S větrem v čele

V poslední letošní pátek se mi podařilo uskutečnit malý výlet, který jsem měl delší dobu v hlavě a který se hodil k tomuto období vegetačního klidu. Za poměrně teplého, ale značně větrného počasí jsem absolvoval asi pětikilometrovou trasu ze Stochova do Nového Strašecí se zakončením prohlídkou novostrašeckého židovského hřbitova. 

Obě města leží na stejné plošině ve výšce okolo 450 mnm, ale Nové Strašecí je přeci jen asi o 30 m výš. Původní vesnice Stochov leží pod vrchem s kostelem, aby byly domy kryty před větrem. Teprve komunisté rozhodli o výstavbě hornického města podle jednotného plánu a postavili ho samozřejmě na plošině, kde fouká asi 380 dní v roce. Stochov je jinak asi hodně staré místo, pověst praví, že se tu narodil sv. Václav, což bude asi pomícháno s nějakou starší keltskou pověstí, každopádně to tu keltskou minulost mít může, vzhledem k doloženému osídlení, včetně nedalekého nálezu hlavy keltského héroa  a tak dále, jistě tu jsou i nějaké keltské relikty v názvech jako vrch Louštín například. Dnes je Stochov městem, které muselo přežít útlum důlní činnosti na Kladensku a které působí čistým a úhledným dojmem. 

Každé město musí mít i technické zázemí, proto byla na západním okraji nového Stochova už v roce 1950 postavena vodárna s věžovým vodojemem, který je typologicky shodný s vodojemem ve Slaném. Za vodárnou jsem opustil město a vydal se přes pole větru vstříc. Napojil jsem se na pěknou, pohodlnou cestu, která je lemována třešňovou alejí. Za jejím koncem jsem odbočil doprava, abych se dostal k místu zvanému Stochovská hora, ale které leží pod plošinou, na které stojí Stochov, a abych se dostal přes lesík ke kapli Panny Marie, kterou nechali vystavět v polovině 19. století jistí manželé, aby ochránili pramen, o kterém byli přesvědčeni, že je zázračný a léčivý. Je to období posledních projevů úcty k ještě nezničeným pramenům v české krajině, kterážto víra přetrvávala dlouhá a dlouhá tisíciletí.

Přede mnou už se tyčilo na vrchu město Nové Strašecí a za 20 minut jsem byl na náměstí úplně ošlehán a s úplně propoceným kulichem. Cestou jsem volal panu Soukupovi, který je držitelem klíčů od hřbitova, a ten se smál, prý to nemáte lepší koníček než chodit po hřbitovech. Nemám, pravil jsem a domluvili jsme se na půl třetí, že ještě pojede nakoupit. A doporučil mi na pivo hospodu Na Palubě. Na Palubu jsem dorazil a shledal ji starosvětskou a tradiční. Čtyři piva na čepu, k jídlu dobře uleželý utopenec. Pak dorazil i pan Soukup a volali jsme si mezi vedlejšími stoly, protože jsme se neznali. Tak jsem si povídali, než jsme dopili pivo, pan Soukup je chytrý a moudrý starý pán, titulem inžinýr, jak jsem pak zjistil na zvonku u jeho domku vedle hřbitova, ke kterému mě odvezl malým autíčkem, když jsme dopili rakovnického Bakaláře, on malou desítku, já velkou dvanáctku.

Současný jediný židovský hřbitov v Novém Strašecí je hřbitovem vlastně novým, založený roku 1835. Ten starý, středověký se rozkládal opravdu velmi blízko městského centra, zhruba v místech, kde je dodnes průchod z náměstí do ulice Palackého a k bývalé synagoze. Na nový hřbitov byly převezeny i některé náhrobky ze starého, který byl zlikvidován v roce 1952. Na tomto novém hřbitově je zachováno necelých 250 náhrobků zejména z 19. a 20. století. Místní komunita zanikla během nacistické okupace a teroru. Hřbitov je zajímavým dokladem židovského osídlení v klidné části středních Čech. Je patrno pozorovat zvýšenou kvalitu náhrobků v období první republiky, shledat hřbitov využívaným souvěrci z širokého okolí, zejména z Řenčova, tedy Řevničova, ale i ze Srbče nebo Přerubenic. Častým příjmením je Taussig a jazyk je převážně český, na starších náhrobkách samozřejmě hebrejský. Hrobnický domek je využíván k bydlení, aktuálně panem Soukupem. Navštivte hřbitov i kdyby jen kvůli setkání s tímto pánem, který jezdil do Slaného do divadla, na jazzáky a do Dividýlka!

Rozloučil jsem se s panem Soukupem, slíbil mu, že budu pozdravovat pana Hrušku, galeristu ve Slaném, a zamířil na blízkou zastávku u kaple sv. Isidora, oblíbeného svatého v zemědělských oblastech barokní Evropy. Okolo kaple se rozkládal dříve hřbitov, dnes park se vzrostlými stromy. Skrz ně prosvítalo světlo z pomalu se klonícího k západu slunce. Autobus přijel včas a za 40 minut mě vysadil ve Slaném.