Ve Včelnici? V Novém Etynku?

Není tak jednoduché rozpoznat, kde jsem vlastně trávil sobotu. Nakonec jsem zjistil, že většinou ve Včelnici a trochu taky v Novém Etynku. Pro nás, Slaňáky a další obyvatele severozápadní části Čech, to je skoro až exotika. Dnešní město Nová Včelnice leží na sever od Jindřichova Hradce a patří do Jihočeského kraje. Pár kilometrů na sever leží Kamenice nad Lipou se známým zámkem a ta už leží v kraji Vysočina, v bývalém pelhřimovském okrese. Žije tu asi 2250 obyvatel (pro srovnání Smečno asi 1900, Velvary asi 3000). Není jednoduché tady pořídit nějakou ucelenou fotku centra. Od rozsáhlé křižovatky před kostelem se táhne v délce asi 200 metrů taková jako hlavní třída, která se jmenuje Masarykovo náměstí. Za tímto náměstím naproti kostelu stojí pár paneláků. V čele náměstí za další křižovatkou stojí rekonstruovaný zámek. 

 

Je fakt, že v každém městě se něco najde. Bývají tu veřejné budovy postavené v nějakém slohu,  nádraží, zástavba dokazující rozvoj místa v určitých obdobích, sochy, památníky a tak dále. V Nové Včelnici je například několik hospod a restaurací, busta Bedřicha Smetany, nádražíčko úzkorozchodné dráhy, která aktuálně nejezdí, a třeba také bratrská kaple z roku 1923 nebo pěkný dům na rohu Nádražní a Hradecké ulice vykazující secesní znaky.

Nová Včelnice se také může pochlubit několika zajímavými rodáky. Jejich osudy jsou často velmi rozmanité. Jsou to například Miroslav Topinka, současný český básník, psycholog, esejista, Kamil Mařík, pedagog, spisovatel a zejména vysoký úředník v normalizačním období, autor angažované lyriky nebo třeba rozhlasové hry Atentát, která pojednává o pokusu o atentát na Lenina, to by mohla být docela raritka z archivu, a také Stanislav Podhrázský, významný výtvarný umělec tvořící od poloviny do konce 20. století, sochař, malíř, surrealista, restaurátor, za normalizace člen restaurátorského týmu Olbrama Zoubka v Litomyšli. A zejména dva nejznámější rodáci, oba herci a u obou je zajímavé, že ani jeden nežil v Nové Včelnici nijak dlouho. Rudolf Hrušínský se tu narodil roku 1920 na štaci kočovné společnosti své babičky Anny Budínské-Červíčkové po představení Taneček Panny Márinky. Je logické, že po nějaké době šli herci zase dál a malý Rudolf si v tehdejším Novém Etynku nestihl ani zvyknout. To Luděk Munzar, který se narodil roku 1933 v mlýně u řeky Kamenice tu nějakou dobu po narození žil, ale nedá se bez hlubšího pátrání zjistit, kolik to bylo let. Jeho otec pak někdy dostal práci ve Smiřicích u Jaroměře a Luděk Munzar vyrůstal tedy tam. A ten se narodil možná v Novém Etynku, možná v Novém Etynku - Včelnici. Je to komplikované? Dostaneme se k jádru pudla.

Původní středověké panství se nazývalo Včelnice. Stávala tu tvrz, dnes zámek a musím opět podotknout, že zámek krásně zrekonstruovaný po mnoha letech chátrání, kdy vypadal už víceméně na odpis. Je v něm restaurace a já se tam snad někdy přístě zastavím. S tou Včelnicí se to celé zamotalo, když hraběnka Hypolity z Ladronu postavila za své zachránění při povodni kapli a roku 1662 do ní přenesla přesnou kopii zázračné sošky - černé Panny Marie z Alt Ötingenu a místo nazvala Nový Ötting. Altötting je město v Bavorsku na řece Innu asi na půli cesty mezi Mnichovem a Linzem a je známé právě svou zázračnou uzdravující soškou Panny Marie. V sousedství Altöttingu stojí také Neuötting, ale tento je náš český a také se z Neuöttingu stal prapodivný český Nový Etynk. Kaple byla později v 18. století připojena k novému kostelu Nanebevzetí Panny Marie, ke kterému byla ještě v 19. století přistavěna věž. Kostel je tedy slepenec tří staveb. Okolo něj a zámku se ustavilo jádro městečka. Vznikaly nové budovy, rozvíjel se maloměšťanský život, postavila se dráha a nádraží. V roce 1860 byla v Novém Etynku založena první česká továrna na houně, haleny a koňské přikrývky.Továrna je tam dodnes a dokonce se v ní opravdu i dnes vyrábějí textilie. Mezi továrnou a Kamenicí se dojede do Včelnice, je to jižní část dnešního města. Včelnice si zachovala venkovský, statkářský charakter. Kromě ní patří k městu ještě několik menších osad. Ve 30. letech 20. století byl úředně Nový Etynk povýšen na městys pod novým názvem Nový Etynk - Včelnice. Při sloučení obou obcí v jednu roku 1950 bylo provedeno odsouhlasení názvu na Novou Včelnici, ale statut městyse nebyl udělen. Až roku 1998 byl Nové Včelnici udělen titul města. Na poklidném místním tempu se toho ale asi příliš nezměnilo. Až pojedete do Jindřichova Hradce, udělejte si malou zastávku v Nové Včelnici, podívejte se na zámek a přes mříž na sošku zázračné panenky altetynské. Třeba vás uzdraví nebo udělá nějaký zázrak. A to za pokus  vždycky stojí!

.