V zajetí lesa

 Výprava s dobrodružstvím

V neděli dopoledne jsem se rozhodl, že zajedu prozkoumat lokalitu Ostrov u Jedomělic asi 10 km od Slaného. Polesí mezi Jedomělicemi a Mšecí se rozkládá na plošinách dělených hlubokými údolími - neklamná známka toho, že se nacházíme v opukové vrchovině Džbán, a to na jejím východním okraji. Ostrov je název zaniklé středověké vesnice s tvrzí a také přírodní památky, která se na svazích plošiny s tvrzištěm nachází. Zanechal jsem auto na odbočce ze silnice č. 16 těsně před hájovnou u křižovatky se silnicí na Drnek. U odbočky není žádná dopravní značka a cesta byla otevřená. Nechal jsem auto na prvním místě, kde nepřekáželo jízdě po cestě, asi 50 metrů za odbočkou. Vydal jsem se pěšky do hlubin lesa. 

Za první křižovatkou lesních cest jsem se rozhodl jít po cestě, která nebyla značená a která mohla rychle končit, ale která mě také mohla přivézt k zajímavým místům po rovině. Druhá cesta se totiž stáčela z kopce pod plošinou. Přes paseky dostal jsem se k chatě na okraji plošiny. Za chatou už se rozkládá plocha tvrziště.

Tvrz Ostrov s vesnicí existovala poměrně krátkou dobu jen od 14. století do konce patnáctého nebo začátku šestnáctého. Poslední zmínka je z roku 1495 a v 17. století tu už bylo pusto. Tvrz s věží se čtvercovým půdorysem byla chráněna obvodovou zdí dlouhou 55 metrů. Uvnitř se nacházely samozřejmě i hodpodářské budovy. Vesnici tvořilo pět usedlostí na parcelách širokých 14–27 metrů, z nichž čtyři se nacházely na severní straně návsi a jedna na jižní straně. Jižní usedlost měla budovy uspořádané ve tvaru písmene L, zatímco ostatní byly řadového typu s průjezdním dvorem nebo měly dvůr obestavěný ze tří stran. V okolí se nacházelo také několik malých lomů na kámen a je dost možné, že domy byly kamenné. Obrázek s pravděpodobnou dispozicí je převzat z archeologického atlasu Čech.

Z prostoru tvrziště jsem se vrátil k okraji svahu. Pátral jsem po rostlinách, kvůli kterým byla lokalita vyhlášena v roce 1967 přírodní památkou a které jsou ohrožené nebo málo hojné. Je to zde především třemdava bílá, kterou jsem viděl a která mi připomínala vstavače nachové, které znám z Líské stráně. Dále tu rostou například lýkovec jedovatý, střevíčník pantoflíček, lile zlatohlavá, medovník meduňkokolistý, kamejka modronachová a další. Kamejku jsem viděl a vyfotil, bohužel, co se týče focení v režimu makro, mám se ještě co učit. Některé fotky nevyšly a z těch focených v makru sem mohu dát jedinou. Ale mám pěkný úlovek medovníku meduňkolistého, který jsem původně považoval za střevíčník.

Sestoupil jsem na cestu a vydal se po ní zpět vzhůru. Nade mnou se z obou stran zvedaly prudké svahy. Les je tu smíšený a některé listnaté stromy jsou docela staré a velmi pěkné. Tak blízko od Slaného, dobře o tom místě vím a celé půlstoletí jsem se sem nedostal. 

Blížil jsem se k autu a už zdáli jsem viděl, že závora je zavřená. Někdo mezi časy 10:15 a 11:05 přijel nebo přišel a zamknul závoru. Asi se zřejmě i dobře bavil nad mým uvězněným autem. Výlet se měnil v dobrodružnou výpravu. Zkoumal jsem mapu a usoudil jsem, že cestou, kterou jsem se vracel od stráně s přírodní památkou, se dostanu do Jedomělic. Pohybovat se autem po místních cestách není problém, jsou zpevněné a ve velmi dobrém stavu. Po dvou a půl kilometru jsem vyjel otevřenou závorou z lesa a ocitnul se na pasece, ze které vedla cesta zeleným tunelem nízkých stromků a keřů na dálku viditelně bahnitá. Byl jsem blízko prameniště Byseňského potoka. Prozkoumal jsem cestu pěšky. Bylo to špatné. Offroadem bych asi projel, ale Touranovi jsem šance nedával. Přesto jsem to zkusil. Byl jsem nakonec rád, že se mi podařilo vycouvat a dostat se z této bahnité pasti. Nechtěl bych shánět v blízké vsi traktoristu, který by moje auto odtud vysvobodil. Znovu jsem zkoumal mapu. Možnosti tu stále byly. Pokud se vrátím na první křižovatku a pojedu dál ve směru od silnice, tak přijedu na křižovatku, ze které vede cesta na jednu stranu do Mšece a na druhou okolo bývalého dolu Štědrý k jedomělickému hřbitovu. Dojel jsem tam a zvolil cestu na Mšec. Tady už nebyl žádný problém. Jaká úleva se mnou rozlila, když jsem vyjel do otevřené krajiny a najel na cestu vedoucí ke Mšeci!

U blízkého křížku jsem mohl děkovat za spásu. Byl jsem navíc odměněn bezovými keři, ze kterých jsem sklidil libě vonící květy k nasušení. Náhle byl svět krásný. Vše přímo řvalo zelenou a dýchalo svěžím jarním vzduchem. Malé dobrodružství skončilo dobře a já jsem dojel domů s pocitem dobře naplněného výletu!