Městský hřbitov v Dobrušce

Hřbitovní areál ležící na severovýchodním okraji Dobrušky je skvělým dokladem nepřerušovaného vývoje malého českého města pod dobu minimálně 350 let. Na nejvzdálenějším konci hřbitova najdeme kostel přestavěný v renesanci před koncem 16. století a na místě, které je nejblíže městu, novou obřadní síň z roku 2017. Dolní hřbitov a brána pocházejí ze 70. let 19. století.

Kostel sv. Ducha na Horním hřbitově spolu se zvonicí postavenou při ohradní zdi jsou velice malebnými krajinotvornými prvky. Jejich malebnost a atmosféru místa využívali samozřejmě i filmařské štáby, vždyť se v Dobrušce natáčel slavný seriál F.L.Věk a některé scény se odehrály i zde u sv. Ducha. Přitom není vlastně jasné, od kdy tu kostel stojí. Je jisté, že od gotických dob, ale je také možné, že tento kostel je pozůstatkem starší osady, která byla nahrazena později založením Dobrušky. Každopádně první zmínka o něm pochází až z roku 1580 a týká se samozřejmě už kostela renesančně přestavěného. Vedle kostela je čtyřboká  zvonice, krytá cibulovitou bání, pocházející  z roku 1687. Na prostranství před ní se nachází studna s dřevěným přístřeškem a lapidárium starých náhrobních pomníků, které zde bylo zřízeno po roce 1990 a místu ještě trochu té atmosféry dodalo.  Přízemí zvonice a malý přízemní přístavek sloužili v letech 1767 – 1782 jako obydlí poustevníka, který zde zastával kostelnickou službu. Ještě ve století dvacátém zde však bydlel městský hrobník s celou svojí rodinou. Ve druhé polovině minulého století však přístavek zchátral, až byl nakonec zbořen. 

Na Dolním hřbitově se pohřbívalo od roku 1874. Leží tu množství osobností spíše regionálního významu, přední části hřbitova např. vévodí socha Josefa Mnohoslava Roštlapila, prvního historika města. Na hrobce rodiny nakladatele Jana Leichtnera se zase podíleli přední umělci své doby - architekt Jan Kotěra a sochař Antonín Kalvoda, tvůrce reliéfu na náhrobku. Další zajímavá a odborníkům známá jména najdete na hrobech dobrušského hřbitova. Najdeme tu i hrob vojáků, kteří během první světové války zemřeli v místním lazaretu.

V roce 1918 byla vysázena lipová alej vedoucí z města ke hřbitovu, ale dopravní stavby posledních zhruba padesáti let toto spojení přerušily. V roce 1925 byl prostor před hřbitovem parkově upraven. A v novém tisíciletí se město rozhodlo, že vybuduje novou smuteční síň. Projekt dostalo na starosti studio Atelier architektury, Šuda - Horský, a.s. Vytvořili moderní, prostorově úsporný objekt s použitím pískovce a štípaného modřínového šindele, který tak odkazuje k historii a materiálům vlastním tomuto místu. Více ke smuteční síni na archiwebu.

Už kvůli kostelu sv. Ducha se zvonicí by návštěvníci Dobrušky neměli návštěvu městského hřbitova vynechat. Nakonec mohou odejít seznámeni s historií typického českého periferního maloměsta po dobu stovek let. Od historických počátků zahalených v mlze chybějících informací, přes doklady bohatého měšťanského života, národního uvědomění, válečné konflikty až k důkazu nekončícího architektonického vývoje hřbitovního areálu.