Skrz Krč

Tedy skrz obě Krče vlastně. Pražská čtvrť Krč byla dříve dělena na Horní a Dolní, toto dělení ale vždy působilo problémy, neboť nebyla Dolní Krč jen u potoka a Horní jen na svazích, ale dělení probíhalo východozápadním směrem a některá místa dole u potoka také patřila do Horní Krče, například restaurace U Labutě. Tam někde jsme také svoji výpravu začali, neboť autobus číslo 113 jsme opustili u Thomayerovy nemocnice.

Území pozdější středověké Krče bylo osídleno už dávno v pravěku, neboť výhodná poloha u potoka, který nese název Kunratický, ale také Kněžka, přímo sváděla k osídlení. Významným důkazem osídlení kulturami mladší doby kamenné je objev Krčského rondelu. V roce 2001 odkryli v místě tzv. Společenské zahrady archeologové unikátní doklad pravěké architektury prvních evropských zemědělců. Rondely jsou tu dokonce dva, velký a malý. Funkce rondelu není zcela jasná, je dost možné, že to byly objekty multifunkční - rituální, obranné, společenské. Nám vše vysvětlil pan profesor přímo na místě, vy se můžete více dozvědět na tomto odkazu.

Pokud přeskočíme několik tisíc let až do počátku dvacátého století, tak shledáme Krč jako atraktivní lokalitu pro výstavbu předměstských vil. V ulicích U Společenské zahrady, U Krčského nádraží a v okolních jsme takových příkladů našli více. Vily secesní, prvorepublikové a nakonec také zástavba druhé poloviny dvacátého století vytvářejí spolu příjemnou a klidnou lokalitu i v dnešní době. Této zástavbě vévodí budovy bývalého Šimsova sanatoria, jehož autorem je architekt Bohuslav Černý. Okolo tohoto objektu jsme nešli a vyfotil jsem ho jen zdálky mezi domy ulice U Krčského nádraží.

Dolní Krč byla nejprve rozdělena vlakovou tratí z Nuslí do Modřan. Původní nádražní budova stála právě v té ulici, kterou jsme prošli, tedy U Krčského nádraží na jižní straně trati. Byla zdemolována v roce 1964 při přestavbě nádraží v rámci dobudovávání pražského železničního uzlu. Nové nádraží bylo vystavěno v té samé době, tedy na počátku 60. let na druhé straně trati, jejíž celková podoba byla jiná než předtím. Budoucnost šedesátkového krčského nádraží je ale také nejistá, protože ve velkolepých plánech výstavby linky D pražského metra tato budova své místo nemá a celý uzel bude moderně přestavěn. Pokud ovšem k výstavbě linky D vůbec někdy dojde....

Coby kamenem dohodil od nádraží stojí zámek. Původně dolnokrčská tvrz byla mimo jiné dobyta husity při jedné z prvních jejich významnějších akcí v roce 1420, v 17. století byla pustá tvrz přestavěna řádem obutých karmelitánů na barokní zámeček a v druhé polovině 19. století, kdy byl zámek ve vlastnictví JUDr. Karla barona Schlossera, byl přestavěn na novogotické sídlo podle anglických vzorů i s příslušným parkem. Dnes je v zámku hotel, okolo rybníků se hraje golf a dá se tudy projít přes Kněžku a pod Jižní spojkou do výše položených částí Krče. 

Jižní spojku musíme zmínit, protože její výstavba velice významně zasáhla do dějin Krče. Absolutní absence respektu komunistických mocipánů k jakýmkoli tradicím kromě tradic dělnického hnutí znamenala rozvrat samého centra Dolní Krče. Tak se můžeme dočíst, že sokolovna stojí v ulici Za obecním úřadem, ale ten obecní úřad bychom hledali marně, protože byl při výstavbě Jižní spojky zdemolován společně s místní školní budovou. Sokolovna, vystavěna v roce 1934, je tak nalepena přímo na těleso Jižní spojky. I tak byla budova sokolovny doplněna v roce 1983 o velice pěknou mozaiku se sportovní tematikou od Jana Grimma. Sokolovna stojí na spodním okraji lesoparku Habrovka. Zde čekalo naší výpravu největší převýšení cesty 55 metrů na půl kilometru.

Ze svahu se nám nabídl velice pěkný pohled na Kunraticko - michelský les, ale pak jsme se už vyšplhali k jednomu z hlavních cílů naší výpravy. Na pozemku bývalé usedlosti Habrovka byl v období protektorátu vystavěn unikátní dřevěný kostel zasvěcený sv. Františku z Assisi. Dřevěnou stavbu navrhl architekt Jaroslav Čermák ve spolupráci s Emanuelem Hruškou v letech 1940-1941 a po válce měl být dostavěn jako zděný. K tomu ale během komunistického režimu nedošlo a kostel zůstal vlastně provizoriem do dnešních dnů.

Okolí Habrovky je plné skvělých prvorepublikových vil. Na druhé straně ulice Antala Staška se nachází sídliště ze šedesátých let 20. století. K sídlišti byla postavena i budova základní školy otevřená v roce 1961.

Čekalo nás posledních pár desítek metrů k metru Budějovická. Okolí této stanice je plné zajímavých budov navržených kvalitními architekty v období od 60. do 80. let. Všemu samozřejmě vévodí budova Domu bytové kultury od Věry Machoninové, ale je to například i budova polikliniky, kde dnes sídlí městský úřad Prahy 4. Naše výprava zde končí. Sedáme na metro a přesouváme se na Chodov, odkud zamíříme do našeho oblíbeného pivovaru Spojovna. Ušli jsme sice jen necelých pět kilometrů, ale v čase jsme obsáhli úsek více než 5000 let, od doby prvních zemědělců až po architekturu konce 20. století.