě roku 1766. V té době stál v městečku barokní zámek, který nechala postavit Anna Ludmila Kolovratová-Krakovská, respektive přestavět ze starší stavby. A Anna Ludmila Kolovratová-Krakovská je důležitá pro krátké naše vyprávění o hřbitovním kostele. Na ten jsem několikrát zálibně hleděl ze silnice, ale až teď, v srpnu 2022 jsem poprosil řidiče naší posádky, aby využil času, který jsme ušetřili tím, že v pivovaru bylo úplně narváno, a zajel k němu. 


Anna Ludmila Kolovratová-Krakovská se narodila v roce 1638 nebo 1639 a poprvé se vdala za hraběte Julia Albrechta z jiné větve Kolovratů, a to z Libštejnských z Kolovrat. Podruhé se vdala za Jaroslava Sekerku ze Sedčic, příslušníka v té době už vyhasínajícího starého rodu. A potřetí se vdala za Jiřího Viléma Michnu z Vacínova a v té době právě nechala postavit tento hřbitovní kostel. Michnové z Vacínova se vypracovali z měšťanského do šlechtického stavu koncem 16. století, kdy převzali správu nad majetky Jana Zajíce z Házmburka v Budyni nad Ohří. Dodnes nám po tomto rodu zůstalo několik známých staveb, například Michnův letohrádek v Praze, dnes Muzeum Antonína Dvořáka, nebo Michnovský palác na Malé Straně, za první republiky přestavěn a upraven na sídlo Sokola. Anna Ludmila Kolovratová-Krakovská se stala majitelkou panství Chyše v roce 1672. Panství věnovala svému manželovi Jiřímu Vilémovi Michnovi. A nechala postavit nový hřbitovní kostel, zamýšlený též jako rodinná hrobka. 


Kostel postavený roku 1710 na místě staršího gotického svatostánku je nádhernou ukázkou raného baroku u nás. Stavitelem byl Johann Baptist Rappa, o kterém jsem toho více nenašel. Původně byl kostel zasvěcen Povýšení sv. Kříže. Je vynikající ukázkou barokní architektury přelomu 17. a 18. století a jasně kvalitou převyšuje rámec regionu. Areál spoludotváří márnice a ohradní zeď s dvěmi výklenkovými kaplemi a bránou.




 Na hřbitově je dochováno něco německojazyčných náhrobků, pěkné kříže, náhrobky s anděly. 



Anna Ludmila Kolovratová-Krakovská zemřela roku 1718 a dožila se téměř 80 let. Hřbitovní kostel se hrobkou jejích potomků nestal, neboť panství brzy měnilo majitele. I tak nám po této zřejmě výjimečné ženě zůstala v Chyši opravdu skvostná památka. Kostel Zvěstování Panny Marie .





Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Imploze aneb Až na konec času

Obrázek
 " Imploze je opakem exploze. Je to jev, při kterém se těleso, objekt nebo hmota zbortí do vlastního objemu, nebo je jeho strukturální integrita porušena vyšším tlakem prostředí, ve kterém se nachází." (Wikipedia) Implosions je druhé studiové album Stephana Micuse. Stephan Micus je německý hudebník, multiinstrumentalista, ročník 1953, který od 70. let 20. století nahrává spoustu alb. Jeho doménou je takzvaná new age hudba, spojující folklorní vlivy ze všech možných kultur celého světa i moderní elektronickou hudbu s duchovními naukami, alternativními druhy léčení, jogínskými praktikami a tak dále a tak podobně. Stephan Micus, který vydává svou hudbu už 45 let, patří mezi světové hudební hvězdy. U nás moc známý není, jen mezi fajnšmekry, kteří v 90. letech propadli kouzlu hledání nových duchovních cest a k Micusově hudbě se dostali přirozenou cestou. Implosions je tak staré album, že původně vyšlo pouze na LP. Je tedy rozděleno na dvě strany. První stranu alba zaujímá nádher
Další informace

V Budyšíně, městě věží

Obrázek
"Něhdyša stolica Hornjeje Łužicy płaći jako kulturelne srjedźišćo Serbow a leži w serbskim sydlenskim rumje," píše se v hornolužickosrbské verzi Wikipedie. A je to tak. Hlavním městem Horní Lužice sice nebylo nikdy formálně jmenováno, ale bylo během středověku nejvýznamnějším ze svazu Hornolužického šestiměstí a tak nějak se to prostě bralo. Horní Lužice patřila k České koruně od Jana Lucemburského, ale poprvé bylo Budyšínsko uděleno jako léno Vratislavovi II. roku 1075 a radnici tu postavil už Přemysl Otakar I. K Českému království patřila Horní Lužice i Budyšín do roku 1631. Tehdy byly obě lužické země darovány saskému kurfiřtovi Janovi Jiřímu I. a zůstaly saské až do dnešních dnů. Lužičtí Srbové tu žijí už od nějakého 6. století, ale lužická srbština je dnes otázkou spíše folklorní a formální, jak o tom svědčí dvojjazyčné názvy ulic ve městě, kde všichni mluví německy. Budyšín leží jen 30 kilometrů od hranice v Rumburku - Jiříkově, takže udělat si sem autovýlet je pro Stře
Další informace

Přechod Píseckých hor

Obrázek
Více než 20 let držel jsem záměr dojít z Písku do malé osady Pařezí, která leží pod masivem Vysokého Kamýku na příhodném rozhraní luk rybničné pánve a lesa ke Kamýku se zvedajícímu. Aby trasa byla opravdu poctivá, bylo by třeba dojít z Písku až do Albrechtic nad Vltavou, z nich překonat Vysoký Kamýk a sejít přímo do Pařezí. Ale naprostá absence občerstvení činí tuto trasu v letních vedrech nemožnou. Zvolil jsem trasu přes Jarník a Velký Mehelník do Tálína, kde měla být otevřená hospoda. A nakonec také byla, což jsme řádně využili, a já z toho šoku nepořídil v Tálíně ani jednu fotku. Tam odtud cesta vede pod horami přes malebnou krajinu luk, rybníků a malých vísek.  Většina lidí, se kterými jsem o nich mluvil, neměla o Píseckých horách ani ponětí. Geomorfologicky jde o část Táborské vrchoviny, táhnou se od Písku k Vltavě směrem na Týn a jejich nejvyššími vrcholy jsou Velký Mehelník a Velký Kamýk s výškou okolo 630 mnm.  Naše výprava začala v Písku malým nákupem, procházkou pod hradbami
Další informace