Secesní skvost ve Švermově

Secesních kostelů je u nás jako šafránu. Typickým doplňkem české krajiny je barokní báň na původně gotickém a přestavěném kostelíku. Takových jsou stovky. Najdeme i hodně kostelů novorománských či novogotických. Za první republiky stavěla husitská církev kostely fukcionalistické. Za secesními kostely musíme do severních Čech. V Jablonci nad Nisou, Liberci nebo v Duchcově a nedalekém Hrobu působili němečtí architekti ovlivnění evropskou secesí. Také samozřejmě v Praze nebo v Brně. Nedávno jsme se byli podívat na evangelický kostel v Roudnici nad Labem. Wikipedie jich zná celkem asi dvacítku, ale ono jich bude o něco víc. Jeden z takových skvostů stojí trochu překvapivě ve Švermově, v tradičním dělnickém prostředí, které katolické církvi zas tak moc nepřálo. Švermov vznikl sloučením obcí Hnidousy a Motyčín a nazván byl podle komunistického funkcionáře, který zahynul za války ve slovenských horách a do svého Švermova se tak nikdy nestihl podívat. V roce 1968 byl povýšen na město, ale od roku 1980 je součástí Kladna. Kostel sv. Mikuláše zde stojí od roku 1913.

 

Kostel stojí vlastně v Hnidousích, kde do té doby žádný kostel nestál. Místní dělnické obyvatelstvo to zřejmě nijak netrápilo, ale trápilo to Spolek sv. Bonifáce při klášteře v Emauzích, který podporoval šíření katolického vyznání v Čechách. Navíc pozemek, na němž byl kostel postaven, patřil břevnovským benediktinům, kteří ho ochotně na stavbu svatostánku věnovali, a to smlouvou se spolkem podepsanou 11. května 1912. Přes nezájem místních usedlíků a finanční potíže se podařilo stavbu realizovat. Návrh vyhotovil varnsdorfský architekt Anton Möller, který se spolkem na výstavbě několika kostelů předtím i potom spolupracoval. Z našich výletů ho známe jako autora skvostných městských jatek v Kraslicích. Další jeho zajímavé realizace si můžete prohlédnout na Wikipedii. Stavitelem kostela pak byl Antonín Procházka z Kladna. Stavba byla dokončena poměrně rychle, neboť už rok po rozhodnutí ke stavbě -  14. května 1913 proběhla kolaudace a následně - 15. června 1913 - vysvěcení kostela. Další spolupráce Möllera a Procházky brzy následovaly. Pro Möllera je typická kombinace historických prvků, secese a moderny. 

Kostel sv. Mikuláše byl do dnešních dnů ušetřen zásadních novodobých změn a dochoval se víceméně v autentické podobě. To platí i o interiéru, do kterého se mi podařilo nakouknout těsně před začátkem bohoslužby, aniž bych nějak rušil. 

Ke kostelu patří ještě fara, dnes již bývalá, která byla postavena o necelých deset let později a která se mi jeví také velice zajímavou stavbou. Bohužel jsem k ní nenašel žádné další informace. Není ani památkově chráněna.

Ještě jednou jsem si za krásného slunečného počasí obešel kostel sv. Mikuláše a pokochal se touto nádhernou stavbou, o jejíž existenci jsem věděl, ale nikdy předtím jsem na ni nebyl podívat.