Hřbitov v Panenském Týnci

Panenský Týnec je dnes ospalá vesnice se statusem městečka, ale je to jinak místo prastaré, osídlené dávno před příchodem Čechů do tohoto kraje. Archeologické nálezy jsou tu poměrně bohaté a podařilo se lokalizovat některá významná místa prehistorického osídlení. Slovo týn je keltského původu, rozeznáme ho v názvech měst jako třeba London nebo Dunkirk (vlastně opevněný kostel) a znamená opevněné místo (podobně třeba Chrudim - crum dun - okrouhlé opevnění). Zde v Panenském Týnci byla v centru původního týna umístěna svatyně, jejíž kult byl zřejmě i za křesťanských dob stále živý a proto zde byla postavena kaple. Dále je tu nález urnového pohřebiště, prostoru pro spalování mrtvých a mohyla pravděpodobně z doby bylanské kultury. Před polovinou 13. století zde bylo vystavěno středověké městečko. Roku 1330 založili tehdejší majitelé  pánové ze Žerotína (Žerotín je sousední obec s torzem středověkého hradu) v prostoru původního týna klášter klarisek a o asi 20 let později začali s budováním trojlodního kostela, který se jim nepodařilo dostavět. Torzo této velkolepé stavby, v souvislosti s níž se mluví o huti Petra Parléře, je nejnavštěvovanější památkou obce. Od zveřejnění článku o pozitivních účincích energie v prostoru panenskotýneckého chrámu někdy před 15 lety sem jezdí stovky a stovky lidí načerpávat energii. Jestli je to možné nebo jen chiméra, se já těžko přesvědčím, protože opravdu nemám chuť se mačkat mezi stěnami kostela s množstvím lidí jako v pražském metru v ranní špičce. Nás ale tentokrát při naší výpravě ani kostel ani jiné památky v centru městyse nezajímaly, my jsme mířili přímo na hřbitov, který jsme shledali velice zajímavým a plným jmen nejen lokální historie.

Hřbitovu vévodí a zrak ihned zaujme klasicistní hrobka rodiny Tuscany z roku 1800. Hrobu tvoří vysoká jehlan s vázou a sochami - vlevo sedící žena s lebkou a vpravo genius víry ukazující k nebi. Na podstavci střeží dvířka do krypty, která trochu vypadají jako dvířka do sklípku, dvě expresivně se tvářící lebky. O rodině, jejíž členové našli spočinutí v této monumentální hrobce, nelze na internetu příliš dohledat, jen to, že pražský měšťan Jan Tuscany koupil týnecké panství v roce 1797 a jeho potomci si postavili v bývalé klášterní zahradě zámeček, který byl ovšem po roce 1948 místními lidově demokratickými občany zcela rozkraden a rozebrán. 

Lidově demokratičtí občané stojí i za dalším zajímavým náhrobkem, tentokrát ale daleko skromnějším. Je na něm jméno a nápis Aleksandr Rastov, Rostov na Donu, padl jako hrdina, SSSR, v Žirotíně dne 9.5.1945. Vzpomínáte, jak se Švejk převlékl do uniformy ruského důstojníka a byl za to málem popraven vojenským tribunálem? Tak něco podobného se stalo Saškovi Rastovovi, jenomže s fatálním následkem. Voják uprchlý z nějakého zajateckého transportu našel v příkopě německý kabát a oblékl si ho, zřejmě, aby mu nebyla zima. Když došel k Žerotínu, tak ho pozorní žerotínští revolucionáři považovali samozřejmě za Němce, a přestože by asi stačilo ho prověřit a poté teprve jednat, nejprve jednali, domnělého Němce postřelili a posléze utloukli pažbami. Když zjistili svůj omyl, pohřbili nebohého Sášenku jako hrdinu...

Paradoxy dějin dokládá hned vedlejší náhrobek. Leží v něm totiž další Rus, Mudr. Mitrofan Popov, spravedlivý člověk a obětavý lékař, jak stojí psáno. Jako lékař působil v Africe, poté se usadil v Čechách, oženil se a působil zde jako venkovský lékař. Jak se mu vedlo po roce 1948 mi není známo, zemřel v roce 1961, ale je známo velice dobře, že na jeho práci navázali jeho syn a vnuk. Firma Dr. Popov, která dodává na trh množství bylinných produktů, je celorepublikově známá. Sám výrobky této firmy používám a že na toto jméno narazím zrovna na hřbitově v Panenském Týnci, jsem opravdu nečekal.

