Luže plná památek

Město Luže, trochu zapadlé v západní části okresu Chrudim, málokdo tady u nás na západ od Prahy zná. Je to spíš městečko, městem se stalo až v 19. století, ale vždy bylo regionálně důležitým centrem panství pánů z Košumberka. Ve středověku bylo vyhlášené svými trhy a stahovali se do něj řemeslníci a obchodníci. A také židé, je zde velmi slušně zachované ghetto se synagogou, ze kterého se stoupá po schodech přímo do západního rohu náměstí. Asi 1,5 kilometru za městem je navíc židovský hřbitov plný vzácných a skvělých náhrobků. Celé náměstí je ke světovým stranám orientováno kosedélně a uprostřed něj leží radnice, kterou obkružuje frekventovaná silnice. Celá Luže, neboť název města je skutečně v jednotném čísle, je pak orientována severojižním směrem, kdy město je na severu, na jih leží poutní barokní kostel Panny Marie Pomocné, dále na jih areál Hamzova sanatoria s arboretem a úplně na jihu je Luže propojena s Košumberkem. Kostel Panny Marie Pomocné je vidět zdálky ze všech směrů. Sedí na městečku jak vosa na bonbónu.

Hrad Košumberk a jeho okolí patřil od roku 1372 rodu Slavatů z Chlumu a toto období bylo pro Košumberk a Luže velmi šťastné. Za husitských válek stáli Slavatové na straně podobojí a městu a hradu se boje úplně vyhnuly. Význam Luže začal stoupat později v 15. a 16. století. Košumberk byl v 16. století renesančně upraven a na lužském svažitém náměstí byla vystavěna radnice. Na náměstí také stojí několik hodnotných domů a barokní sloup. Příslušnost k podobojí straně projevovali aktivně dva ze čtyř bratrů, kteří vlastnili majetky rodu na začátku 17. století. O třetím se asi moc neví, ale čtvrtý z nich konvertoval ke katolíkům a my ho známe jako obět Druhé pražské defenestrace. Je to známý Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka, po porážce stavů hořící touhou po pomstě. Získal posty, tituly i majetky, které ale dobře spravoval a vyváděl je z dluhů. Jeho potomci ale bohatství neudrželi a postupně končili v dluzích. Okolo roku 1700 žil jeden mužský potomek rodu, Jan Karel, kněz bez mužských potomků a devět ženských dědiček. Ke změně majitele košumberského panství ale došlo už roku 1684. Odkazem v dědictví připadlo jezuitskému řádu.

Poutní kostel Panny Marie Ponocné byl postaven v letech 1690 – 1695 italským architektem Giovannim Battistou Alliprandim podle plánu významného českého architekta Pavla Ignáce Bayera. Zakladatelkou poutního místa na Chlumku v Luži byla Marie Maxmiliána Eva Terezie hraběnka ze Žďáru (1633 – 1690). Hraběnka ze Žďáru byla s košumberským panstvím spojena svým prvním manželem, Jindřichem Vilémem Slavatou, který zemřel brzy po svatbě. Rod Žďárských ze Žďáru pochází z oblasti Douposvkých hor (a jejich vlastně mateřská obec už neexistuje) a my je dobře známe jako pány na Kladně a jako rod propojený s rodem Bořitů z Martinic. Hraběnka ze Žďáru přežila i svého druhé manžela, který ji zřejmě chtěl otrávit, a přežila i svoje děti. Svůj život pak plně odevzdala víře. Pro jezuity nechala vystavět rezidenci a vedle ní potom kostel, který je vidět zdaleka jako vosa na bonbónu a který je impozantní i zblízka. Mezi kostelem a Košumberkem byla roku 1761 postavena barokní kaple připomínající baldachýn, trojbokého půdorysu, do tří stran otevřeného půlkruhovými arkádami. Byla zřízena k ochraně a úctě kamenné sochy sv. Jana Nepomuckého.

Někdy v době největšího rozkvětu Luže sem přicházejí a usazují se i židé. Židovské osídlení  v Luži je doloženo od 2. poloviny 16. století. V západním svahu městečka směrem k říčce Novohradce, zde zvané Olšinka, vznikla židovská čtvrť. Většina domů naskládaných na sebe jak na vyřezávaném betlémě okolo schodů do města zde po přestavbách stojí dodnes, včetně domu, kde dříve byla mikve. Uprotřed toho betlému stojí budova synagogy. Tato pochází z roku 1780, ale byla postavena na místě starší, renesanční. Synagoga sloužila svému účelu do roku 1940, následně jako sklad a později jako sušárna surových kůží. Díky působení desinfekčních prostředků se zachovalo vnitřní dřevěné zařízení. V budově se dochovala velká část mobiliáře, unikátní textilie, množství fragmentů starých tisků a rukopisů. Až si vychytám, kdy je přístupná, tak pořídím i fotky interiéru.

Roku 1620 zde žilo 11 židovských rodin, pravděpodobně v 17. století se ustanovila i obec. V polovině 19. století žilo v Luži asi 55 rodin (300 osob), což bylo tehdy 18% z celkového počtu obyvatel. Poté začal počet osob židovského vyznání klesat, roku 1930 bydlelo v Luži už jen 2% lidí, kteří se hlásili k židovskému vyznání. Po válce nebyla obec obnovena, i když několik osob holocaust přežilo... 

Židovský hřbitov byl založen zřejmě v polovině 17. století asi 1500 m severovýchodně od náměstí, daleko od nejbližších domů. Původně se v blízkosti hřbitova nacházelo popravčí místo. V roce 1785 měl hřbitov rozlohu asi 1,6 ha a pohřbívalo se zde až do 2. světové války. Nejstarší dochované náhrobky pochází ze 17. století, obzvláště cenné jsou ty barokní a klasicistní včetně východočeských asymetrických stél, tzv. beraních rohů. Návštěva hřbitova určitě stojí za to, má krásně tajemnou atmosféru, je pokrytý břečťanem a najdete tu opravdu krásné náhrobky. Procházkou z náměstí okolo hřbitova dojdete pod hrad Košumberk a okolo poutního kostela se vrátíte zase na náměstí nebo kousek vedle ke kostelu na stanici autobusů. Luže plná světských i duchovních památek je stále ještě hodně neobjevené území.