800 let na čtyřech kilometrech aneb Tři posázavské kostely

Od roku 1150 do roku 1952 se pohybovala naše novoroční výprava po některých zajímavých sakrálních stavbách v Posázaví. Vlastně naopak. Začali jsme u moderního kostela otevřeného v roce 1952 a skončili někde v polovině 12. století u kostela románského. To vše v obcích Čerčany a Poříčí nad Sázavou, které jsou od sebe vzdáleny, coby románskou dlaždicí dohodil...

V Čerčanech na poměrně odlehlém od okolní zástavby vrchu stojí zajímavá stavba, která může na první pohled znejistit svou funkcí. Někomu může připomínat sokolovnu nebo pohřební síň, ale i další veřejná zařízení ve funkcionalistickém stylu. Je to kostel Československé církve husitské, který vyprojektoval architekt Karel Truksa. Rodák z Peček pracoval v Německu, Jugoslávii i Československu, projektoval zejména církevní a veřejné stavby, mezi jeho nejznámnější patří Husův sbor ve Vršovicích (foto je z Wikipedie), dále třeba budovy YMCA v Jičíně, reálného gymnázia a internátu pro řádové sestry v Praze a mezinárodně oceněného návrhu na nemocnici v Pule. 

Husův sbor v Praze - Vršovicích

Vraťme se do Čerčan. Na mapy.cz se dočteme: "Výstavba kostela Církve československé husitské započala v srpnu roku 1939, kdy byly položeny dva základní kameny. Jeden věnovala Městská rada v Táboře - byl z Kozího Hrádku, druhý pocházel ze Sionu. 20. července 1952 byl Husův sbor slavnostně otevřen a předán farníkům do užívání." Je zřejmé, že stavbu kostela pozdržela okupace a válka a asi ani po roce 1948 nebyla situace otvírání nových církevních stánků nakloněna. Ale pomohl možná kladný vztah české varianty komunistické ideologie k husitství, každopádně se roku 1952 kostel otevřel. Aktuálně by potřeboval novou fasádu,ale jinak je to velice pěkná moderní stavba postavená ve svahu. Spodní patro zabírá byt faráře a dům je na tuto stranu otevřen do zahrady. Horní patro obrácené k vrcholové plošině je určeno pro samotný kostel. Na plošině před kostelem stojí obětní kámen, údajně z husitských dob z Tábora. Vypadá trochu jako by byl určen ke stínání hlav, ale určitě tohle místo vyhledejte, stojí za to. Dá se sem dojet autem anebo dojít pěšky a následně spláchnout prach z cest v hospodě U Škvorů.

Posuňme se do Poříčí. Prastará osada patřila pod správu hradiště ve Lštění, které převzali Přemyslovci opuštěné po obyvatelích keltského původu. Z těch dob zůstal jen název Lštění, které ve tvaru lsten znamená dvůr. V druhé polovině 11. století se přemyslovské knížectví vezapjalo k svému vrcholu a směřovalo ke královskému statusu. V té době stoupá i význam osady Poříčí a někdy před rokem 1150 je tu postaven jeden románský kostel a o zhruba sto let později i druhý románský kostel. Ten stojí přímo u řeky a je vidět z mostu, po kterém vede silnice číslo 3 na Benešov. Nezapomeňte se podívat, až pojedete do Budějic na Zemi živitelku. 

Celý areál tvoří kostel, hřbitovní zeď s branou, márnice a stará škola. Kostel svatého Havla byl postaven jako románský s dvěma věžemi, ale roku 1620 vyhořel a jedna věž požáru padla za oběť. Kostel byl pak obnoven barokně a má velmi hodnotný barokní interiér s výzdobou od Lazara Widemanna. To byl jeden z nejlepších barokních sochařů u nás, pracoval především v Plzni a na Plzeňsku, ale i jinde po Čechách, Praha, Písek, Konopiště nebo právě Poříčí. Takže tu máme románský kostel s románskou věží, barokním průčelím a barokním interiérem. Pozoruhodná a samozřejmě velmi cenná stavba je obklopena malým hřbitovem, v jehož rohu stojí márnice. Před vstupem na hřbitov stojí malá klasicistní venkovská budova, původně škola a nikoli fara, jak jsme si mysleli. 

 

Kostel sv. Petra stojí v centru dnešního Poříčí nad Sázavou a přestože byl tento téměř 900 let starý kostel upravován a opravován, působí opravdu původně, jako by ho někdo přenesl z nějakého zapomenutého kousku Irska. Kostelík z kvádříkového zdiva patří mezi významné a velmi dobře zachované románské stavby u nás. Zajímavý má i interiér, je barokně upraven ve stejné době jako byl opravován po požáru kostel sv. Havla a v apsidě jsou dochované středověké malby. Hlavní loď má plochý strop s klenutou tribunou. Okolo kostela se rozkládá pomalu zanikající hřbitov, nepříliš udržovaný s romantickou atmosférou. Místo jako stvořené k natáčení nějakého ponurého středověkého příběhu nebo dokonce horroru. Zatím se tu ale prý natáčela jen jedna scéna ze seriálu Cirkus Humberto. No nevadí, Posázaví je hojně navštěvováno, hlavně v létě, nezapomeňte se při vaší cestě za krásami řeky Sázavy zastavit u dvou prastarých kostelů v Poříčí nad Sázavou.