Od rotundy v Holubicích do údolí Zákolanského potoka

Údolí Vltavy mezi Prahou a Mělníkem, jejích přítoků a pláně nad ním patří k nejstarším osídleným místům u nás. Nedaleko Holubic, kam dorazila naše malá výprava přímým spojem ze Slaného, leží Tursko a místa známá ze starých mýtů, tajemný vrch Ers a neméně tajemný Krliš s mohylovými hroby, údajné dějiště bitvy v Lucké válce, kterou zaznamenal Kosmas ve své kronice. Přímo pod dnešními Holubicemi pak leží hradiště z doby halštatské, buď sídlo lokální elity, která ve své době ovládala údolí Vltavy v místě soutoku se Zákolanským potokem, anebo kultovní místo, využívané nepříliš dlouhou dobu. Ano, mnoho nevyjasněného je okolo starých dějin českých. Ale my se přesuňme přímo do Holubic, do poloviny 13. století, kdy zde byl vystavěn kostel zasvěcený Narození Panny Marie, dnes jedna z nejcennějších zachovalých památek na svou dobu a také nejvýznamnější památka našeho výletu.

Kostel nechal okolo roku 1225 vystavět 19. pražský biskup Pelhřim z Vartenberka a to zřejmě doksanskou hutí. Ta byla nazvána podle výstavby kláštera v Doksanech a zřejmě v ní působil stavebník se zkušenostmi se stavbami v severní Itálii a Bavorsku. Společné prvky se objevují i na kostele v Holubicích. Jsou to především arkády, které člení vnější strany apsid. Během 13. století byla přistavěna další apsida, v 15. století poslední apsida a hranolová věž, která byla v 17. století nastavena a byla vystavěna sakristie. Celá stavba tak působí trochu uměle naroubovaně, zejména přístavba sakristie je trochu neuměle připlácnuta k hlavní apsidě. V 50. letech 20. století bylo zbouráno schodiště na věž. Kostel Narození Panny Marie je určitě působivá stavba, ale její krása a umělecko historická hodnota vynikne hlavně při pohledu ze zadní strany, z bývalého hřbitova. 

Z Holubic jsme pokračovali příjemnou polní cestou po pláni svažující se ke vsi Otvovice a do údolí Zákolanského potoka. Podzim nám nastavoval svou přívětivou tvář. Bylo teplo, nepršelo a při příchodu do Otvovic se rozzářilo slunce a obarvilo otvovické zahrady i stráně nad potokem do červenozlatova. 

Otvovice jsou obec malebně usazená v údolí Zákolanského potoka, žije tu asi 800 obyvatel a v současnosti nejznámější z nich je populární zpěvačka Lucie Bílá. Historie místa je ale daleko starší než pěvecká kariéra Lucie Bílé. Výhodná poloha, příznivé klima a dostupnost údolí Vltavy přitahovaly skupiny lidí od pradávna. Nálezy z okolí Otvovic vypovídají o osídlení v eneolitu, době bronzové i železné. Navíc už víme, že přímo nad údolím se v halštatském období nacházelo významné hradiště, ze kterého vede cesta podle Holubického potoka údolím zvaným Rusavky k dnešnímu železničnímu přejezdu mezi Otvovicemi a Minicemi. Středověké dějiny Otvovic začínají v roce 1228, kdy je o nich první zmínka. K 750. výročí založení obce byl vztyčen malý památniček s těžko čitelným nápisem. Povedenější je pomník místním obětem světových válek a také kaple sv. Prokopa, která byla postavena v novogotickém stylu  už roku 1846, kdy se u nás ještě určitě v tomto slohu příliš nestavělo. V Otvovicích je také sklárna, která vznikla už roku 1805 a která snad i dnes funguje, a poměrně velké nádraží, nikoli jen zastávka, na vlakové trati Kralupy - Kladno, po které proudí na současnou dobu docela velké množství nákladních vlaků. A co je pro nás, turisty a vlastivědy důležité, je existence velmi kvalitní restaurace, která vysoko převyšuje úroveň běžné venkovské hospody. 

 

Po dobrém jídle jsme vyrazili údolím směrem ke Kralupům. Počasí nám nadále přálo a pěkná, pohodlná cesta neunavovala naše nohy. Brzy jsme došli do Minic. Kříž na kraji obce nechala místo starého dřevěného vyrobit a umístit paní Anna Vršková v roce 1893. 

Minice podobně jako Otvovice byly osídlovány průběžně po celé věky. Stejnojmenné hradiště se nachází přímo nad obcí a naše trasa ho vlastně celé elegantně obešla. Památkou na přítomnost keltského obyvatelstva mohou být některé relikty v zeměpisných názvech; zde vrch Nehošť na východ od Minic (podobně i Hostibejk, vyvýšenina nad soutokem Zákolanského potoka s Vltavou v centru Kralup). Minice patří od roku 1960 ke Kralupům nad Vltavou, ale zachovaly si vesnický charakter. V centru obce stojí kostel sv. Jakuba Většího, nejstarší církevní stavba v Kralupech, fara a také vodní mlýn na horním konci obce, zaznamenaný už roku 1525 a fungující až do druhé světové války. Minice byly až do konce 19. století nejvýznamnější lokální obcí s kostelem a farou, při které fungovala už od středověku škola. Poslední místní školní budova byla postavena roku 1898 a dnes je v ní azylový dům.

Za železničním přejezdem mezi Minicemi a Minkovicemi jsem vešli do příjemného parku, který od mala, my Slaňáci, vídáme z vlaku na trati mezi Slaným a Kralupy nad Vltavou. Ideální místo pro procházky a odpočinek, pěkně podél potoka, žádné šplhání do kopce. Za parkem se nalézá fotbalové hřiště místního klubu FK Kralupy 1901, který má rok založení v názvu. Okolo hřiště jsme procházeli velice příjemnou vilkovou čtvrtí zakončenou zastřešenou dřevěnou lávkou  z roku 2012. Skrz sídliště V Zátiší jsme se dostali k pivotéce U Chameleona, kterou provozuje místní létající pivovar Chmeloun. Zasedli jsme u skvělého piva a litovali, že podobný podnik ve Slaném není.

Příjemně osvěženi prošli jsme si cestou na nový autobusový terminál, mimochodem velmi povedený, s velkoformátovými obrazy s vypsanou historií centra Kralup a nádražních budov, centrum města, které doznalo za poslední roky velkých změn, a to jedině k lepšímu. Až se dokončí stavba v prostoru bývalého lihovaru, budou mít Kralupy moderní centrum, které asi ani není možné vystavět v rámci měst s dávnou středověkou minulostí a příslušnou zástavbou. Kralupskému centru dominuje kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Václava, pseudogotická stavba z konce 19. století. Jeho autorem je Arnošt Živný (1841 – 1913), rodák z Čerčan, ředitel dostavby chrámu sv. Víta a jeden z největších znalců historických slohů u nás.Okolo kostela vznikalo pak přirozeně kralupské centrum z měšťanských domů, neboť v té době se dařilo obchodu, průmyslu a dopravě a Kralupy jsou toho živým důkazem. Moderní dominantou centra se stala budova městského úřadu, která vznikla přestavbou obchodního domu Máj z 80. let 20. století. Výpravu jsme pak zakončili nekonečným kodrcáním autobusu náhradní dopravy za vlak, který nejezdí kvůli opravám viaduktů ve Slaném a v Podlešíně. I přes tento diskomfort a nekonečnou cestu jsme šťastně dorazili do Slaného.