V nejstarší stolici

Tím se pyšní polské město Gniezno (česky Hnězdno) na každém kroku. Gniezno - pierwsza stolica Polski. A je to tak, ten nárok je oprávněný. Co na tom, že v Hnězdně žije dnes asi 66 000 obyvatel a má charakter většího okresního města? Kdoví odkdy stálo na vrchu Lech hradiště, ale byli to Polané a jejich legendární a snad i skutečný kníže Měšek I., kdo tu položil základ raně středověkého státu, který po mnoha peripetiích a dramatických změnách územní velikosti a celistvosti existuje dodnes pod jménem Polsko. 

V Hvězdně byla pochována Měškova žena Doubravka z rodu Přemyslovců a pochován tu byl i sv. Vojtěch, významná postava raných českých i polských dějin. Vojtěch tu má sochu blízko nádraží k tisíciletému výročí jeho mučednické smrti v roce 997. Jeho bratr Radim tu sice asi sochu nemá, aspoň jsem ji neviděl, ale zase se stal prvním hnězdenským arcibiskupem. Přesně v roce 1000, takže se to dobře pamatuje, se sešel v Hnězdně Boleslav Chrabrý a císař Ota III. a rokovali. Boleslav z toho vyrokoval titul prvního polského krále a arcibiskupství v Hnězdně. Docela slušný vzestup jakéhosi od všeho vzdáleného hradiště během asi 40 let! Boleslav Chrabrý tu má sochy dvě. Jednu před městským úřadem.

Tu druhou najdeme před katedrálou. Současná podoba katedrálního kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Vojtěcha je výsledkem mnoha přestaveb během věků. Původní podoby kostela jsou plasticky ztvárněny na trojrozměrném modelu. V kostele jsou zachovány románské dveře, ale ty jsme neviděli. Každopádně je katedrála úchvatným dílem.

Zde se tedy utvářely dějiny. V roce 1038 podnikl válečnou výpravu do Polska český kníže Břetislav I., který se zaštítil ušlechtilým národně duchovním cílem vysvobodit ostatky sv. Vojtěcha z polského jha. Šlo o velice důležitý symbol, neboť sv. Vojtěch jako mocný regionální světec vytvářel nad daným knížetem a jeho lidem ochrannou auru a posiloval jeho pozici v regionu. Taky za tím byla asi odplata za polskou okupaci Čech za Boleslava Chrabrého. Břetislav Hnězdno i blízkou Poznaň dobyl, vyloupil a vypálil. Odnesl si ostatky sv. Vojtěcha i Radima, obrovskou kořist a zástup zajatců, takzvaných Hedčanů, budoucích kolonistů české krajiny na jihozápad od Rakovníka, ale možná i na jiných místech. Hnězdno se ale zmátořilo a prosperovalo dál, i když hlavní město bylo přeneseno Kazimírem Obnovitelem do Krakova. Ale dál zůstalo hlavně církevní autoritou a významným polským městem. V roce 1300 tu proběhla korunovace českého krále Václava II. polským králem a byla to poslední korunovace v Hnězdně. Ve městě je asi šest nebo sedm dalších kostelů různého stáří, některé i s klášterem. Naše cesta vedla kolem farního kostela Nejsvětější Trojice, postaveném už ve 12. století. Došli jsme na pěkný velký Rynek, kde jsme si prohlédli další model, tentokrát středověké podoby města. 

 

Ještě o jedné věci se musím zmínit. Všude po Hnězdně najdete malé kovové králíky v různých rolích. Nenašel jsem žádný význam, nějakou pověst nebo příhodu, ale možná mi to jen uniklo. Anebo to prostě je moderní tah radnice, jak přispět ke zvýšení turistického ruchu. Každopádně ti králíci nejsou úplně sympatičtí...

Po návštěvě jedné z mnoha místních kaváren jsme zamířili zpět na vlak. Bojové posílení ducha u pomníku hrdinům druhé světové v parku u nádraží bylo potřeba, neboť cesta přecpaným vlakem do Poznaně byla náročná a bojového ducha prověřila dostatečně.