Nuselský hřbitov v Krči

Dnes obklopen zástavbou z druhé poloviny 20. století, původně na okraji víceméně pusté pankrácké pláně leží nuselský hřbitov, dnes na katastru pražské městské části Krč. V místech, kde se říká Zelená liška, což se vztahuje k zájezdnímu hostinci, který zde stával. Název je asi zkomoleninou původního slova líska nebo lísek, protože podobně se jmenují některé jiné lokality v okolí. Hřbitov byl založen v polovině 19. století jako michelský, ale ve stejné době sem začali pohřbívat své zesnulé obyvatelé Nuslí, kde byl zrušen původní hřbitov kvůli rostoucí zástavbě, a když byly Nusle v roce 1898 povýšeny na město, začal hřbitov sloužit jako ústřední pro toto nové město. Poměrně velký hřbitov má rozlohu více než 3 ha a u jeho vchodu stojí novorenesanční správní budova.


Na hřbitově je necelých 800 hrobek, necelé 4000 hrobů a 2100 hrobů urnových. V jihovýchodní části hřbitova byl roku 1918 zřízen vojenský hřbitov, na kterém se nacházejí Hroby bojovníků revoluce a který byl zrušen koncem 50. let 20. století. Za ním bylo pohřebiště padlých v květnové revoluci roku 1945, dnes také zrušené. Pamětní deska z tohoto pohřebiště byla umístěna na Správní budovu vedle vchodu. V jihozápadní části hřbitova býval zdí oddělený hřbitov pro trestance, zřízený pankráckou trestnicí, který míval samostatný vchod z ulice Ke Strži. Tento hřbitov byl zrušen ve 30. letech 20. století. Dnes se zde můžeme kochat příjemnou procházkou pod vzrostlými stromy, zejména lípami, jírovci nebo smrky, které umožňují oddělit mysl od ruchu a problémů města, které hřbitov obklopuje. Stovky zajímavých hrobů, které dokumentují osudy obyvatel přilehlých obcí, stojí za vyfocení. 















Uprostřed centrální cesty stojí hřbitovní kaple Panny Marie, obdélná stavba s edikulou na střeše. V jižní části hřbitova se nachází novogotická šestiboká zvonice ze zrušeného hřbitova pro trestance. Poblíž kaple byl v roce 1999 znovuinstalován kamenný kříž s ukřižovaným Ježíšem Kristem.






 Najdeme zde i několik zajímavých osobností. 

Vynálezce Sylvestr Krnka byl ve své době muž známý po celé Evropě. Narodil se v roce 1825 ve Velkém Boru u Horažďovic. Vyučil se puškařem a v roce 1849 představil svou první konstrukci pušky zadovky. To byl ještě měšťanem ve Volyni, ale v roce 1851 se přestěhoval do Prahy, roku 1854 začal sloužit jako puškař v armádě a žil na různých místech monarchie nebo později i v ruském Petrohradu. To už byl ovšem úspěšným konstruktérem pušek. Zadovku a jednotný náboj jeho konstrukce zavedly v roce 1869 do výzbroje ruská carská armáda a Černá Hora. Pušky systému Krnka se později také dostaly do výzbroje bulharské a rumunské armády. V roce 1872 se vrátil do Prahy a zakoupil v Michli dům, kde si otevřel puškařskou dílnu. Věnoval se dalším konstrukcím, nejen na vývoji svých zadovek, ale také zrychličů střelby, jež měly přechodně vyřešit problém rychlopalby jednoranových zadovek, opakovacích pušek nebo třeba vozíků poháněných lidskou silou. Poslední jeho konstrukcí byla hydraulická tramvaj prezentovaná na Národopisné výstavě českoslovanské v roce 1895. Sylvestr Krnka zemřel v roce 1903 a je pochován na tomto hřbitově. V jeho práci pokračoval syn Karel Krnka.



John Václav Hausenblas byl lékař, sportovec a důstojník americké armády. Narodil se roku 1920 nebo 1921 a v roce 1940 se stal držitelem českého rekordu ve skoku vysokém. V roce 1946 startoval na mistrovství Evropy a o rok později získal stříbrnou medaili na Studentských světových hrách v Paříži. Po únoru 1948 emigroval, v USA vystudoval medicínu, vstoupil do armády a dosáhnul hodnosti plukovníka.


Továrník, automobilový závodník a jachtař Miloslav Brebta (na Wikipedii uvedeno Brepta) se narodil v roce 1902. Byl známý jako herec v propagačním filmu Chudý otec, bohatý syn z roku 1930, který představoval traktor Praga AT vyráběný továrnou Českomoravská Kolben - Daněk. Brebta si traktor zakoupil a ve filmu jej řídil. Díky tomu, že se film zachoval, je zachována i podoba Miloslava Brebty, který se jinak herectví nevěnoval, o to více však automobilům. Jako soukromý závodník se zúčastnil různých závodů na strojích značek Amilcar a Walter. V roce 1936 se zúčastnil olympijských her v Berlíně jako jachtař. Nominován byl díky úspěchům z předchozích let, kdy například obsadil na Mistrovství Evropy v Kodani v roce 1934 5. místo. Poválečné osudy Miloslava Brebty nejsou na internetu k dohledání, ale na hrobě stojí uvedeno, že byl umučen komunisty. Vzhledem k roku úmrtí 1959 dohaduji, že se nejednalo o přímé umučení jako třeba v případě pátera Toufara, ale postupné utýrání dlouholetým vězněním nebo prací v komunistických lágrech..... Jeden z mnoha smutných osudů této země po roce 1948. 


Někde jsem minul hroby dalších více či méně známých osobností, Ottona Linharta a jeho bratrů, členů odboje za 2. světové války, Jindřicha Černého, spisovatele a překladatele, Emila Čermáka, novináře a prvního šéfredaktora Lidových novin, Aloise Kříže, lékárníka a vynálezce likéru Jakamarus, také člena odboje a dalších. Na tomto velmi pěkném hřbitově je tedy i dále co objevovat při nějaké další výpravě. A abych nezapomněl, i tady, podobně jako na většině hřbitovů, snad jen s výjimkou hřbitova ve Slaném, jsou k dispozici konve.






 

 


 

 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Za nálezem keltské hlavy na místo činu

Krátká výprava za kořeny

Jičínem s manuálem nejen po stopách Čeňka Musila