V (druhém) nejstarším městě

Nejprve si budeme vysvětlovat ten titulek. Pokud prozradím, že příspěvek je o městě Uničov, tak se mnozí mohou podivit, jaké že je to nejstarší město, když tu máme Prahu atd atd. Budeme se ale bavit o středověkém německém městském právu a ne o raně středověkých hradištích. Je to jeden ze základních rysů evropského středověku. Pro naše vnímání a pochopení stačí zaměřit se na Německo, kde se od vlády císaře Ottona I. na konci 10. století začal formovat soubor nařízení, práv a povinností pro města zakládaná feudály a osazována kolonisty. Tato práva se definitivně zformovala na počátku 13. století. Jedním z nejdůležitějších měst, podle kterého byl nazván takový soubor práv, byl Magdeburg. Město, kde je císař Otto pohřben a které bylo jedním z nejslavnějších německých měst těchto staletí. Podle magdeburského práva pak byly založeny desítky měst v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, v Polsku i v Uhrách. Dalším důležitým souborem práv v Českých zemích bylo právo norimberské. A teď už se můžeme pomalu dostat k Uničovu, založenému právě podle práva magdeburského.

V tuto chvíli si musíme ještě připomenout osobu Vladislava Jindřicha. To byl jeden ze synů krále Vladislava a velice důležitá osoba v neklidném období přelomu 12. a 13. století. V roce 1197 se ocitnul i na knížecím stolci, a to po smrti Jindřicha Břetislava, pražského biskupa a také knížete, bratrance synů krále Vladislava, intrikána, který proti sobě poštval Vladislava Jindřicha a jeho staršího bratra Otakara, známého později pod královským jménem Přemysl Otakar I. Když Jindřich Břetislav zemřel, prokázal Vladislav Jindřich státnické schopnosti, usmířil se s bratrem a přenechal mu knížecí titul. Sám se stal makrabětem moravským. A tady si vedl velice schopně. Vláda Přemysla Otakara I. znamenala obrovskou ekonomickou revoluci v Českých zemích, která spočívala hlavně v osidlování pustých krajů a v zakládání nových měst. Jeho bratr tuto politiku podporoval a byl velice aktivní. Byl dokonce tak aktivní, že svého bratra předběhl v zakládání měst podle německých práv. Prvním takovým městem byl zřejmě Bruntál, ale nezachovala se žádná listina, která by to potvrzovala. Vzápětí došlo k založení Uničova. To bylo roku 1213.

Založení města probíhalo podle osvědčeného plánu. Markrabě uzavřel smlouvu s lokátorem, kterým byl v tomto případě jakýsi Theodorich, ten vytyčil město a jeho hranice, vyznačil náměstí a pozemky pro stavbu domů. Do města pak pozval německé kolonisty, kteří město osídlili. Vše proběhlo úspěšně a Theodorich se stal prvním uničovským fojtem neboli rychtářem. Tato funkce se dědila. Jeho jméno dodnes připomíná vesnice Dětřichov nedaleko města. Symbolem rozlehlého hektarového tržního náměstí se stala radnice. Její dnešní monumentální podoba pochází až z novorenesanční přestavby na konci 19. století.

Uničov se měl stát jedním z center severní Moravy a také významným zdrojem bohatství, které mělo plynout z těžby stříbrných a železných rud. Ačkoli se přítomnost bohatých nalezišť nepotvrdila, přece jen město bohatlo a prosperovalo z obchodu a svých práv, tedy z práva trhového a dalších. Ve 14. století patřil Uničov mezi nejvýznamnější moravská města a jeho radní uzavřeli smlouvy o vzájemné pomoci s Olomoucí a Litovlí. Jedním ze symbolů středověkého města je vždycky kostel. Ten uničovský je zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie a s jeho výstavbou se začalo pravděpodobně okolo roku 1290. Je to další obrovská stavba ve středověkém centru Uničova. Je dokonce velmi těžké ho odněkud vyfotit celý. 

 

Uničov ale nakonec nenaplnil předpoklad stát se velmi významným moravským městem. Nenaplnily se zejména představy o bohatých ložiscích stříbra. Těžkou ranou pro něj stejně jako pro mnoho jiných měst znamenaly útrapy Třicetileté války. Po ní už nikdy nenabyl Uničov takového významu, jaký měl do konce 16. století, a stalo se z něj provinční městečko, kterým je s asi 11 000 obyvateli vlastně dodnes. Přesto určitě stojí za návštěvu díky množství památek, mezi které můžeme zahrnout ještě mariánský sloup na náměstí, který je dílem sochařů Severina Tischlera a Jiřího Heinze z roku 1743, Medelská brána, v současné době jediná zachovaná z původně pěti městských bran, kostel Povýšení svatého Kříže, součást bývalého kláštera minoritů, původně gotický, v baroku přestavěný anebo budovu bývalé zbrojnice, renesanční stavbu z let 1575 až 1585, ve které je dnes umístěno městské muzeum.