Říjnová výprava z Veleslavína přes Ořechovku na Strahov

Po Praze jsme automaticky zvyklí pohybovat se hromadnou dopravou, po vystoupení z autobusu na Veleslavíně rovnou lézt do metra jak brouci, kteří zalézají do nory pod zem. Ale právě z Veleslavína se dá dojít na spoustu zajímavých míst pěšky. Přes Petřiny do obory Hvězda a na Bílou Horu, do Břevnovského kláštera, na Hanspaulku a dál až na Babu a tak dále. Z Veleslavína se dá také dojít na Strahov a to přes malebnou Ořechovku a celé dolní Střešovice. Trasa měří pouhých 4,5 kilometru a v jejím závěru máte perfektní místo pro ukončení vycházky nebo pro pokračování, ať už ke Hradu nebo na Petřín. My jsme výpravu zakončili několika poctivými pivy ve Strahovském pivovaru v rámci konání jejich vlastního Oktoberfestu. 

Z Veleslavína jsme vyrazili podél kolejí železniční tratě z Dejvic na Hostivici. Poklidná tichá čtvrť, kterou se projde do zeleně za školním hřištěm, kde stojí ořešáky, které vyrostly z lidických ořechů, ale já to v tu chvíli nevěděl, tak jsem si vyfotil až přechod přes koleje, kterým jsme se vydali do Střešovic. Ze stoupání nad tratí jsme viděli do útrob areálu veleslavínské teplárny, která byla uvedena do provozu v roce 1961 v souvislosti s výstavbou sídliště Petřiny.

Obešli jsme Chládkovo zahradnictví a sešli přes bytový komplex ke střešovickému hřbitovu. Na tomto malém úhledném hřbitově je pochována řada zajímavých osobností, herci, hudebníci a zpěváci, architekti, důstojníci armády... Jen namátkou, Jiřina Švorcová, Milan Chladil, Emil Filla, dirigent Iša Krejčí, architekt Antonín Jednorožec, literární teoretik Jan Mukařovský a další. Mnohý z náhrobků je i zajímavým uměleckým dílem. Je tu znát, že Střešovice nejsou Žižkov, že to není dělnická čvrť, ale vilové zahradní město a skladba obyvatel tomu odpovídá. Více fotografií ze střešovického hřbitova najdete zde. 

 

 

Projít se Vořechovkou je vždycky estetický zážitek. Dokonce jsme tu potkali i lamu! Ano, píšu Vořechovka a ne Ořechovka, protože název není odvozen nijak od ořechů, ale od majitele pozemků v 18. století, pana Bořka, který tu vystavěl zámeček s letohrádkem. Místu se říkalo Bořekovka a z toho pak Vořechovka. Patří k nejstarším vilovým čtvrtím Prahy. Centrální budova a okolní vily byly vystavěny v letech 1919 - 1929. Další domy se tu stavěly až do začátku okupace.  My jsem ji prošli po její horní části, kde je zastávka autobusu a také pomník padlým v první světové, který projektoval Alois Dryák. Sochu vytvořil Josef Franěk. Nejprve jsme ale hned za hřbitovem prošli okolo fotbalového hřiště. Sportovní klub Střešovice byl založen už roku 1911!

A protože jsme stále procházeli Cukrovarnickou ulicí, museli jsme nutně dojít k bývalému Cukrovarnickému výzkumnému ústavu. Tato skvostná budova právě slavila 100 let od výstavby a otevření a my jsme se jí obdivovali, aniž bychom toto tušili. Za ústavem jsme odbočili doprava nahoru a u vlastní vily architekta Bohumila Hypšmana jsme přešli hlavní Střešovickou ulici. 

Museli jsme překonat rušnou Patočkovu ulici na dohled pražských hradeb a začít stoupat do kopce k Pohořelci. To se nám také zdařilo. Náš cíl se blížil a stále bylo na co se dívat. Kolem výduchu z Brusnického tunelu, dalších skvělých vil a domů jsme se dostali ke Gymnáziu Jana Keplera, které sídlí ve fukcionalistické budově z roku 1931, jejímž autorem je stavitel Václav Suk. Gymnázium má trochu ošuntělou fasádu, ale budova je stále impozantní a věřím, že i funkční. Naše procházka se chýlila ke konci. Na posledních stovkách metrů jsme překonali desetimetrové převýšení a dorazili na strahovské nádvoří. Zaslouženou odměnou nám pak byla výborná piva i jídlo na festivalu Strahovského pivovaru.