Kouzelné městečko Lomnice

Lomnic je u nás poměrně hodně, většina lidí si hned vzpomene na tu nad Popelkou, někdo ještě na tu nad Lužnicí. Toto malebné městečko Lomnice bez přídomku musíme hledat severozápadně od Brna, nedaleko Tišnova. Leží schované mezi kopečky nad údolím potoka Besének (nikde jsem nenašel, co to znamená). Na plošině pod vrchem se zámkem se na ploše asi 85 ha rozkládá město, kde najdeme náměstí postavené podle barokního plánu, perfektně zachované židovské město, židovský hřbitov, nepřístupný zámek a v neposlední řadě minipivovar.

Údolím Besénku jsme šli z Šerkovic, kam jsme dojeli autobusem z Tišnova. Asfaltová stezka vede mezi zalesněnými svahy s přírodními památkami. Jsou součástí bývalých panských lesů, které jsou stejně jako zámek opět v rukou potomků dlouhodobých majitelů, hrabat Serényi. Ti byli v Lomnici skutečnými dobrodinci, postavili všechny významné stavby, dobře hospodařili a také pozvali do Lomnice židy, kteří pak přispívali k rozvoji městečka. Od Besénku jsme se museli odklonit v pitoreskní čtvrti Nový svět a vystoupat prudkou stezkou mezi zahradami. Brzy se nám před námi objevilo náměstí. 

Hrad Lomnici založil starý moravský rod Tasovců, kteří se pak nazývali pány z Lomnice. V polovině 14. století patřili mezi moravskou elitu. Lomnický hrad rozšiřovali a zvelebovali a rostla také vesnice v podhradí. Na začátku 16. století se o ní hovoří jako o městečku. Páni z Lomnice drželi svůj majetek do Třicetileté války. Po ní se panství dostalo do rukou moravského zemského hejtmana hraběte Gabriela Serényiho, který pocházel z uherského šlechtického rodu usazeného od 16. století na Moravě. Od konce 30. let 17. století jeho kariéra prudce stoupala a s tím stoupal i počet statků, které mu patřily. Budování rodového majetku završil zakoupením právě lomnického panství. Z Lomnice se mělo stát budoucí sídlo rodu. V plánech i kariéře svého otce pokračoval syn František Gabriel, který přestavěl zámek a vytvořil plán náměstí s novou radnicí a monumentálním kostelem. Na práci na tomto plánu pozval hrabě Serényi renomovaného architekta Giovanniho Pietra Tencallu, který po sobě ve Vídni i na Moravě zanechal neuvěřitelné dílo zahrnující mnoho staveb jako například klášter Hradisko, bazilika na Svatém kopečku u Olomouce, Květná zahrada v Kroměříži, zámky v Holešově, Vyškově, Chropyni, další stavby v Brně a Olomouci.... V Lomnici dal náměstí barokní ráz. Vévodí mu chrám Navštívení Panny Marie, kterému protiváhu tvoří radnice s věží. Uprostřed náměstí stojí morový sloup, který nechal postavit další majitel panství, hrabě Antonín Amatus Serényi, ve své době vyhlášený mecenáš umění, který kromě dokončení barokní přestavby zámku nechal vybudovat novou barokní rezidenci také v nedalekých Lysicích. Koncept náměstí je naprosto unikátní a svůj ráz si drží i přes stavbu nákupního střediska Jednota z roku 1981 od architekta Petra Talandy. Stavba je do celkového prostoru náměstí vložena velmi citlivě a je od něj oddělena předstěnou kryjící závětří prvního podlaží, která je stylizovaným přepisem výtvarného motivu na barokní fasádě radnice. Vytváří pravidelný čtvercový rastr s kruhovými terči. Povedené dílo z období normalizace jako by podtrhlo výjimečnou malebnost Lomnice. Dalšími stavbami na náměstí jsou například fara, pivovar, který je opět funkční a zdobí ho socha Gambrina, a další původně barokní domy. Zámek na kopečku nad náměstím je nepřístupný a nemělo by se vůbec vstupovat za otevřenou bránu, ale my jsme neodolali, vstoupili jsme a zámek jsme si vyfotili.

 

Severně od náměstí oddělené zahradami leží lomnické židovské město. Tvoří ho urbanisticky samostatná čtvrť, která byla tvořena čtvercovým náměstíčkem a jednou přístupovou ulicí, která byla zakončena brankou. Ve čtvrti se nacházelo 35 domů, včetně synagogy, židovské školy s rabinátem,hostince a špitálu s lázní. Stav židovské čtvrti je také naprosto unikátní.  Naprostá většina budov je zachována, i když mnoho jich bylo v průběhu staletí přestavěno.

Židy přivedl do Lomnice někdy okolo roku 1710 už zmíněný hrabě Antonín Amatus, a to z už také zmíněných Lysic. Nejvýznamnějšími stavbami na Židovském náměstí jsou synagoga a rabinát. Synagoga byla postavena byla v letech 1792–1794 v pozdně barokním slohu na místě starší dřevěné modlitebny. Půlstoletí od německé okupace sloužila jako skladiště, v letech 1990–1997 byla památkově obnovena pro kulturně společenské využití městyse. Při slavnostním otevření v červnu 1997 byla na jižním průčelí odhalena pamětní deska obětem nacistické rasové genocidy. Do synagogy jsme se šťastně dostali, neboť v ní probíhala výstava ručních prací, kde jsme místnímu ženskému spolku přispěli do tomboly. Na protější straně náměstí stojí sídlo rabína, kde byla také škola. Uprostřed náměstí je parčík a busta Josefa Uhra, který se narodil v nedaleké Borači v údolí Svratky a s židy nemá nic společného. Byla však po něm pojmenována přístupová ulice na náměstí, tak asi proto tady ta busta je. Vytvořil ji sochař Josef Brzal. Po Josefu Uhrovi, který byl autorem sociálně zaměřených povídek a který měl těžký osud a nedlouhý život, se tu jmenuje i divadlo. 

Jen pár desítek metrů od židovské čtvrti leží i židovský hřbitov. Je možné, že sem byly přeneseny starší náhrobky z Lysic, ale každopádně nejstarší čitelný náhrobek je z roku 1716. Náhrobků se na něm nachází přes 500, mezi nimi cenné pomníky barokního a klasicistního typu s reliéfní výzdobou a symbolikou. Nedaleko vstupní kované brány stojí opravená bývalá márnice. Dlouho jsme procházeli skvěle zachovaným prostorem hřbitova a prohlíželi si jednotlivé náhrobky. 

Už se ale blížila 14. hodina a množství sjíždějících se cyklistů naznačovalo blížící se otvírací hodinu pivnice místního pivovaru Genius Noci. Rychle jsme se tedy přesunuli zpět na náměstí, abychom mohli usednout na terasu před pivnicí a nad skvělým pivem odpočívat a vnímat poklidnou starosvětskou atmosféru tohoto krásného městečka.