Kostel sv. Bartoloměje ve Smolnici

Zdaleka je vidět věž smolnického kostela. Obec Smolnice leží na úbočí příkrých břehů hluboko do krajiny zaříznutého údolí Smolnického potoka, ale zároveň také na nejvyšším bodě krajiny táhnoucí se na sever od údolí řeky Ohře. Od míst, kde Ohře protéká Louny, dělí smolnický kostel asi 6,5 kilometru a necelých 200 výškových metrů. Není divu, že se takové místo s dalekým rozhledem stalo předmětem zájmu mnoha pravěkých kultur. Nálezy dokládají kulturu lineární keramiky, kulturu vypíchané keramiky, kulturu nálevkovitých pohárů, kulturu zvoncovitých pohárů, únětickou kulturu, kulturu mohylovou středodunajskou, knovízskou kulturu, doba laténskou, římskou a pak samozřejmě středověké osídlení. Poměrně populární místo napříč dějinami že? Pro nás, kteří jsme ze Slaného, je zajímavé, že archeologické výzkumy zde inicioval a vedl architekt Antonín Wiehl, který měl zde ve Smolnici statek, kde jsou dodnes dochovaná novorenesanční sgrafita Mikoláše Alše, a také novorenesanční vilu, kterou nechal postavit podle vlastního návrhu a na jejíž výzdobě se podíleli opět Mikoláš Aleš a také například Josef Václav Myslbek. Wiehl byl jedním z nejpřednějších představitelů české novorenesance a také jeden z nejaktivnějších stavitelů své doby. Jeho jméno najdeme za mnoha všeobecně známými budovami v Praze i jinde v Čechách, projektoval také pomníky a památníky a podílel se na různých přestavbách a úpravách starších budov. Pokud se podíváte na Wikipedii, budete překvapeni rozsahem jeho práce. Ve Slaném je známý Wiehlův dům, který Antonín Wiehl projektoval pro svého bratra Julia, který byl profesorem lesnictví a zeměměřičem. Méně známo je, že Antonín Wiehl je také autorem náhrobku Mudr. Wassermanna a jeho rodiny na slánském městském hřbitově. Náhrobek byl nedávno rekonstruován. Ale zpět ke kostelu sv. Bartoloměje ve Smolnici.

Je poměrně snadné si představit, že na nejvyšším bodě s výhledem daleko do kraje bylo odpradávna významné místo, které mohlo kombinovat svatyni a pozorovatelnu, a že křesťanský kostel převzal funkci strážce tohoto místa. Původně tu stál kostelík románský ještě z knížecích dob. První spolehlivé písemné zprávy o kostele sv. Bartoloměje pocházejí z druhé poloviny  14. století, kdy se měnili majitelé Smolnice a kdy byl kostel přestavěn v gotickém slohu. Je ale pravděpodobné, že je loď ve svých základech až ke klenbě původní, románská. Stejně tak i věž na severní straně je až ke střeše kostela románská. V dalších desetiletích a staletích se měnili majitelé a v 18. století byl kostel barokně upravován do přibližně současné podoby.

Kostel nebyl při našem zastavení otevřený, ale je v dobré péči Spolku pro záchranu kostela sv. Bartoloměje ve Smolnici. Kostel byl zachráněn v poslední chvíli. Po letech chátrání v socialistické péči byl sice roku 1991 opraven, ale během 90. letech mnohokrát vykraden a chátral dál. Roku 2005 vznikl zmíněný spolek a od roku 2010 je kostel v majetku obce Smolnice. Kostel se postupně stal jedním z kulturních center Smolnice a širokého okolí. Spolek zde pořádá duchovní a společenské akce, z nichž jsou oblíbené zejména koncerty klasické hudby. Obrázek novoročního koncertu v kostele sv. Bartoloměje je stažený z Wikipedie.

Okolo kostela se rozkládá hřbitov s některými velice pěknými náhrobky. A také samozřejmě mnoha zajímavými a nevšedními osudy. Areál doplňují barokní fara a památná lípa. Velice pěkné místo s dávnou historií, které většina zájemců o historii míjí v plné rychlosti po nově dokončeném úseku dálnice D7 dva kilometry odsud. A to je velká škoda...