Kostel sv. Máří Magdalény v Kunicích

Genius loci nemusí mít jen výjimečné přírodní útvary nebo mohutné katedrály. Často ho zachytíme na místech, která se zdají být na první pohled všední a obyčejná. Člověk okolo nich může často projít a vůbec si nevšimnout jejich pozoruhodnosti. Ale občas se někomu podaří se na takovém místě zastavit a nechat na sebe tento genius či možná spíše spiritus loci působit. Místo se otevře a vydá svá tajemství.... 

Kunice jsou pěkná a úhledná ves nedaleko Velkých Popovic. Střed obce tvoří oválná náves, která se rozkládá na obou březích místního potoka. Na pravém břehu potoka stojí kostel sv. Máří Magdalény. Obklopuje ho zídka, která ukrývá zbytky starého hřbitova. Zeď kolem kostela je stejně jako náves oválného tvaru. Kostel tvoří přirozený střed obce, i když uprostřed návsi neleží. 

Kostel je hodně starý, v základech určitě románský a možná tu stávala i předrománská kaple. Rozhodující je, aby byla otevřena branka ve zdi, kterou se ke kostelu a na bývalý hřbitov vchází. Jakmile se vám vejít podaří, oddělíte od sebe vnější svět. Hospoda, projíždějící auta, autobusová zastávka i s výrostky, to vše zůstane tam venku za zdí. 

Genius byl původně ochranným božstvem. Genius loci je tedy vlastně více ochránce místa než duch místa, jak se běžně vykládá. A i zde, u malého kostela uprostřed návsi středočeské vesnice, je tento význam cítit. Kostel jako centrální bod víry a ochrany boží, obklopen hřbitovem, který je chráněn zdí. Vše je tu jasně dáno. Obejdete kostel, vyjdete brankou ven, vrátíte se do běžného světa. A jenom vy v tu chvíli na chvíli víte, jak běží řád celého širokého vesmíru.