Simon a jeho parta
Řádný exkurs do dějin latinskoamerických zemí zažijete, pokud zajdete do parku Generála Lázaro Cárdenase, který vznikl už ve 20. letech 20. století na základě regulačního plánu architekta Antonína Engela, ale po mexickém prezidentu Cárdenasovi byl pojmenován až v roce 2000. Je zajímavé, že on sám zde v parku sochu nemá. Najdeme tu sochy nebo busty jiných významných osobností Latinské Ameriky. Stojí za to si o každé něco najít. Stojí tu také zmenšená kopie sochy moai, která tu byla umístěna v roce 2023. Park asi každý nezná, ale najdete ho snadno nedaleko Kulaťáku směrem do Podbaby.
Prvním dílem umístěným v parku Generála Lázaro Cárdenase je bronzová busta mexického prezidenta Benita Juáreze z roku 1975 od Zdeňka Kolářského, předního českého medailéra, autora mnoha pamětních mincí, ale třeba také loga České pojišťovny. Zdeněk Kolářský zemřel roku 2022 ve věku 90 let a má stálou expozici v muzeu v Lanškrouně. Benito Pablo Juárez García se narodil roku 1806 a byl indiánského původu. Vystudoval práva a působil v různých státních funkcích. Roku 1861 se stal prezidentem a musel velmi brzy čelit invazi evropských mocností. Roku 1863 se francouzské armádě podařilo dobýt hlavní město Mexika a vyhlásit císařství. Novým císařem mexickým se stal rakouský arcivévoda Maxmilián I., bratra Františka Josefa I., který velmi toužil vládnout nějakému území. Bohužel pro něj, Mexičané dobyli svou zemi zpět, Maxmilián byl roku 1867 popraven a Juaréz poté pokračoval ve funkci prezidenta i přes zásah mozkové mrtvice až do roku 1872, kdy zemřel na infarkt.
Další díla už jsou novější. Bustu Bernarda O'Higginse darovalo Praze 6 chilské velvyslanectví v roce 2015. Bernardo O'Higgins byl chilský statkář a osvoboditel španělsko - irského původu. Narodil se v roce 1778 do irské šlechtické rodiny O'Higginsových jako nemanželský syn Ambrosia O´Higginse a místní španělské krásky z dobré rodiny, která se pak provdala za někoho jiného. Jeho otec mimo jiné působil ve funkci místokrále Peru. Roku 1810 se O'Higgins připojil k chilskému hnutí odporu proti španělské vládě a podílel se na vytvoření tzv. První vládní junty, což se fakticky rovnalo vyhlášení nezávislosti. V podstatě okamžitě se ovšem projevily rozpory mezi dvěma opozičními stranami a vypukly boje, kterých se O´Higgins aktivně účastnil. Po porážce royalistů stál O´Higgins šest let v čele Chile. První roky jeho vlády se vyznačovaly reformní a zakladatelskou činnosti. O'Higginsova vláda například založila Národní knihovnu, pravidelnou dostavníkovou linku mezi Valparaísem a Santiagem, nebo zrušila šlechtické tituly a snažila se o vykořenění alkoholismu a kohoutích či býčích zápasů. Situace v zemi ale nakonec vyústila v další občanskou válku, O´Higgins odešel do ústraní a v roce 1842 zemřel ve věku 64 let.
Nejčerstvějším přírůstkem mezi pomníky latinskoamerických osobností je busta Miguela Grau Seminaria, námořního důstojníka a vojevůdce. Bustu věnovalo peruánské velvyslanectví a byla odhalena v červenci tohoto roku. Miguel Grau Seminario se narodil roku 1834. Na lodích se plavil od dětství, vystudoval námořní školu, od roku 1853 působil v peruánském námořnictvu. Celý svůj život spojil s mořem. V roce 1874 se stal velitelem flotily peruánského námořnictva. V roce 1876 byl zvolen kongresmanem za své domovské město Paita. Dodnes je jeho místo zachováno v kongresu a jeho jméno je voláno na začátku každého zasedání a je ohlášen jako přítomen všemi kongresmany. Byl znám jako el Caballero de los Mares tedy Džentlmen moří, pro svoje zacházení s poraženými nepřáteli. Získal si respekt doma i u nepřátel. Účastnil se občanské války v Peru probíhající v letech 1856-1858, První tichomořské války a Druhé tichomořské války. V Druhé tichomořské válce už stálo Peru proti Chile přestože v předchozí válce společně bojovali proti Španělsku. Druhá tichomořská válka se stala Migueli Grau Seminariovi osudnou, zahynul hned v prvním jejím roce, v bitvě u Angamosu 8. října 1879.
Jen o několik týdnů dříve než busta Miguela Grau Seminaria byla v parku Generála Lázaro Cárdenase umístěna busta brazilského prezidenta Juscelina Kubitscheka. Bustu věnovalo brazilské velvyslanectví a její autorkou je česká sochařka Martina Nykodýmová. Narodila se roku 1972, absolvovala Vyšší odbornou školu sklářskou v Novém Boru a celoživotně pracuje a tvoří se sklem. Juscelino Kubitschek de Oliveira se narodil roku 1902 ve městě Diamantina v brazilském státě Minas Gerais. Tvrzení, že má české předky, je trochu nadnesené, dědeček jeho matky emigroval do Brazílie někdy před rokem 1830 z Třeboňska, český původ má tedy jen jeden z jeho osmi praprarodičů. Kubitschek vystudoval medicínu a v roce 1934 byl zvolen do státního sněmu v Minas Gerais. Později musel sněm opustit, ale vrátil se do něj v roce 1945. Už v roce 1945 se stal starostou Belo Horizonte, hlavního města Minas Gerais. V roce 1950 se stal guvernérem tohoto státu. V roce 1955 zvítězil v prezidentských volbách a v lednu 1956 byl jmenován prezidentem Brazilské federativní republiky. Jedním z výsledků jeho vlády byl projekt nového hlavního města Brasilia. Také byla dokončena brazilská hlavní silniční síť. Prezidentský úřad vykonával do roku 1961. Když v roce 1964 převzala státní moc armáda, Kubitschekova politická práva byla suspendována. Odešel do exilu a žil v mnoha městech USA a Evropy. V roce 1967 se vrátil do Brazílie, kde v roce 1976, zemřel při dopravní nehodě v Resende ve státě Rio de Janeiro. Je dost pravděpodobné, že nehoda byla ve skutečnosti politicky motivovaným atentátem. Na jeho pohřeb dorazilo 350 000 lidí. V Brasilii stojí jeho památník od Oscara Niemeyera. V Praze busta od Martiny Nykodémové.
Je jedině dobře, že si můžeme osvěžit nám málo známé dějiny významné a obrovské části našeho známého světa. Na procházku do parku Generála Lázaro Cárdenase je možné vyrazit kdykoli, leží jen kousek od Kulaťáku směrem do Podbaby.
Komentáře
Okomentovat