Povězme si něco o hřbitově jako takovém. Leží za severozápadním okrajem městečka, ale dnes je od něj oddělen dálnicí D7. Lze se k němu dostat nejlépe autem, je třeba trefit ty správné výjezdy z kruhových objezdů. U hřbitova je poměrně předimenzované a komfortní parkoviště. Hřbitov má tvar nepravidelného kosodélníku s rozměrem 120x35x110x34m. Nachází se tu náhrobky od 19. století do současnosti, které skrývají spousty dalších zajímavých příběhů. K některým se ještě dostaneme, zatím se po hřbitově trochu projdeme.

Některé osudy jsou těžko dohledatelné. Ledaže bych se ještě něco dozvěděl od místního rodáka a novináře Karla Vrány, který je studnicí vědomostí a historek. Kdo byli třeba Jan Kašpar, který byl umučen v Mauthausenu, nebo Bohumír Krásenský, který podle slov na náhrobku padl v boji za svobodu 10.5. 1945. O kandidátovi učitelství Zdeňku Kellerovi se nedozvíme asi nic, zemřel příliš mlád na to, aby se nějak zapsal do historie, dokonce i fotku mu někdo ukradl. Mlád zemřel také Antonín Valeš, letec, který tragicky zahynul na letišti v Ivance pri Dunaji, na tom samém, kde zahynul také Štefánik.... 

Zhruba v prostředku hřbitova stojí vysoká stéla, kterou "věnovali ctitelé" zesnulému faráři Josefu Commersimu. Rodák ze Železného Brodu měl rebelskou povahu a celý život byl nadšeným českým vlastencem. Na kněze vystudoval, protože mu nebylo umožněno dostudovat práva. U svých nadřízených zcela přirozeně nebyl oblíben a byl různě umisťován na zapadlá místa, až se ve svých padesáti letech stal duchovním správcem zde v Týnci. Účastnil velice aktivně veřejného a spolkového života a stal se oblíbenou místní osobností. Zemřel v roce 1899 v 58 letech a v roce 1907 mu byl vztyčen nový náhrobek za účasti Jindřicha Šimona Baara, toho času faráře v nedalekých Klobukách.

To nejzajímavější nakonec? Možná ano, protože v Panenském Týnci je pohřben člověk, který strávil velkou část života jako světoběžník na americkém kontinentě a pro svět botaniky je známý jako lovec orchidejí. Benedikt Roezl. Narodil se v roce 1824 v Horoměřicích u Prahy. Jeho otec byl známým zahradníkem a pět let po Benediktově narození přijal místo v zámku Pátek nedaleko Peruce. V roce 1836 odešel Benedikt do učení k známému zahradníkovi Franzi Josstovi do Děčína, kde získal celoživotní lásku k exotickým rostlinám, především pak k orchidejím. Po třech letech odešel do zahraničí a prožil neuvěřitelně bohatý a zajímavý život. Stal se světoznámým sběratelem orchidejí a respektovanou a oceňovanou osobností. Jeho podrobný životopis najdete na Wikipedii. Na stáří se vrátil do Čech a zemřel v Praze ve věku 61 let. Po pohřbu ve smíchovském kostele sv. Václava byly jeho ostatky převezeny na hřbitov v Panenském Týnci a uloženy v hrobě jeho otce. A kde najdeme sochu Benedikta Roezla? V Praze na Karlově náměstí, přímo proti Faustovu domu. 

Je opravdu s podivem, kolik pestrých osudů se sejde na jednom malém venkovském hřbitově. Ano, hřbitovy jsou jako knihovna plná zajímavých knih, ale jen některé z nich se dají otevřít a listovat v jejich příběhu. Zde v Panenském Týnci jsme mohli do některých takových příběhů nahlédnout. Rozhodně doporučuji ke krátké zastávce a návštěvě hřbitova. Myslím, že se tu nechá načerpat více energie než v přelidněném chrámu v centru Panenského Týnce...